Pro malé a jednoduché sítě běžně používám dnsmasq. Než jsem ho před nějakými možná i 20ti lety objevil, tak mně vždycky vadilo, že na síť, kde mám 10-20 zařízení a chci triviální DHCP, tak musim používat šílenej ISC moloch. A ještě mi při tom vyřeší i DNS forwarder. A typicky funguje ve stylu setup&forget.
... a mimochodem, to už je větší moloch něco, co je "konfigurovatelné přes REST API a monitorovatelné přes webové rozhraní". Pro vetší sítě a profesionální použití asi dobrý, ale když potřebujete přiřazovat DHCP pěti počítačům ve svojí LAN, je to naprosto k ničemu.
Proti dnsmasq v tomhle ohledu nic, ale já osobně očekávám skutečně unixově čistý DHCP server, který nebude dělat nic jiného, než přidělovat pomocí DHCP IP adresy. Bez webových rozhraní a REST API, bez DNS forwardingu, bez čehokoliv. Ať, proboha, dělá to co má a jen to co má, načte si jednoduchou konfiguraci z textového souboru a nemíchá do toho nic dalšího.
To, mimochodem, ten váš "moloch" splňuje celkem dobře.
Ale určitě, s nějakou znalostí a zkušeností se dala i ta kombinace ISC+BIND nakonfigurovat. A fungovala poměrně slušně. Až na to, že BIND byla bezpečnostní noční můra.
A člověk měl i různé zajímavé možnosti ladění, když mu to nefungovalo úplně jak chtěl. Což je všechno super... Ale když člověk prostě potřeboval připojit 5 počítačů k internetu....
Prostě jsem měl zkušenost (cca konec 90. let), že ano, ISC DHCP+BIND, jako jde to, ale občas to na něco spadlo, něco tomu nefungovalo a pak mi přes měsíc starý BIND někdo ohackoval servřík.... Pak jsem objevil dnsmasq, vyměnil ho a od té doby na to nebylo potřeba šáhnout a běželo to de facto až do doby, kdy se takovýhle servřík dal nahradit routerboardem :-)
Samozřejmě dneska už je jiná doba, HW routery umí tohle všechno za pár korun, atd.... Ale například se dnsmasq dneska na pozadí používá u libvirtu, když se dělá sít v režimu NAT.
A s tím, že má dělat jednu věc a tu dělat dobře, s tím naprosto souhlasím. Jen je otázka, co si přesně pod tou jednou věcí představit. V takovéhle malé síti je vcelku rozumná volba spojit DNS a DHCP, protože to je většina toho, co je potřeba ke sdílení Internetu (chybí už jen NAT). Nu a ta kombinace DNS+DHCP umožňuje, že například out-of-the box chodí proprojení DHCP -> DNS a zároveň mám základní možnosti, jak si přidat pravidla, statické záznamy (DHCP i DNS) atd....
A to, že je větší moloch něco, co je konfigurovatelné přes webové rozhraní, REST API a spol, to samozřejmě 100% souhlas.
Já před lety DHCP s API přístupem sháněl, ale Kea v té době neuměla co jsem potřeboval - uložit do konfigu přes API rezervaci IP-MAC. Nevím jestli to umí teď, ale nakonec z toho sešlo (a jít cestou konfig v gitu, update, push, restart isc se mi jít nechtělo, nemluvě o tom udělat k tomu ten API/REST a kdo by to pak udržoval?)
Hm, to je fajn. Na jednu stranu to chápu, na druhou stranu to je celkem škoda.
Existuje nějaký DHCP server, který není "konfigurovatelný přes REST API a monitorovatelný přes webové rozhraní", nepřidává dalších nevím kolik věcí (a'la dnsmasq), načte si konfiguraci z primitivního lidského textového souboru a prostě funguje?