K diskusi si dovolím přidat odkaz na svůj článek:
https://www.openoffice.cz/problemy-spojene-s-pouzivanim-ooxml
Možná otevře oči leckterým zdejším "chytrákům".
Především poznámka o fontech je věcně chybná. Samotný font od MS (jeho definici) opravdu není možné užívat komerčně. Tedy nelze přibalit do jiného softwaru, nejde ho prodávat, nejde ho dodávat jako součást jiného programu (např. jako součást distribuce Linuxu).
Nicméně lze ho užívat pro tisk a výrobu podkladů - a to bez omezení.
https://docs.microsoft.com/en-us/typography/fonts/font-faq
Chtělo by to, aby autoři článků něco věděli a třeba měli i oponenta, než začnou šířit kraviny. Protože ty kraviny pak přebírají hltači - přesně jako tady.
Zajímavý článek.
Připadá mi, že problém v předávání dokumentů tkví především v nedostatečně dohodnuté verzi formátu. Když bude pro státní správu požadován formát, musí být standardizován, a to s uvedením verze! Např. plácnu OOXML Strict 1.5 a ODF 1.2. Všechny dokumenty pak musejí být předávány v tomto formátu, žádném jiném. Jestli si úřad napíše, že pracuje např. s PDF, tak je to k prdu, protože těch je více verzí.
To nestačí. Dohodnutý formát totiž nic neřeší. Specifikace formátů totiž mohou být hodně různé. Jednak formát samotný může mít spoustu volnosti – např. HTML může mít uživatelské tagy, můžete tam mít třídy, data atributy. Dokument, který používá uživatelské elementy, vlastní třídy a data atributy je validní HTML, plně odpovídá specifikaci – a přesto vůbec nemusíte rozumět tomu, co ten dokument sděluje. A za druhé je u formátu důležitá jeho interpretace. Tam je opět nepřeberné množství možností, ale aby formát mohl fungovat pro výměnu dokumentů, musíte omezit možné interpretace. Např. u dokumentů je obvykle důležitý jejich vzhled, a pak musí specifikace do dostatečné míry podrobnosti ten vzhled určovat. Protože třeba u faktury je dána interpretace údajů jenom tím, jak jsou navzájem postavené na zobrazené stránce.
Proto tak dobře funguje výměna dokumentů v jedné verzi programu – protože tam jsou obvykle oba dva stupně volnosti do značné míry fixované. Jenže záviset na konkrétním programu samozřejmě nechceme. Ale OOXML ani ODF nejsou formáty, které by tohle dokázaly řešit. Proto se např. pro dlouhodobou archivaci používá formát PDF/A, protože ten má ty stupně volnosti omezené na tak malou míru, že je minimalizováno riziko různé interpretace dokumentů. Veřejná správa by měla mít nařízené, že dokumenty, které jsou určené pouze k zobrazení (tj. nikdo tam nebude nic vyplňovat nebo z toho získávat nějaká data), musí produkovat výhradně ve formátu PDF/A. Bohužel místo toho se stále používá OOXML nebo ODF, a pak se pořád divíme, že jsou s tím problémy.