Vlákno názorů k článku
Které hry máme portovat na Linux, ptá se Feral Interactive
od Adam Pribyl - Koukam na ty tituly v anketach a neverim...
-
thedf413 (neregistrovaný)
Herní průmysl je čím dál nudnější, je to všechno na pár hodin, po dohráni za týden si na to nikdo pořádně nevzpomene. Vývoj se cílí na grafiku a věci jako je příběh, hratelnost apod. už jsou velkou výjimkou.
O letních slevách jsem prošel Steam a nenasel jedinou hru co by mě zaujala (s výjimkou Civilization VI kterou jsem si koupil). Už si ani nepamatuju kdy jsem nějakou hru dohrál. Největší série (CoD, Assassin's Creed apod.) nejsou nic víc než recyklace toho samého s jinou mapou pořád dokola. Jediná výjimečná single player hra za posledních 5 let byl Zaklínač 3.
Single player hry do pár let tímto tempem umřou a multiplayerové budou plné mikrotransakcí kde nepůjde o samotné hraní, ale o sázení a hazard spolu s otevíráním krabic a kupováním skinů rukavic v hodnotě několika tisíc. -
H:S (neregistrovaný)
Já teď Dark Souls před pár dny začal přes wine hrát a celkem v pohodě. První díl je sice blbě portovaný z konzole a běží mi asi tak stejně dobře na laptopu s Intel grafikou jako na desktopu (kde GPU jede asi jen na 50 %), ale je to normálně hratelné. Jediný problém co jsem musel řešit bylo rozhozené mapování PS4 gamepadu (protože Dark Souls asi natvrdo všechno bere jako xbox controller, nebo co). To samé bych ale ve Windows musel řešit taky (i když na to je už hotová aplikace), takže to není problém wine. Rozhodně to ale za to úsilí stálo -- Dark Souls je fakt unikát.
Obecně myslím že stačí přes winetricks doinstalovat directx9 knihovny; od té doby co je tam mám vesměs všechno funguje. Co se Steamu týče, mám v Linuxu už pár let nainstalovanou jak nativní tak Windows verzi a pokud hra samotná ve wine funguje, není s tím problém -- DRM Steamu s wine spolupracuje v pohodě.
-
Karel (neregistrovaný)
To není herním průmyslem, to je vámi. Už jste něco zažil a viděl. Překvapit vás bude rok od roku těžší a těžší. Přičemž když jste přičichl ke hrám poprvé, tak vám přišly úžasně inovativní. Přestože to již v té době byl pro někoho jiného již stý recyklát.
Kupříkladu ten Zaklínač 3. Co má tak výjimečného, co neměl Morrowind? Nebo třebas Two Worlds?
Singleplayer hry neumřou. To jen vy je přestanete hrát. Nebo prostě rezignujete a budete je hrát, přestože bude do oči bijící, že je to jen recyklát něčeho, co jsme na ZX Spectru hráli už v osmdesátých letech.
Na Steamu jsem loni a letos cca 10 her koupil. Nevím kterou kdy. Hodně času jsem strávil u Factoria a Empyrion: Galactic Survival.
-
thedf413 (neregistrovaný)
"Kupříkladu ten Zaklínač 3. Co má tak výjimečného, co neměl Morrowind? Nebo třebas Two Worlds?"
Myslel jsem za posledních pár let, Morrowind je už starší hra, vždyť i Skyrim je asi z 2011.
"Singleplayer hry neumřou. To jen vy je přestanete hrát. Nebo prostě rezignujete a budete je hrát, přestože bude do oči bijící, že je to jen recyklát něčeho, co jsme na ZX Spectru hráli už v osmdesátých letech."
No víceméně jsem už rezignoval a stačí mi CSGO a občas nějaká strategie (Civilization apod.). Pokud nevyjde něco, co by mě vážně zaujalo, třeba od Frictional Games (Amnesia a SOMA mě dost bavily).
-
Meh (neregistrovaný)
Mne ale treba recyklaty per se nevadi. Kdyby herni vyvojari jen chrilili recyklaty starych uspesnych her, zahrnul bych je penezi a byl bych stastny. Jenze misto abych sel hrat HOMM4, 5, 6 nebo 7, pujdu si za chvili zahrat po siti 20 let stare HOMM3. Co se tedy behem recyklace pokazilo?
-
A což teprve knihy. Tam taky už dlouho nikdo s ničím novým nepřišel, všichni jen opisují navzájem a jen si změní jména a místa. Poslední velká věc byl knihtisk od pana Gutenberga.
Ale já si stejně rád přečtu novou knihu, i když je to miliontá variace na kladného hrdinu, co nakonec porazí zlo, protože mě zajímají ty detaily, jak přesně to udělá a co se mu/jí stane cestou. A stejně tak si zahraju i nové Assassin's Creed, protože si užiju prozkoumávání nové mapy a navázaného příběhu, odladěnější herní mechaniky a tak dál. Nečekám od toho klenot, o kterém budu s nostalgií vyprávět vnoučatům, ale zábavu na pár týdnů po večerech.
Ke starým klasikám jsem se naučil nevracet. Obvykle totiž zjistím, že ty hry tehdy byly postavené na nasíracím principu (budeš tu misi dělat klidně 100x, dokud se nenaučíš načasovat každý krok), na což teď nemám ani čas, ani náladu, a příběhy přitom mají ještě horší, než současná produkce. Takže si ty "staré dobré hry" nechám jen jako vzpomínku, nesahám na ně, a raději si zahraju novější reinkarnaci.
Jeden příklad za všechny: Princ z Persie. -
Meh (neregistrovaný)
"Obvykle totiž zjistím, že ty hry tehdy byly postavené na nasíracím principu (budeš tu misi dělat klidně 100x, dokud se nenaučíš načasovat každý krok), na což teď nemám ani čas, ani náladu..."
Ano, v tomhle jsou moderni hry mnohem dal, ty jsou take postavene na nasiracim principu, jenze u kazdeho nasiraciho prvku muzes zaplatit $$, abys jej obesel a rychle postoupil k jinemu nasiracimu prvku.
-
Ale ne, tehdy byl cílovým publikem uhrovatý nerd bydlící u rodičů, co u té hry mohl sedět 10 hodin denně. Dneska velké hry cílí na mnohem víc casual hráče, takže všechny tyhle rohy se musí uhladit. Můžeš nechat hráče to zkoušet pořád dokola, pokud chce, aby dostal lepší skóre, zvládl projít misi na stealth bez zabití jediného nepřítele a podobně, můžeš přidat nightmare difficulty úrovně, ale nikdy se hráč nesmí zaseknout, pokud nechce.
Nepostradatelné mikrotransakce jsou možná tak u mobilních a webových her, u AAA her na PC se (naštěstí) takhle daleko nedostaly, a nejspíš už ani nedostanou - těch pár pokusů u větších her neskončilo dobře, co si pamatuju.
