Rozdíl je v tom, že demokratické režimy mají nastavená a zveřejněná pravidla, kontrolní mechanismy a v neposlední řadě veřejnou kontrolu.
Jihokorejec má možnost se k tomu vyjádřit, aniž by byl perzekvován, Číňan ne. Jihokorejec ví o tom, jak filtrování funguje a nepůjde do vězení za porušení pravidel. Číňan netuší, jak mocný je velký firewall a že Google a spol. nejen filtrují, ale i pozměňují výsledky. Jihokorejec má možnost ve svobodných volbách určit jiný směr, Číňan ne.
Rozlišoval bych, co je hledání rovnováhy (rovnováha mezi maximem zájmů ve společnosti), a co je zafixování moci (rovnováha mezi totalitní mocí a ostatními).
Demokraticke rezimy cenzuru outsourcuju. Komunikaciu nema na starosti stat, ale sukromne spolocnosti, a tych sa dodrziavanie slobody prejavu netyka, komunikacna platforma je ich sukromny majetok, vytvoria si ToS a ich interpretaciu, a vo vysledku budu robit presne to iste, co diktatury.
Voci tomu su nejake kontrolne mechanizmy a verejna kontrola bezzube.