To ale nutně neznamená, že nemá k těm certifikátům přístup. Agentura jejíž hlavní činnost je šmírovat kde co po celém světě bude mít rozhodně celkem dokonalé způsoby jak odposlechnout https. Bez toho by dnes šmírování nebylo úplně ono. Otázka jen je jaké jsou přesně možnosti a jak to dělá.
Např. u ZRTP (VoIP hovory) se zvládli postarat o to, aby se tohle end to end šifrování moc neprosadilo.
Neznamená, ale i kdyby ten přístup měla, bylo by to úplně něco jiného, než o čem je zprávička. Navíc z pohledu HTTPS mít privátní klíč certifikátu certifikační autority by pro tajnou službu bylo dost k ničemu, protože kdyby vystavili certifikát bez záznamu v CT, nebudou mu prohlížeče důvěřovat a nejspíš ho někam nabonzují; pokud by vystavili certifikát s CT, bude to navěky zaznamenané v CT logu a nejspíš si toho někdo všimne. Navíc je nezanedbatelné množství lidí, kteří používají různé pluginy pro certificate pinning, ti by ten falešný certifikát objevili i bez CT.
V tom je takový „drobný“ rozdíl, že evropské nebo americké tajné služby pořád chtějí zůstat tajné a jsou pod veřejnou kontrolou. Naproti tomu pokud kazašská vládní autorita vystaví falešný certifikát a vy budete obyvatelem Kazachstánu a zjistíte to, asi nebudete mít potřebu to někomu říkat nebo to nějak rozmazávat.
Pod veřejnou kontrolou neznamená, že všichni vědí všechno. Znamená to pouze to, že kdyby se tajné služby začaly utrhovat z řetězu, existují demokratické způsoby, jak je usměrnit. Jejich úkolem je být neviditelnými, tedy nenaštvat ani vlastní veřejnost a vlastní politickou reprezentaci. Tato sebekontrola zároveň vyjadřuje i tu veřejnou kontrolu. Nic víc, nic míň.
>Navíc je nezanedbatelné množství lidí, kteří používají různé pluginy pro certificate pinning, ti by ten falešný certifikát objevili i bez CT.
Můžeš se o nějaké z těch pluginů podělit? Nějaký sháním - s přestávkami - už od té doby, co webextensions zařízly Certificate Patrol (ano, vidím, že ten bug je "fixed", ale nenašel jsem žádnou WE verzi Certificate Patrol).
Myslím si, že v pravém slova smyslu se dá o "špehování" mluvit teprve ve chvíli, kdy jsou informace reálně využity. Buďto k nějakému dalšímu tajnému zásahu, nebo třeba vyústí (nějakou cestou) do trestního řízení.
Proto je velkým (a zdravým) pravidlem tajných služeb, že sice spoustu informací vidí a slyší, ale pokud to nepřekročí určitý práh (který je stanovený prioritami jejich zájmu a kontrolovaný běžně parlamentem), tak ty informace dál neřeší. Pokud tedy tajná služby vidí nebo slyší, že někdo krade v samoobsluze, šidí na daních (ne ve (sta)milionech), krade auta, nebo v malém dealuje drogy, tak to není náplní jejich činnosti. Kdyby takovéto "prkotiny", které jsou pro Policii a Státní zastupitelství už dostatečné pro trestní stíhání měly řešit i tajné služby, okamžitě by se na ně profláklo koho, kdy nebo jak moc sledují - a to by mohlo ohrozit daleko důležitější zájmy.
Jsou v historii popsané případy, kdy se tajné služby dozvědí o něčem, co je pod prahem jejich úkolu, přesto chtějí konat. Pak se hledají boční cesty, jak bez dekonspirace upozornit běžné orgány. Např. když se dozvědí o násilníkovi ve skupině meznárodních dealerů drog, neohrozí celou akci zásahem proti násilníkovi. Ale zase nechat ho páchat dál trestnou činnost taky nikdo nechce - takže pak se tvoří např. falešní informátoři, aby skupina nepojala podezření, že je sledovaná celá.
Popsaný byl také případ, kdy během druhé světové války britská vláda věděla o plánu nacistů vybombardovat britské město. Ale nemohla nic dělat, protože kdyby konala, bylo by Německu ihned jasné, že Britové prolomili Enigmu. Británie pak udělala jen nějaká kosmetická opatření, jakože Luftwaffe odvedla pozornost na víc cílu apod, ale chudák město to odneslo.
Protože situace a zájmy bezpečnosti jsou rozličné, a nelze je veřejně vysvětlovat, jsou za vynášení interních informací obrovské tresty. Tajná služba se pak ze svého nezákonného postupu obvykle zpovídá výboru parlamentu, který usoudí jestli byla situace přiměřená, nebo jestli nastal čas tajné služby krotit. Ale opět, ze zjevných důvodů, detaily se nezveřejňují.
Spehovani je spehovani, a vytvareni spehovacich kapacit nad potrebny ramec je odsouzenihodne. V tomhle americke tajne sluzby vedou daleko pred zbytkem startovniho pole. Jejich cistota je take pospinena dealerstvim drog, zakladanim drogovych kartelu, politickymi vrazdami (minimalne v roli spolupodilnictvi), atentaty, unosy a nicenim existence malych lidi, kteri nemaji obranu.
Takze bych z nich nedelal andele, kteri se ridi napriklad tim, co maji cesti bisoni na placce: audi-vide-tace, nebo snad sluzebni prisahou. Pak to klidne konci tim, ze sledovacka jela v podivnem nakladani s PHM a cely ten odbor byl nasledne rozprasen. Zaplatpanbuh, ze jsou nasi vzorove dle prezidenta tzv. "cuckari" a hrajou ceskou pralesni ligu a nedelaji veci jako velci kluci v Americe.
Takze teorie je sice krasna vec, ale praxe je kolikrat daleko barevnejsi, resp. spinavejsi. Kazdy, kdo vynese z toho spijonskeho akvaria pravdive informace o nekale cinnosti techto organizaci, by mel byt chranen a ne stihan. Ovsem pod to by nemela spadat zrada, jsou-li tim ohrozeni cestni agenti, kteri doufam jeste uplne nevymreli.
Spehovani je spehovani, a vytvareni spehovacich kapacit nad potrebny ramec je odsouzenihodne.
V tom případě si vezměte kartu lékaře a podívejte se, co všechno v ní je o vás a vašich rodičích. Vůbec nevíte, kdo v nemocnici má přístup k těmto informacím, není to kontrolováno nijak striktně... A nevadí?
Takze bych z nich nedelal andele
Já taky, ale taky bych je nedémonizoval o moc víc, než zvědavý personál nemocnice. (Který má k abusu drog taky kladný vztah).
Kazdy, kdo vynese z toho spijonskeho akvaria pravdive informace o nekale cinnosti techto organizaci, by mel byt chranen a ne stihan. Ovsem pod to by nemela spadat zrada, jsou-li tim ohrozeni cestni agenti, kteri doufam jeste uplne nevymreli.
Tady je ten kámen úrazu. To aby někdo posoudil, musel by posoudit spoustu tajných informací. Soudům zrovna toto do ruky nepatří, proto se to řeší v parlamentu a jeho výboru.
Proto dikybohu za GDPR.
Ve zdravotnictví se situace moc nezměnila. Dávají podepsat pacientům GDPR papíry, což je zcela zbytečné, protože sběr informací o pacientovi vyplývá ze zákona. Někde si GDPR vyložili tak, že Vás neoslovují jménem (ulítlé!), ale zároveň se setkáte s tím, jak si s otevřenými dveřmi na sesterně vyprávějí co který pacient zažívá. Lékaři se chovali už relativně dobře poslední roky (co začala vymizívat stará generace rasů). Bohužel, na ostatní personál se to nepřeneslo.
Byl jsem ale taky u lékaře kvůli nějaké prkotině. Začal se vyptávat na rodinnou anamnézu. Řekl jsem mu, že mi to přijde vzhledem k řešenému tématu jako nadbytečná informace, aby ji zapisoval. Vysvětlil mi, že ho nezajímá co řešíme, ale že RA chce mít vyplněnou vždy. A pokud mu ji nedám, že naše konzultace - vyšetření považuje za ukončené.
GDPR ve firmách je jedna velká fraška. Staré systémy na sebe nalepily cedulku GDPR-ready, což znamená, že si máte data ohlídat nastavením postupů ve firmě (správně), nic víc. Zákazníkům to ale stačí, jakmile to někde vidí, jsou spokojení, že GDPR plní (a už je nenapadne, že když dají dvaceti brigádníkům přístup do celé sítě, že neplní nic).
Osobně bych byl jako zákonodárce ještě přísnější. Dal bych pět let na přechodné období a pak bez výjimky požadkoval, aby systémy najely na GDPR-enforcing, tj. striktní segregace oprávnění, nevyžadování sběru nedůležitých informací, systémově řešené právo na zapomenutí atd.
Podívejte se jen na e-shopy, kolik e-shopů Vám umožní vystavit doklady bez jména a adresy? Na prstech ruky napočítat. Provozovatelé pak tvrdí, že podle zákona o účetnictví mohou mít ta data 10 let, což je pravda, ale třeba už není pravda, že to je nutná vlastnost e-shopu (nechť je faktura s osobními údaji někde v účtárně, ale ne v online systému, když to zákazník nepotřebuje).
Zavedl bych, aby odpovědnost nesl vendor - dodavatel takového systému. V současné době se vendoři předhánějí v tom, jak nic pro GDPR neudělat (nevynakládat peníze), protože jinak by nutně byli dražší než konkurence. A zákazník, uživatel systému? Ten si nikdy tyto vlastnosti neobjedná dobrovolně, protože by to stálo jen víc peněz a žádnou výhodu to nepřinese.
GDPR selhává, bude potřeba jít dál. Ale díky bohu, že ta diskuse aspoň začala.
Je jasné že NSA nemůže a ani nechce řešit všechny prkotiny. Oni řeší především ty věci, kterými je někdo zaúkoluje.
Kromě běžných a pochopitelných věcí to bude špehování nepohodlných politiků možná i podnikatelů, aby na ně získali kompromitující materiály kterými by je mohli vydírat nebo jim uškodit. Lépe se pak organizují barevné revoluce, které mají za úkol nahrazovat režimy zahraničních státu podle představ jakýchsi papalášů z USA. K tomu navíc slouží neziskovky a zblbnutí nebo podplacení novináři většiny světa, kteří okamžitě nekriticky přebírají často účelové zprávy vydávané někde v USA.
Nyní jistě pracují na tom získávat kompromitující materiály na Čínu a Ruska ale třeba i Huawei. Přes všechno úsilí proti Huwei nenašli žádné hmatatelné důkazy a vše je zatím v rovině mediální štvanice s pomlouváním.
Oni řeší především ty věci, kterými je někdo zaúkoluje.
Kromě běžných a pochopitelných věcí to bude špehování nepohodlných politiků možná i podnikatelů, aby na ně získali kompromitující materiály kterými by je mohli vydírat nebo jim uškodit. Lépe se pak organizují barevné revoluce, které mají za úkol nahrazovat režimy zahraničních státu podle představ jakýchsi papalášů z USA. K tomu navíc slouží neziskovky a zblbnutí nebo podplacení novináři většiny světa, kteří okamžitě nekriticky přebírají často účelové zprávy vydávané někde v USA.
Mluvíte o něčem jiném. Tajné služby mají chránit zájmy USA a to dělají. Možná se to nemusí líbit těm, na které cizí země to dopadá, ale Američanům - voličům toto nevadí.
Problém je vnitřní bezpečnost a vnitřní špehování a rozlišení, kde je hranice co, se smí a co se nesmí. Předpokládá se, že USA tajné služby mají spoustu informací o všem, co se šustne, ale že zároveň mají poměrně složité mechanismy, aby se ke konkrétní informaci nedostal jednotlivec (aby soused nešpehoval souseda).
Pokud už dojde k tomu, že jednotlivec citlivá data získá, byl velmi řádně poučen, že to je nežádoucí, a proto je trestán.
Ohldně Huawei je úplně jedno jestli něco našli nebo nenašli. Vzhlede, k tomu, že Čína je konkurent a potencionální nepřítel, tak je rozumné od nich nic nekupovat.
To je to samé jako nákup zbraní. Taky nakupujete zbraně od spojenců and ne od potencionálního protivníka.
A protože digitalizace a IT/komunikace se stává kritickou součástí společnosti, tak je jenom správně, aby se s kritickou infrastrukturou zacházelo jako se strategickou částí státu.
To že NÚKIB vydal varování je na jednu stranu v pořádku. Umožní to provést nějaká opatření. Ale situaci okolo toho varování beru jako politikum a nějakou kompromisní cestu.
Raději bych viděl, že bezpečnostní složky státu a vládá prohlásí, že z důvodu bezpečnosti kritické infrastruktury tam nesmí nic z Číny.
Ono je to ještě trochu jinak. Obviňování Huawei je hlavně nástroj jak vydírat Čínu, aby se chovala jak si USA přeje. Proto ta veliká ochota sankce najednou zrušit.
A to že Huawei dělá něco špatného je převážně jen propagandistická smyšlená špína podobně jako byly vymyšlené zbraně hromadného ničení v Iráku před jeho napadením.
A to že Huawei dělá něco špatného je převážně jen propagandistická smyšlená špína podobně jako byly vymyšlené zbraně hromadného ničení v Iráku před jeho napadením.
Pokud jsem kdy správně četl, tak nikdy nikdo neobvinil Huawei přímo ze špionáže. Bylo pouze konstatováno, že je příliš vázaný na čínskou vládu a že existuje reálné riziko, že vláda má na firmu tak velký vliv, že by firmě nezbylo, než se vládě podvolit. A toto riziko považujeme (na Západě) za nežádoucí.
Úplně stejně se k technologiím chová vláda USA, výrobci musí spolupracovat s tamní vládou.
Obojí je zcela přirozené. A zcela přirozený je i vývod z této situace: a) vyrobíme si technologie vlastní (heh), b) vybereme si, ze které strany riziko necítíme. Je dost málo pravděpodobné, že by Evropa byla ve válce s USA, a i kdyby, USA nikdy systematicky neregulovali populaci, nevyvraždovaly programově civilisty (i když Vietnam je dost diskutabilní) a násilně neanektovaly území.
"Brouček" z USA ani z Číny se nedá nijak prokázat. Dovnitř čipu nevidíte, k firmwaru se nedostanete, ale dá se s prakticky jistotou předpokládat, že tam je (obě strany by byly blbé, kdyby nebyl).
Mám-li jen tuty možnosti, volím broučka z USA před broučkem z Číny nebo Ruska.
Tak nemusime jit daleko. Ted se spekuluje ze tajni nechali zamerne uprchnout ruskeho spiona jen proto ze nevedeli co by s nim delali kdyby ho chytli.
https://www.respekt.cz/tydenik/2019/34/zmizely-plukovnik-rachardzo-oziva?issueId=100414
Tak nemusime jit daleko. Ted se spekuluje ze tajni nechali zamerne uprchnout ruskeho spiona jen proto ze nevedeli co by s nim delali kdyby ho chytli.
To nemusíme chodit ani do vod tajných služeb. To samé platí i v obchodu. Zatlačit partnera do kouta je snadné. Jenže nebožák v koutě s vámi už neuzavře smysluplný obchod. Obchodní, stejně jako špionážní obratnost znamená umět naznačit svoji pozici tak, aby druhý nemusel prohrát. Proto se taky ujalo označení win-win, protože to jediné funguje. Obě strany vědí, jak to je, ale ani jedna to neřekne nahlas tak, aby to slyšel někdo třetí.
@L
"Vy Americe zase bijete černochy!" na jednu stranu odvádí pozornost od tématu, na druhou stranu ukazuje na jisté pokrytectví. To že je často v různých událostech, speciálně takových jako tahle, velká dávka pokrytectví, to je věc další ...
Prostě to jenom vypadá, že Kazaši mají stejný zájem, jenom použitý způsob odpovídá jejich stádiu rozvoje a jaksi obecnému přístupu k věcem který je v daném regionu obvyklý ...
23. 8. 2019, 11:28 editováno autorem komentáře
Další Amerikou vymozkovaný chudáček šíří pořád dokola ty samé lži. Takže znovu a znovu opakuji:
Tenhle výrok zněl: "U vás zase lynčujete černochy!", a v době kdy byl pronesen byl zcela pravdivý, protože v USA tehdy bylo lynčování černochů sice ne už na denním, ale pořád ještě na běžném pořádku, stejně jako tisícové pochody Ku-Klux-Klanu americkými městy, ochraňované černými policisty před útoky bílých extrémistů, nepochybně financovaných ruskými komunisty.
Jaké lži? V dobách SSSR se snažila jejich propaganda bojovat přesvědčováním, že v SSSR je to lepší, než "na západě". Moc to nefungovalo, protože lidi _úplně_ blbí nejsou. Tenkrát tohle byl opravdu jen vtip, z něhož jsem si tedy dovolil vzhledem k obecné známosti použít jen poslední větu.
Ruská propaganda se ale poučila, opustila marné snahy o líčení krás Ruska a místo toho se snaží vytvářet obraz "ale na západě je to také špatné". Jeho součástí je to, že pod každou negativní zprávou o Rusku nebo postsovětském prostoru se vyrojí trolové s příspěvky, které vůbec neřeší původní článek, ale tvrdí, že "na západě" je to taky špatné. Příspěvky buď více či méně vylhané, nebo, jako zde, silně relativizující.
> Tenkrát tohle byl opravdu jen vtip
Směšně to působilo možná v osmdesátých letech. Svět se za 40 let po válce hodně změnil. Do začátku sedmdesátých let to byla realita, ne moc vtipná. Stejně kritika imperialismu po dekolonizaci v šedesátých letech už moc nezabírala, ale v padesátých letech, začátkem šedesátých let, to směšně nepůsobilo.
25. 8. 2019, 13:11 editováno autorem komentáře
Stejně kritika imperialismu po dekolonizaci v šedesátých letech už moc nezabírala, ale v padesátých letech, začátkem šedesátých let, to směšně nepůsobilo.
Právěže to směšně působilo od začátku. Proto v osmačtyřicátém museli komunisté moc uchvátit tak, aby o ni už nepřišli. A v osmašedešátém se jim to začalo hroutit znovu (největší hrozbou bylo právě uvolnění cenzury informací, tedy že by se lidé dozvěděli, že nejsou sami, co si o tom myslí "své").
Doba normalizace, tedy od semdesátých let, je už něco jiného. To už začala generační paměť slábnout a široké masy byly postupně upřesvědčovány v tom, že se nemají starat o politiku, natož o mocenské rozdělení světa. Středobodem českého člověka se postupně stal (marný) boj za vyšší standard (všichni mohli sehnat to samé, někteří mohli nakrást o něco víc) a naplněním životních snů byl brizolit na fasádě a několikaletá stavba podezdívky pod chatou. Tím byly ambice lidí naprosto spolehlivě utlumeny - alegoricky to bylo hezky vyjádřené v polském filmu Sexmise: "spolkni prášek!".
To je zajímaví jak si to vždy umíte okecat a ke všemu se musíte vyjádřit. Jako nějaký politruk moderní doby.
V 45 a 48. většina lidí netušila co je komunizmus přesně zač a jak funguje/nefunguje v Sovětském svazu. Nelze se na tu dobu dívat dnešní optikou. Kritika negativních jevů v USA a západní společnosti se tehdy brala vážně a nikdo se jí nesmál.
Sovětský svaz měl v některých oblastech opravdu úspěchy, v jiných to byla jen propaganda, to se ale obecně tehdy vůbec nevědělo - nikdo to běžně netušil. Tamní zřízení ale nemělo nálepku něčeho hrozného jak to víme dnes.
V 45 a 48. většina lidí netušila co je komunizmus přesně zač a jak funguje/nefunguje v Sovětském svazu. Nelze se na tu dobu dívat dnešní optikou. Kritika negativních jevů v USA a západní společnosti se tehdy brala vážně a nikdo se jí nesmál.
Je také zajímavé, jak po bolševické revoluci utelka prakticky celá inteligence ze SSSR kamkoliv, hlavně jinam. Ehm, netušila, že? Miliony hladem mrtvých ukrajinců si také nevšimly, že jim Stalin zabavil veškerý výnos z půdy.
Až do Války to lidé u nás nejen tušili, ale věděli. Dokud byly svobodné volby, komunisté nezískávali tak výraznou převahu. Gottwald na půdě parlamentu zcela nahlas hlásal o tom, že se jezdí do Mosky učit tomu, jak svým protivníkům zakroutik krkem. Takže to fakt nikdo netušil? Nedělejte si legraci.
Po Válce se Stalinovi povedl mistrovský politický kousek. Namísto toho, aby byl přinejmenším znemožněn paktem Ribbentrop-Molotov a jeho důsledky (zabrání Polska, devastace polské armády, ...), vyjednal, že "osvobodí půlku Evropy". V důsledku toho Válka pro Západ skončila 8. května, pro východ 9. května. Kdyby se už v ten moment nepolitikařilo, bylo by to ještě o pár dní dřív.
I tehdy se vědělo, že USA osvobozené území opusí, ale Rus zakoření. Ne nadarmo zločinci utíkali raději do amerického zajetí, kde byla vyhlídka soudu a riziko oprátky pořád lepší, než jistota hnití v kremelských kobkách a jednoho dne kulka do týla. I oni věděli.
Ani pak komunisté volby nevyhrály drtivou převahou a moc si uzmuli postupem mimo ústavu. (Ano, i tenkrát ústava nebyla psaná jako procesní návod, předpokládalo se, že demokratický parlament ji umí vykládat tak, aby zůstala zachována demkracie - chyba lávky). Jakmile ústavu změnili, bylo vymalováno a neexistovala síla, kromě revoluce (na kterou neměl po válce nikdo nejmenší chuť), která by to změnilo.
Následoval také vyrovnaný počet útěků mez Sovětským a Západním blokem, že? Dráty se nedaly lehce postavit uprostřed města, a tak Němci obcházeli pasové kontroly tak dlouho, až jim na ochranu museli v šedesátém prvním zbořit pár bloků domů a postavit zeď.
Pokud však mluvíte o masách, které se v každé době daly a dají ovlivnit cenuzurovaným tiskem a agitátory, dnes případně tím, že si koupíte vlastní televizi a založíte na ní sedmadvacet pořadu s vlastní osobou, tak ano. Tyto masy "netušily", ale tyto masy nebudou tušit nikdy. Půjdou vždy za fenoménem doby, ať už to bude Volání řediteli, nebo libovolné Soukupovo obludárium. Zůstanou miliony lidí, kteří si myslí, že peroutkův článek někdo tak důmyslně schoval, ačkoliv je paradox, že by ho nikdo ze zástupů příznivců našeho prezidenta ještě nenašel (pochybuji, že všichni jeho příznicvci nechodí do knihoven).
Zůstanou také dva tábory vykladačů ústavy, kteří si myslí, že prezident je automat na podpisy. Není, prezident má jistě právo zasáhnout v situaci, kdy by jmenováním ministra mohla být ohrožena samotná ústavnost - např. kdyby se na ministerstvo vnitra nebo obrany nebo spravedlnosti měl dostat někdo otevřeně hlásající válku, justiční čistky apod. V takovém excesivním případě je na místě zásah prezidenta - ale také by měl být následovaný zásahem parlamentu (vyslovení nedůvěry vládě) či Ústavního soudu. V našem případě je jasné, že by Parlament i ÚS schválili postup premiéra, proto se dá konstatovat, že prezident pravomoci překračuje.
Naopak Dr. Beneš musel vydat poválečné dekrety, které měly účinnost dřív, než je mohl tehdejší ještě neexistující parlament schválit a jakkoliv to technicky (právně) nebylo přípustné, nebylo to protiústavní. Byl jediný kdo mohl a tedy musel konat. Naopak, v osmačtyřicátém Dr. Beneš necítil povinnost zasahovat do Gottwaldovy pravomoci na sestavení vlády, protože ctil fungující (ale rudorůžový) Parlament. Jakkoliv to pro ČSR bylo katastrofální, zachoval se ústavně. Tenkrát byl průšvih v tom, že neexistoval ani Ústavní soud, ani neexistovalo pravidlo, že změna Ústavy není platná, pokud omezuje ústavní svobody.
K těmto právům prezidenta se však musí přistupovat s upjatě extrémní obezřetností, a dokud to není potřeba, tak do vnitřních záležitostí vlády nezasahovat víc, než tím, že vyjeví svůj názor, ale stejně vyhoví.
Lidé realitu vidí, i když masy ji vidět nechtějí. Masy realitu vidět nechtějí, protože mají svých životních starostí dost, politiku stejně neovlivní a nemají k tomu ambice. V takovém případě je jednodušší se připojit k mainstreamu, zanadávat si v hospodě nad cenou piva, ale mít jinak klidný život.
Vyvozovat z toho, že lidé realitu NEVIDÍ je ale mýlka.
Petr Soukup: No jo, ale dnešek už takhle omluvit nemůžete. Přesto se spousta lidí tváří, že v Rusku je standardní demokracie, možná dokonce lepší, než jakou máme my. Argumenty typu „ale v USA zase bijou černochy“ znovu spousta lidí bere vážně. Spousta lidí znovu věří ruské propagandě, přestože se na ni upozorňuje dost často.
> stamiliony lidí
> přehršel nerostných surovin
> některé oblasti s tehdejším high-tech
to sice měl, ale v globálním konfliktu musíte mít víc zdrojů než druhá strana, to rozhodně neměl. Btw. Hitlerem ovládaná část Evropy měla víc obyvatel než RVHP, vše průmyslově rozvinuté oblasti, proč prohrál válku? Nefunkční kapitalistický systém?
to sice měl, ale v globálním konfliktu musíte mít víc zdrojů než druhá strana, to rozhodně neměl.
USA chtěly s Evropou obchodovat. USA si dokonce spočítaly, že všem (= rozuměj: i sobě) pomůže nejvíc Marshallův plán.
SSSR neměl takovou obchodní sílu, takže z běžné ekonomické soutěže udělal globální konflikt. Namísto schopnosti konkurovat, nabízet, pomáhat (a vydělávat) přišly skryté hrozby, pak neskryté hrozby a nakonec i tanky.
Jak dopadla RVHP víme: po válce konfiskované stroje a továrny sloužily až do osmdesátých let, kdy se to definitivně rozpadlo.
Hitlerem ovládaná část Evropy měla víc obyvatel než RVHP, vše průmyslově rozvinuté oblasti, proč prohrál válku?
Německý nacionální socialismus (nacismus) stejně jako sovětský socialismus skončily ze stejného a moc jednoduchého důvodu: brali svobodu celým národům, zemím i jednotlivcům. USA nejsou bez chyby, ale toto nedělají.
V ekonomice fungují kladné zpětné vazby, kdo má od začátku více zdrojů, může větší část investovat do zvyšování produktivity, budování nových výrobních prostředků. Větší ekonomika funguje efektivněji. Kdo má technologický náskok, ovládá neutrální trhy, které financují další rozvoj. Povíme si za 15 let, až se Americká (možná i naše) ekonomika izoluje od zbytku světa a začne nezadržitelně technologicky zaostávat. Těším se, jak to bude Šilhavý ideologicky zdůvodňovat.
26. 8. 2019, 14:41 editováno autorem komentáře
gilll: Jasně, takže když ČSR patřila před druhou světovou válkou a po ní v průmyslu ke špičce, díky pozitivní zpětné vazbě v druhé polovině dvacátého století rostla a na špičce tak byla i na konci dvacátého století. Vymyšlené to máte krásně, má to jednu drobnou vadu – neshoduje se to s historickou realitou.
ČSR zaostávala, protože ztratila přístup na světové trhy, ke světovým technologiím. Celý východní blok zaostával. Na tom se shodneme. Já jen tvrdím, že jiný systém řízení ekonomiky by situaci výrazně nezměnil. Podstatná byla mezinárodní izolace a omezená velikost ekonomik východního bloku.
26. 8. 2019, 14:54 editováno autorem komentáře
Já jen tvrdím, že jiný systém řízení ekonomiky by situaci výrazně nezměnil. Podstatná byla mezinárodní izolace a omezená velikost ekonomik východního bloku.
Jenže tu izolaci nařídil SSSR. Bylo nám nařízeno nezúčastnit se Marshallova plánu, se Západem jsme obchodovat nesměli. Takže klidně to celé můžete zjednodušit, že za veškerý svrab a bídu můžeme děkovat SSSR, v první řadě Stalinoví, hned za ním Brežněvovi.
Výrazné zaostávání začalo až v sedmdesátých letech s globalizací světové ekonomiky a růstem nadnárodních korporací.
Ani ne.
Celý socialistický blok byl zoufale technologicky zaostalý, ale měl šikovné lidi. Ti dokázali dlouhé roky na strojích, které nejdřív ukradli nacisté a pak komunisté vyrábět kvalitní výrobky. Ale s tou kvalitou je to taky relativní. Kromě několika málo oborů (turbíny, atomové reaktory VVER - ovšem prodejné jen po RVHP) jsme byli atraktivní jen díky ceně. Cenu jsme mohli držet zase kvůli nerostnému bohatství.
V sedmdesátých a osmdesátých letech už to udržet vůbec nešlo, ani přeměnou nerostného bohatství.
přeháníte, vznikla spousta celých nových továren.
Jmenujte mi jich pár, které už v době vzniku nebyly beznadějně zastaralé?
Vyráběl se zde třeba textil, ale houby se hledělo na obrátkovost stroje. Jelo se raději na tři směny, protože člověk byl uměle "levný", kdežto stroj "stál devizy".
Orientace na těžký průmysl byl také daný tím, že vyrubat uhlí bylo poměrně levné a zdánlivě nekonečné. Na ekologii se nehledělo, sever se dusil.
Po revoluci, stačilo pár měsíců, aby bylo jasné, že už naše výrobky na světovém trhu nekonkurují. Najednou suroviny nebyly zadarmo, lidská práce taky ne, o ekologie se stala tématem. A stroje - veteráni - to už nezachránily.
Přečtěte si třeba něco o AZNP (dnes Škoda Mladá Boleslav), kdy Škoda Favorit byl jeden velký kompromis, protože nic, co by splňovalo světové parametry jsme neuměli vyrobit. Začínalo to od tloušťky plechu, technologie lakování a končilo to tak úsměvnými detaily, jako byly kliky a zámky dveří.
reagoval jsem jsem na váš příspěvek, že průmysl závisel na strojích z první republiky. Sám teď přiznáváte, že se nové továrny budovaly. Starší menší továrny se nechávaly fungovat z politických důvodů, což byla v kontextu studené války chyba, na Západě se s tím nepárali a nechávali zaniknout celá města.
Sám teď přiznáváte, že se nové továrny budovaly. Starší menší továrny se nechávaly fungovat z politických důvodů, což byla v kontextu studené války chyba, na Západě se s tím nepárali a nechávali zaniknout celá města.
Jenže k obému se došlo trochu jinak. Na Východě zanikaly města, národní identity, státní suverenity z přímého rozkazu z Kremlu.
Na Západě vše vždy vyplynulo z volné soutěže. Někdy možná až moc volné, ale stále milionkrát lepší, než rozhodnutí politbyra UV KSSS.