Vlákno názorů k článku
HitHitová kampaň na téměř desetileté soudní výlohy majitele ukradeného notebooku
od Mlocik97 - No ja som skôr na strane kupujúcich. Pretože...
-
No ja som skôr na strane kupujúcich. Pretože skutočne Lukáš nemal čo zverejňovať ich fotografie bez ich súhlasu. Na druhú stranu, kupujúci si mohol overiť či notebook nepochádza z trestnej činnosti. Ostatne nie som si istý či je to v Česku vyžadované a nutné, ostatne ale vidím na Bazošoch stovky počítačov/notebookov čo sa predávajú v podstate zadarmo alebo za pár korún a tiež si nemyslím že všade sa toto overuje. Kupujúca rodina ale mohla zas preinštalovať notebook (aha, je to Apple, to asi ani nejde, to by potrebovali servis). To že Lukáš jednoznačne porušil zákon je jasné. Či kupujúci porušil, je otázne. Síce neznám české zákony, ale podla slovenských by to tak bolo. Zas ale je pravda že ak v laptope boli cudzie dáta, ktoré priamo mali kupujúci k dispozícii tak tiež nemali ďalej notebook používať. Podla mňa je toto dosť zamotaný prípad ale podla mňa oba strany pochybili ale aj tak zastávam skôr stranu kupujúcich.
21. 11. 2020, 19:00 editováno autorem komentáře
-
Jenže bez té medializace by se ke svému notebooku nedostal. Takže co navrhuješ? Prostě se na to vybodnout a mávnout rukou? V tuhle chvíli by celé odškodné kupujícím měla zaplatit police, protože nekonala i když měla a tím jím způsobila újmu. Dle českých zákonů by policie měla navrátit kradený notebook majiteli.
-
No ale zas si predstav to zo strany kupujúceho laptopu.
No ja absolutne netuším už, ale z tohoto prípadu som pochopil že tu je podozrivá hlavne osoba kupujúca na autobusovej stanici (ktorá ďalej predala laptop), btw. nechápem absolútne ako je možné že nevedú žiadne dôkazy k predávajúcemu... To tento kupujúci na autobusovej stanici nevidel tvár predávajúceho? Predávajúci mal rukavice takže nezanechal otlačky? To ako predávajúci predával len tak náhodne laptop na autobusovej stanici v kukle, s rukavicami či čo, a kupujúci to od takého človeka kúpil? Kamery v okolí? Ľudia v okolí? Na stanici ako nikto iný nebol či čo? Ako absolútne nerozumiem. Vyšetrovatelia už pri nájdení laptopu mala hneď jednať, zobrať otlačky,... ako je toto vôbec možné, ako je možné že sa nič také nestalo? A ako je možné že nikto z toho dlhého reťaza ten laptop neskontroloval, nevidel že sú tam cudzie dáta? A kto vlastne kúpi laptop a následne predá (a to na oboch stranách úplne len tak hocikomu za takejto prapodivnej situácie, kedy v laptope sú cudzie dáta) a v takom časovom úseku? Ako toto je chaos... totálny chaos. Polícia, vyšetrovatelia a ďalšie strany ako čo celú tú dobu robili? Ako toto je tak nezmyselne zamotaný prípad, že absolútne nechápem ako je toto možné...
Zas ale ako ten pôvodný vlastník že porušil zákon je jasné, navyše keby len zverejnil fotky posl. kupujúceho ale ešte ich verejne ponížil aj s tými posmešnými prezývkami a pod. To tiež mi nepríde normálne. Takže podla mňa v tomto bolo odškodné kupujúcemu na mieste. No mne príde najpodozrivejšia osoba ktorá kupovala laptop na autobusovej zástavke.
21. 11. 2020, 21:17 editováno autorem komentáře
-
Jenže bez té medializace by se ke svému notebooku nedostal. Takže co navrhuješ? Prostě se na to vybodnout a mávnout rukou? (...) Dle českých zákonů by policie měla navrátit kradený notebook majiteli.
Mýlite se. Podle zákona újmu způsobil pachatel trestného činu, a jen on je povinen ji nahradit. Pokud byste sebral tu věc novému majiteli, který ji poctivě koupil, způsobíte zase újmu jemu. Podle mě si to pletete s tím, co platilo podle starého OZ - měnilo se to právě kvůli tomu, že to bylo dost nevyhovující.
Vím, že se lidem na mysl dere morální aspekt - věc mi ukradli, já ji našel, tak proč bych si ji nemohl vzít? Ale musíte se na to podívat i z druhé strany: koupil jsem si nějakou věc, a teď někdo neznámý přijde a chce mi ji vzít.
-
Mýlite se. Podle zákona újmu způsobil pachatel trestného činu, a jen on je povinen ji nahradit. Pokud byste sebral tu věc novému majiteli, který ji poctivě koupil, způsobíte zase újmu jemu. Podle mě si to pletete s tím, co platilo podle starého OZ - měnilo se to právě kvůli tomu, že to bylo dost nevyhovující.
To se teda nemýlím ani náhodou. Případ je z roku 2011 a účinost nového OZ je od 1.1. 2014. -
Jak vite, ze ji novy majitel poctive koupil?
Po kradezi staci rict, ze jsem to koupil. Nevim od koho. Vsichni me nechaji tak, aby mi nezpusobili skodu.Pohled z druhe strany je ten samy. Od prodavajicich chci cislo OP a dalsi identifikacni udaje. Kdyz je notebook kradeny, chci penize zpet. V zadnem pripade nechci podporovat kradeze.
-
> Mýlite se. Podle zákona újmu způsobil pachatel trestného činu, a jen on je povinen ji nahradit. Pokud byste sebral tu věc novému majiteli, který ji poctivě koupil, způsobíte zase újmu jemu. Podle mě si to pletete s tím, co platilo podle starého OZ - měnilo se to právě kvůli tomu, že to bylo dost nevyhovující.
To vážne máte v Čechách taký zákon? Normálne platí, že kradnutá vec je odobratá a vrátená právoplatnému majiteľovi a pokiaľ sa kupujúci cíti dotknutý, že mu bola odobraná, môže sa obrátiť so svojim nárokom na odškodnenie voči tomu, od koho to kúpil.
Tento postup vychádza z ex iniuria ius non oritur.
-
Na druhú stranu, kupujúci si mohol overiť či notebook nepochádza z trestnej činnosti.
Jak se taková věc dělá?
Síce neznám české zákony, ale podla slovenských by to tak bolo.
Neznám slovenské zákony, tak se ptám: jaké prostředky dává zákon do rukou kupujícímu, aby zjistil, zda zboží pochází z trestné činnosti?
(Bavíme se v kontextu případu, kdy ani policie za 10 let nenašla pachatele a zřejmně se ani neví, jak k tomu došlo a není pravomocně ukončený soud ohledně krádeže. V tomto kontextu by měl tedy zajímalo, jaké prostředky má kupující k tomu, aby toto před koupí ověřil.)
-
Filip JirsákStříbrný podporovatelNapříklad může kupující tak drahou věc,jako je notebook, kupovat jen v kamenné prodejně, v internetové prodejně nebo jinak od osoby se známou identitou, ne od někoho neznámého na ulici. (Neznám detaily tohohle případu , ale podle toho, co vím, předpokládám, že kupující neznali žádnou identifikaci prodávajícího.) Například mít doklad o platbě s identifikací protistrany – výpis z bankovního účtu, účtenku z pokladny, ručně psaný doklad se jménem a podpisem.
Zkuste se na to podívat opačně. Já bych se v takovémhle případě jako kupující bál, že to bude podvod a že dostanu jen „cihlu“. Takže je v mém vlastním zájmu mít identifikaci prodávajícího.
-
v kamenné prodejně
Ano a po tomto roce budou krajně podezřelé i všechny malé prodejny, protože se je vláda rozhodla zavřít. Takže od příště kupovat jen v prodejnách nad 500m^2 s obratem v miliardách.
Jako já bych si na ulici taky nic nekoupil, ale to není podstata problému. Ať si každý nakupuje kde chce.
Mě jen zajímá, jak přesně se ověřuje, zda produkt nepochází z trestné činnosti, což tady někteří diskutující požadují.
-
Filip JirsákStříbrný podporovatel
Je to podstata problému. Notebook za jedenáct tisíc se nekupuje od neznámého člověka na ulici.
-
Filip JirsákStříbrný podporovatel
To je vaše věc. Pokud vám na tom nezáleží, tak vám přece bude jedno, pokud o ten notebook přijdete, protože byl kradený.
Tankujete snad na benzínce, která jen tak ze dne na den nezmizí.
-
Tak podle toho, co píše pan Šilhavý jinde, tak podle NOZ o něj nepřijde. Mám výtisk zákona doma (k disposici je všem i online), četl jsem jej kvůli jiným věcem a tohle jsem tam teď v rychlosti nenašel a ani nejsem právník, takže by bylo k věci, kdyby se k tomu někdo s právním vzděláním vyjádřil. Protože to by byl skutečný posun. I když při posuzování případu je nutné se držet úpravy platné v době trestného činu.
-
Filip JirsákStříbrný podporovatel
Nabytí vlastnického práva od neoprávněného – zákon č. 89/2012 Sb. občanský zákoník
Jak už tu bylo řečeno, vždy je tam podmínkou, že to nabyvatel nabyl v dobré víře. To je právě ten rozdíl, jestli to koupíte v kamenném bazaru, nebo od zakukleného chlápka v průjezdu, který vám nechce říct, odkud ten notebook má a proč ho prodává.
-
Zrovna jsem to četl jinde a prakticky to vždycky musí skončit u soudu, kde z toho může vzniknout cokoliv. Což se týká i jiných věcí, od doby NOZ raději ve výboru SVJ každou kravinu řešíme s právníkem a někdy se nestačíme divit.
který vám nechce říct, odkud ten notebook má a proč ho prodává
Jak nechce? Proč bych se na to ptal? Ptáte se běžně obchodníků proč něco prodávají?
Tohle mi začíná připadat jak Matematika zločinu, kde se soudkyně svědka taky ptá na totálně absurdní otázky a potom se ta soudkyně ještě nahlas diví, že svědek něco s podezřelým v soukromí neprobírali. No, neprobírali, proč by měli.
-
Filip JirsákStříbrný podporovatel
Tomáš Crhonek, 18:15: To je pořád to vaše černobílé vidění světa. Když něco kupuju v kamenné prodejně, neptám se, proč něco prodávají. Prodejce se prodejem živí, je to běžná činnost, je běžné v kamenných prodejnách nakupovat a pravděpodobnost, že tam budu prodávat něco kradeného, je minimální.
Když budu kupovat notebook od nějakého chlápka na ulici, vůbec to není běžná situace. Pravděpodobnost, že je to kradené, je dost vysoká – zejména když to prodává podezřele levně, nezná přístupové údaje. Takže bych se ptal proto, abych rozptýlil podezření, že jde o kradenou věc.
-
Abych ušetřil další zbytečný round trip tak rovnou uznám, že jste o zákazu explicitně nemluvil a pouze jste prohlásil "se nekupuje od neznámého člověka na ulici". Jenže co není zákonem zakázáno je povoleno a kupující má tedy plné právo kupovat věc na ulici na ústní smlouvu.
Ovšem stále jsem se nedozvěděl, jak má kupující poznat zboží pocházející z trestné činnosti.
-
Filip JirsákStříbrný podporovatel
To, že je něco povoleno, ještě neznamená, že jde o jednání v dobré víře.
Třeba notebook s nainstalovaným systémem, od kterého prodávající nezná přístupové údaje, nevypadá zrovna důvěryhodně, že ho prodávající získal poctivým způsobem.
Díváte se na to pořád s binární logikou – že má mít kupující jistotu, že to kradené je, a když jistotu nemá, tak to určitě kradené není. Ale tak to nefunguje.
-
nevypadá zrovna důvěryhodně
Proč ne? Třeba je to prodej na součástky nebo prostě kvalita "as is". Dívám se na spoustu YT kanálů, kde někdo kupuje kompy as is a někdy jsou zcela v pořádku (dle testů daného člověka).
Díváte se na to pořád s binární logikou – že má mít kupující jistotu, že to kradené je, a když jistotu nemá, tak to určitě kradené není. Ale tak to nefunguje.
Já se jen celou dobu ptám, jak má kupující zjistit, že jde zboží nepocházející z trestné činnosti. Toto je jediná moje otázka. Místo toho jsou tady reakce, že v jiné prodejně je ta jistota vyšší. No to asi je, ale to vůbec neodpovídá na tu původní otázku.
-
Filip JirsákStříbrný podporovatel
Když je to na součástky, tak mne nikdo nenatočí při používání. Taky bude úplně jiná cena. A hlavně mám pořád možnost chtít nějakou identifikaci prodávajícího.
Odpovídá to na vaši otázku. On totiž nikdo po nikom nechce, aby zjistil, že zboží pochází z trestné činnosti. Cílem je vyhnout se nákupu zboží pocházejícího z trestné činnosti. Takže prostě když jsou okolnosti podezřelé, budu zjišťovat další informace. Když kupuju v kamenném bazaru, stačí mi nechat si účtenku z bazaru. Když budu kupovat od někoho na ulici, budu si dávat větší pozor. A pokud mi nabídne notebook za podezřele nízkou cenu, nebude k němu znát přístupové údaje, nebude ochoten se nijak identifikovat – tak mi to prostě bude podezřelé a dám od toho ruce pryč. Neznamená to, že jsem zjistil, že je to notebook pocházející z trestné činnosti. Nejsem si tím jistý. Ale prostě to nebudu riskovat.
-
Když je to na součástky, tak mne nikdo nenatočí při používání.
Takže si tu jejich věc nemohou používat jak chtějí? Salátové brambory taky běžně používám jako přílohové. Jaký zločin.
Taky bude úplně jiná cena.
No však taky byla. Nějaký první nákup v tom řetězci byl za 4.8tis.
A hlavně mám pořád možnost
Nikoliv povinnost.
On totiž nikdo po nikom nechce, aby zjistil, že zboží pochází z trestné činnosti.
Tak třeba Mločík97 to chtěl.
Takže prostě když jsou okolnosti podezřelé, budu zjišťovat další informace.
Jenže tohle je dost subjektivní. Pro někoho může být zcela normální kupovat věci na zastávce a dokonce to může považovat za výhodu, protože to má pohodlně třeba po cestě někam. A zjišťovat další informace mu nic nenařizuje.
Neznamená to, že jsem zjistil, že je to notebook pocházející z trestné činnosti.
Fajn, takže si ho v dobré víře koupím.
Nejsem si tím jistý.
To si nejste ani u Alzy.
-
Filip JirsákStříbrný podporovatel
Nemáte tu povinnost. Ale pak to nebude nákup v dobré víře. „Dobrá víra“ neznamená, že zavřete oči, abyste nic špatného neviděl.
-
To není zavírání očí. Pokud nemám povinnost se obchodníka na něco zeptat (a on současně má povinnosti mi to sdělit) a mě samotného to nezajímá nebo v té chvíli zrovna nenapadne nebo prostě spěchám, protože, na rozdíl o jiných, tu situaci nepovažuji za nijak nestandardní, takže se to nedovzím, neznamená zavírání očí.
Zákon ukládá pouze povinnosti. Zákon postavený na tom, že "se máte ptát" a není uvedeno na co, je zákon celkem k ničemu.
-
Filip JirsákStříbrný podporovatel
Reálný život není černobílý, proto ani zákony nejsou černobílé. Proto jsou tam tak obecné formulace, jako „jednání v dobré víře“. Proto také může být „jednání v dobré víře“ u každého něco jiného. U někoho ducha mdlého bude jednání v dobré víře i když koupí od někoho v noci na ulici notebook za 1/10 běžné ceny, protože to pro něj opravdu nebude nijak podezřelé. Pro někoho, kdo se třeba živí prodejem notebooků, to naopak nebude jednání v dobré víře ani náhodou, protože by musel vědět, že desetinová cena je velmi neobvyklá.
-
Například může kupující tak drahou věc,jako je notebook, kupovat jen v kamenné prodejně, v internetové prodejně nebo jinak od osoby se známou identitou (...) Takže je v mém vlastním zájmu mít identifikaci prodávajícího.
Toto je věc relativní a individuální. Každý den nekupuju notebook za 11 kKč, ale je pravda, že osobně nepovažuji takovouto částku za tak velkou, abych věnoval velkou pozornost rizikům. Prodávající může chtít věc prodat klidně za zlomek ceny, protože právě teď potřebuje peníze. I kdyby potřeboval peníze na drogy, nebo jen chtěl hned letět do Alzy, protože v Black Friday za ty samé peníze koupí nový kus (a tlačí ho čas), nemám způsob, jak to u prodávajícího zkoumat. Jsou také věci, u kterých nepředpokládáte reklamaci, nebo víte, že autorizovanému servisu stačí jen výrobní číslo - pak nepotřebujete ani doklad, ani identifikaci prodávajícího.
Je blbost ničit celkově smluvní volnost jen kvůli tomu, že se ve společnosti vyskytuje nějaký zlomeček zloduchů.
