Tribunál pro lidská práva v Novém Zélandu rozhodl, že vláda porušila zákon na ochranu soukromí tím, že Kimovi Dotcomovi nevydala v roce 2015 informace o jeho případu, které vyžadoval. Jako odškodnění dostane 90 tisíc dolarů. Tato výhra Kima potěšila, ale neznamená automaticky i výhru v případě vydání do USA. Na to si budeme muset asi počkat.
(zdroj: torrentfreak)
O tom vydání do USA bych pochyboval, když na straně USA nemají důkazy o jeho "činech". A za chvilku ani nebudou, když ty HDD roky stojí ve skladech a pomalu,ale jistě umírají, a dost velká část už umřela. USA totiž neni schopne rozluštit zakodování těch disků. Možná jsou už u 1 %, jinak dál ne. Takže za chvilku bude čistej a bez úhonej.
Tak by skončil ve vazbě ještě minimálně 2 roky k ničemu, kdyby ti todle taky hrozilo, jel bys tam místo hezkého domova? :)) Nehledě na fakt, že zrovna Zéland není přímo proti pirátství. Takže už jenom z logiky to trochu nesedí ne?
Proč by měli umírat? Hloupá otázka. Je tam toho dost mechanického.
Víš kolik těch disků megaupload mělo? Tam to číslo bylo dosti veliké (asi něco mezi 50 000 až 300 000 disků - nelze dohledat, jelikož ty uložiště byli rozděleny, některé běží dodnes pod jinou firmou, jiná zem, jiný kontinent.
Za 1) neekonomické. za 2) než vytvoříš ty kopie tak můžeš začít na novo. za 3) je to tolik dat, že projít to všechno zabere dost času i kdyby to byla umělá inteligence, která by kontroloval (nelze urychlit, jelikož ty disky mají určitou rychlost). Za 4) podle šifrování rozhoduje zda zvládneš otisk, některá šifrování to třeba blokují.... atd.
Shrnuto lehce a stručně: pokaždé ať děláš co chceš to skončí fijaskem, takže je to jen marnění času. (jinak to šifrování ani po 6 letech nerozklíčovali, protože skoro každý disk má svůj algoritmus)
Disky uz boli zmazane 5 rokov dozadu: https://twitter.com/KimDotcom/status/347346908462841856
Neslo o degradaciu dat, ale treba platit. Bez platenia to poskytovatel zmaze a disky pouzije inak.
V discích jsou mechanické součásti, které mají určitou životnost. Ale to platí i u SSD. Umírání disků je bohužel problém i ne-mechanických disků. I u SSD je čím dál větší hustota dat zaplacena nižší životností. Podle testů z roku 2015 (pravděpodobně běžné "spotřebitelské" disky) se problémy s SSD začaly projevovat po zápisu více než 700 TB dat.
Pěkné mínusy, ale udávaná životnost buňky TLC je 3000-5000 zápisů. Dejme si nějaký prostor pro rozdíly kvality jednotlivých kusů a počítejme s životností buňky 2500 cyklů. Takže za po 2500 cyklů už je rychlá havárie celého disku na spadnutí. Ale to jen v případě 100% rovnoměrného rozložení zápisů na všechny buňky disku, takže potenciální odchylky od ideálního rozložení zápisů očekávanou životnost ještě sníží. A to jsem ještě nezmínil problém přípustné chybovosti. Disk není na odpis až když neexistuje žádné místo k zápisu, ale mnohem dřív. SSD jsou tak trochu časovaná bomba, jakmile disk překročí přípustnou mez, zbytek disku jde na řadu velmi rychle. A pak je tu samozřejmě i reálný provoz, který potenciální životnost ještě jednou sníží. Když bude disk například převážně zaplněný statickými daty, bude docházet častému přepisu stejných buňek mnohem častěji.
Ale jeden problém v čísle 100 TB je. Tato hodnota je přímo úměrná velikosti. 2x větší disk = 2x větší objem dat, které mohu sekvenčně zapsat před nevyhnutelnou havárií. Tento údaj má smysl až při porovnání dvou disků stejné kapacity.
Za předpokladu normálního rozližení chyb (oblast kolem 4000 zápisů), bude poměr chyb SSD v závislosti na čase vypadat nějak takto:
Kde střed grafu je těch 4000. Bohužel nevím, jaký percentil je ten interval životnosti (3000 - 5000). Jak znám PR v oblasti hardwaru, bude ten interval obsahovat životnost nadpoloviční většiny, což by pro SSD nevypadalo dobře.
