No, pochopil jsem to tak, že Outlook má zaškrnuto TLS/SSL, ale když se to připojuje na 110 (což je v defaultu nešifrovaný port), tak tam neposílá STARTTLS. Jako důsledek tedy přes síť pošle heslo nešifrovaně. Kdyby se to TLS navázalo, tam klidně to heslo v plaintextu může jít, ale po síti ho nikdo neodchytí.
Dovecot navzdory RFC začal dělat to, že když se někdo připojí na 110 a nepřepne se na TLS, tak při loginu odmítne heslo v plaintext podobě. Přes síť se tedy pořád to heslo přenese nešifrovaně, ale protože to uživateli nebude fungovat, přepne si nastavení do bezpečnější varianty, než aby to nechal takto a pak si zcela nevědomky jezdil s telefonem po světě a kdekomu, kdo je schopen si ty pakety přečíst, vyřvával svoje heslo k mailboxu.
No STARTTLS jde poslat jen v Authorization state, takže před heslem ( https://datatracker.ietf.org/doc/html/rfc2595 sekce 4 ), takže k tomu ani dojít nemůže.
Spíš je možná a bohužel častá varianta opačná, poslat heslo bezpečně (APOP *) ) a zbytek přenášet v plaintextu.
*) Nebudu se pouštět do debaty na téma md5 v daném použití, pokud by někdo (všichni víme kdo) měl potřebu tu kázat, nechť pokračuje na Leurent, G. (2007) ‘Message Freedom in MD4 and MD5 Collisions: Application to APOP’, Int. J. of Applied Cryptography
MD5 stranou, v některých případech je OK-ish*, ale nejsem si jist, jak moc ti situaci zlepší. Nezjistil jsem v rychlosti, jak to přesně funguje, ale IIRC tyto autentizační mechanismy balancují mezi dvěma problémy:
a. Pass-the-hash – není potřeba znát heslo, stačí hash
b. Nutnost mít heslo v plaintextu.
Tak jako tak, bez zabezpečení následné komunikace je to jako otevřít někomu dveře, nechat ho dělat cokoli, a utěšovat se, že nedostal do ruky klíč. Útočník může komunikaci jak číst, tak pozměnit. Nevím, jestli je u POP3 relevantní, že útočník může požádat i o data, o která legitimní klient nepožádal.
*) Nepoužil bych to, zejména v ničem novém, ale známé zranitelnosti se některých použití MD5 netýkají. Tuším třeba HMAC-MD5 nemá žádnou známou zranitelnost. Ale proč to používat, když máme lepší alternativy, které neodvádějí pozornost i review…
V podstatě je to podobné HMAC (na začátku je nonce "timestamp" který generuje server, za tím je heslo, z toho se udělá md5 a to se pošle na server). Proti odposlechu je to imunní za předpokladu, že heslo má dostatečnou entropii, proti MitM viz odkazovaná analýza (tl;dr lze to promanipulovat aby se dalo rekonstruovat pár znaků, ale pak jde dál převzít už autentizované spojení)
Primární výhoda je, že to umí prakticky jakýkoli klient, jako primární zabezpečení bych to taky nepoužil, ale jako fallback ve chvílí, když není kolem toho TLS/IPSec/WG/... (nebo i když je, celkem hezky to chrání i před store&decrypt later, i když opět k čemu heslo když mám data) tak to není marné.
> na začátku je nonce "timestamp" který generuje server, za tím je heslo, z toho se udělá md5 a to se pošle na server
Tento skoro-HMAC je náchylný na length-extension attack, ačkoli tento útok tu nemusí být použitelný.
Druhá věc je, že je tu přesně to dilema, co jsem popisoval:
a. Do pošleme tam rovnou heslo. Potom ale server musí znát plaintext heslo, aby to byl schopen ověřit.
b. Heslo předem zahashujeme. Super, akorát pak klient nemusí znát samotné heslo, stačí mu jeho hash (pass-the-hash).
> k čemu heslo když mám data
To heslo má univerzálnější použití – lze k němu přistupovat ke schránce i později, odesílat e-maily a případně použít i do dalších služeb stejného poskytovatele. A případně i jiného, pokud to uživatel znovupoužil. (Což je pak větší problém, ale to je jiná kapitola…)