Souhlas, na cestách často nastávají "typicky nepříjemná" překvapení, resp. překážky. Jenže psychologicky je důležité, že cestovatel má odpovědnost sám za sebe (a občas za ostatní), plánuje v prostředí nejistoty a reaguje na aktuální vývoj situace. Přitom tohle dnešní lidé moc neumí. Pro velkou část populace všechno někdo zařídí, stačí poslouchat co chtějí rodiče, vyučující, šéfové, a čistě z principu je možné tak trochu držkovat a "bouřit se". Překonávání překážek je to, co dělá z dětí (jakéhokoliv věku) dospělé jedince.
Navíc řada překvapení při cestování je naopak příjemného charakteru. Nemluvě o možnosti autenticky poznat danou zemi a lidi, upravit si obraz světa atd.
moje zkusenost je, ze lide co necestuji maji obvykle:
-velmi omezeny pohled na svet
-jsou neschopni se o sebe postarat v nezvykle situaci
protoze cestovani otevira obzory (ja vim zni to vzletne ale je to tak) a nuti cloveka planovat a starat se o sebe.
nejhorsi je franta z horni dolni ktery se vyjadruje o politicke krizi v syrii a pritom nikdy nebyl dal nez 5 km od sve vesnicky strediskove.