„Paniku kolem chystané smrti Internetu přiživují trendové prezentace producentů křemíkového nebe, naděje akademiků v konečně lepší svět (alespoň ten virtuální) a chýry konzultačních firem. Zmateným rukojmím zůstává uživatel, který nechápe, která bije, nebo koho by bít měl.“
Na toto téma se podívali na našem sesterském serveru Lupa.cz v jejich dnešním článku: „IPv6 je jako mexická chřipka“. Dozvíme se, jak média ovlivňují akademický svět a kdy si máte vybrat čas pro přechod na IPv6.
myslím samozřejmě ten na lupě. Mě ten humbuk kolem „odumírání internetu“ taky vždycky trochu zaváněl rádoby-senzací.
Já mám na celou věc názor čistě uživatelský – chci, aby mi internet od mého ISP fungoval. Jestli to bude skrze IPv4 nebo IPv6, to je mi zcela buřt. Jakmile mi internet přestane fungovat (ať díky nepodpoře IPv6 nebo proto, že mu plesnivějí kabely), najdu si jiného ISP, u kterého mi internet fungovat bude. Proto si myslím, že velcí ISP přejdou na IPv6 ve chvíli, kdy to bude skutečně potřeba – tedy ve chvíli, kdyby skutečně musely některé klienty odpojovat a vytvářely by si tak negativní reklamu a ztrácely zisky. Ostatně nějakou „přípravu“ či dobrovolnou podporu nové technologie (což s sebou samozřejmě nese nemalé náklady) nemůže nikdo od komerčních společností čekat.
„profitovali by z toho vsetci“
- to znamena ze bud by koncovi zakaznici platili za pripojenie o dost viac ako teraz, alebo ISP by s touto vetou az tak nesuhlasili. Specialne pokial trvate na „uz davno“.
Vám snad přijde udržování conntrack záznamů pro NAT 1000+ lidí (na jedné adrese) maličkost? Pro obyčejnou HTTP komunikaci snad, ale minimálně 5% zákazníků (spíš v praxi 10%) bude používat i něco jako bittorent a to už je místy celkem „záhul“. Nehledě na situaci, kdy „dojdou porty“.
V případě IPv6 by ISP prostě správně nastavil routing a vůbec by se nemusel starat o cokoli, co je za IP hlavičkou.
Co brání rozšíření IPv6? Podle mě je to samotný návrh IPv6 a jeho nekompatibilita s IPv4. Z toho, co o IPv6 čtu mi celý „nový protokol“ připadá jako snaha v současném IPv4 webu vybudovat jakýsi uberweb IPv6, který nechce mít s tím starým ošklivým takřka nic společného.
Asi bych to přirovnal k prosazování 64bit OS. 64bit procáky tu byly, byly tu počítače s více jak 4GB paměti ale pořádný (plně funkční, kompatibilní, se všemi ovladači) OS tu ještě dlouho nebyl. A tak vzniklo PAE rozšíření pro 32bit systémy.
Vidím to podobně.
IPv6 je prostě navrženo tak, že přechod na sebe sama velmi komplikuje. Svoji psychologickou roli hraje jistě i nesmyslně velký adresní prostor a z toho plynoucí nesympatický způsob zápisu nezapamatovatelných IP adres. Z počátku vypadá nejasně i taková trivialita jako třeba přidělení pevné statické IP adresy rozhraní – pochopitelně, že to jde, jen popisuji pocit mnoha administrátorů poté co se IPv6 začnou zabývat… Prostě to není tak přímočaré, tak elegantní, tak bezproblémové jako práce s IPv4.
IPv6 navrhovali v počátku zjevně akademici odtržení od reálného světa. Mohlo to vypadat daleko lépe, daleko sympatičtěji, mohlo to být alespoň trochu kompatibilní se starým světem – přijetí pak mohlo být daleko rychlejší.
Principiálně jistě ano.
Prakticky je to pro začátečníka zatemněné nánosem automatické konfigurace – podivné DHCPv6, RA, lokálními linkovými adresami (k čemu taková ptákovina?), odvozováním IP adres z MAC adres…
Tatam je přimočarost – tak sympatická a potřebná pro to, aby průměrný síťař technologii rychle přijal a podvědomě ji nepovažoval za pakárnu, která mu jen nadělá problémy.
IPv6 je pro většinu nechtěné ošklivé dítě, kterého se již nepůjde zbavit a bude otravovat po desítky let.
Ale já nechci dělat „DOPŘEDNĚ KOMPATIBILNÍ ZMĚNU“, já mám na mysli přesný opak, tj. „ZPĚTNĚ KOMPATIBILNÍ ZMĚNU“.
Změna, která vyžaduje prakticky kompletní změnu infrastruktury (snad všechny aktivní prvky, kabeláž samozřejmě zůstává) se vždycky prosazovala nesmírně pomalu a obtížně.
