File Transfer Protocol (FTP) oslavil v sobotu své čtyřicáté narozeniny. Tento protokol byl poprvé navržen Abhayem Bhushanem z MIT v dubnu 1971 jako prostředek pro přenos velkých souborů mezi dvěma různými systémy.
Na počátku nebylo přítomno absolutně žádné šifrování (dokonce ani pro uživatelské jméno a heslo), takže kdokoliv mohl celou komunikaci odposlouchávat.
Kompletní rozbor historie FTP od počátku až do dnešních dnů přináší server Theregister.co.uk.
Do hrobu patří leda uživatelé/správci, kteří tenhle protokol používají pro autorizovaný přístup. Pokud se ale používá pro veřejně dostupná data, je to výborný protokol.
Jednak umožňuje procházet adresářovou strukturou na serveru standardizovaným způsobem (třeba ve správci souborů nebo na příkazové řádce), v tomhle mu může konkurovat možná tak WebDAV. A jednak není vůbec od věci mít pro stahování velkých objemů dat jiný protokol než pro interaktivní práci. Interaktivní věci (HTTP, XMPP atd.) se dají prioritizovat, zatímco přenosy objemných dat (FTP, BitTorrent) klidně chvilku počkají.
> Jednak umožňuje procházet adresářovou strukturou na serveru standardizovaným způsobem
Jo, to možná kdyby FTP definovalo formát výpisu adresáře. Realita je taková, že klienty očekávají výpis ve formátu ls -l (ty slušnější jenom když server zahlásí, že je UNIX, a ty hodně slušné na hlášku serveru nehledí a snaží se formát výpisu uhodnout), a Midnight Commander je (nebo přinejmenším byl, když jsem to před pár lety řešil) dokonce tak oprsklý, že posílá rovnou LIST -l (což samozřejmě specifikaci odporuje).
O tom nápadu s řídicím a datovým spojením radši pomlčím.
Kdepak, FTP patří na smetiště dějin.
Jde o srovnání HTTP a FTP – zatímco u FTP to procházení adresářů většinou funguje (mně se snad ani nestalo, že by nefungovalo) u HTTP to procházení z principu nefunguje, protože tam žádné adresáře nejsou, jsou to jen HTML stránky/URL a na nich nějaké kamsi vedoucí odkazy, ale sémantika úplně chybí – tohle řeší až ten WebDAV.
Procházení adresářů u FTP (jak jej implementuje většina klientů) a HTTP (Directory Index) je prakticky totožné: dostanete strukturu bez daného formátu určenou pro uživatele, kterou zkusíte nějak přelouskat. IMO je u HTTP to přelouskání spolehlivější, protože tam jsou tagy (tedy metainformace, co je co).
Co se týče toho, že v HTTP adresáře nejsou: jsou, definuje je totiž URL (RFC 3986).
Že to při nějaké obskurní kombinaci klienta a serveru nefunguje, mě zase tolik netrápí :-) Důležité je, že mi FTP funguje většinou nebo vždy a můžu si třeba ve správci souborů procházet adresářovou strukturu serveru, řadit si soubory podle data nebo velikosti, filtrovat podle názvu atd. Totéž můžu dělat s WebDAVem, procházet ho v Dolphinu nebo si ho připojit jako souborový systém, to je fajn. Ale samotné HTTP a výpisy adresářů generované třeba apachem jsou opravdu jen nouzovka, nic víc.
Ale FTP definuje formát výpisu adresáře, když použijete příkaz NLST. Akorát ten výpis neobsahuje všechny informace, které tyhle prohlížeče chtějí zobrazovat, proto používají LIST, který je ale určený pro uživatele (a proto nemá definovaný formát).
Na druhou stranu fakt patří na smetiště dějin, HTTP jej už dávno předběhlo.
ČLÁNKY DO MAILU