Vlákno názorů k článku
Mnichov rozhodl, končí s Linuxem od Miroslav Šilhavý - Hezké je, jak lidé, kteří neumějí napsat text...

Hezké je, jak lidé, kteří neumějí napsat text s diakritikou a interpunkcí, gramaticky aspoň trochu správně, mudrují nad tím, že školy špatně učí práci na PC. Pánové, vždyť ani vás škola nenaučila základům, nad kterými je potřeba stavět. Teprve po osvojení si porozumění textu, můžete vlastní texty tvořit, a teprve následně je i psát. Před výukou jakéhokoliv textového procesoru by měli žáci umět, a být hodnoceni za to, jestli umí dodržet aspoň základní koncepci sdělení (ble, nechce se mi používat přežitý termín "funkční styl"), následně základní typografické návky a až na konec umět to zadat do Wordu, LO, nebo vlastně čehokoliv.

Toto se ale nevyřeší ani tím, že se násilně zavede výuka LibreOffice. Pokud nevíte co, a jak napsat, nebo jak má formátování vypadat, pak Vás nespasí žádný program. A naopak, pokud víte, čeho potřebujete dosáhnout, poradíte si v libovolném programu.

Jestli je potřeba něco změnit, tak je to syntéza informací vstřebávaných ve škole, a propojení předmětů v místech, kde se potkávají. Matematika, ekonomie s IT + tabulkovým procesorem, český jazyk a literatura s IT + textovým procesorem, výtvarná a hudební výchova s IT + grafickým programem a multimédii a podobně.

Až nastane toto, nebude už důležité, jestli se vyučuje na technologiích MS, Googlu, Applu, či OSS.

Že se vyučuje na majoritních platformách je poměrně přirozené. V autoškole také zřídka potkáte automatickou převodovku, a tipuji, že elektromobil nepotkáte vůbec. Obojí se změní, až k tomu dojde doba. S alternativami k MS to je podobné.

Závidím vám ten optimismus. Mně stačilo si zalistovat v namátkou vybraných závěrečných pracech současných absolventů-pedagogů, abych se utvrdil v tom, že _lépe už bylo_. Přinejlepším jde o problém slepice a vejce, pochybuji však, že jim daří držet _status quo_. Jsme přehlceni obsahem; sotva si něčeho stihneme všimnout, už je to vytlačováno novým. Proto není divu, že se nám z komunikace vytratila forma.

"Hezké je, jak lidé, kteří neumějí napsat text s diakritikou a interpunkcí, gramaticky aspoň trochu správně, ..."

Jestli pak to nebude taky tak trochu vyzitka naseho uzasneho skolstvi?

A mimochodem, potkal jsem mraky manageru, kteri nesou rypaky tak vysoko, ze jimi temer oraji strop, na vizitce tri tituly, dve vysoke skoly, maraky strasne uzitecnych kurzu a skoleni. Jenze kdyz otevrou hubu, tak clovek zjisti (pres sami anglo-cool-paskvil), ze je to neuveritelny vypatlanec, ktereho trumfne kde jaky prostacek ve firme. A tak si kladu otazku: Je pricinou jejich demence vysoke vzdelani, nebo vdelavaci system tak dementni?

ps. Cest vzacnym vyjimkam...

Určitě šlo dolů školství. Jako pozitivní vidím, že školy méně tlačí na biflování. Jako negativní vidím, že sami vyučující neumí jinak, než "biflem" učit, ani zkoušet.

Na vysokých školách začalo převažovat zkoušení formou testů, s tím, že je to údajně "objektivní", protože se vytrácí libovůle zkoušejícího. Jenže napsat zadání správného testu, i měřítko hodnocení, je nesmírně těžké. Pokud sestavíte test jen na vyzkoušení "paměti na pojmy", u některých to otestuje paměti, u jiných to z velké části otestuje inteligenci a jejich deterministické myšlení; zjednodušeně řečeno: u některých testů nemusíte umět ani zblo, a stejně u nich uspějete, protože dokážete špatné odpovědi vyloučit úvahou nad samotným zadáním testu.

Dříve toto uměl rozpoznat kvalitní vyučující. Bohužel, vyžadovalo to opravdu kvalitního lektora, a hlavně nad ním kvalitní vedení, které dokázalo kvality lektora rozpoznat. A jsme zpět u subjektivního posuzování: děkan neposuzoval objektivně, a to je "diskriminace!" :).

Za velmi zdařilou považuji např. metodiku SCIO testů, která opravdu umí otestovat syntézu vlastností uchazeče a nechá jednotlivé fakulty, ať si určí, o jaký typ studentů mají zájem. Jestli víc o ty, kteří mají znalosti, nebo víc o určitým směrem talentované, nebo o všestranně nadané uchazeče. Ten, kdo tím (už) neprošel, doporučuji, aby si je za těch pár korun šel udělat jen tak, pro zábavu i pro zkušenost (já to tak udělal).

Proti tomu jsem absolutně proti testování znalostí převážně hloupými testy - běžná zkouška byla daleko kvalitnější, byť lektor-pitomec mohl tu a tam někoho "vydusit". Ale i to vydušení holt patří k životu, setká se s ním i v pracovním životě.

Znám případ absolventa vysoké školy, pána s titulem, který je na tolik postižený, že ani po absolvování vysoké školy trefí domů jen stěží (musí z tramvaje 3x volat mamince do práce), 2x do týdne ztratí klíče a nemůže mít u sebe obnos vyšší než 200 Kč, jinak by ho utratil. Jakkoliv může být nadaný v nějakém oboru, podle mě není správné, že má vysokoškolský diplom. V tomto případě mu pomohla jeho maminka, která mu dílem dělala asistentku postiženého, dílem za jeho "zájmy" bojovala ve škole (aby nebyl "diskriminován"). Ne jen takovými excesy naprosto devalvuje hodnota titulů a nutně pak máte dojem, že vysokoškoláci, někteří, jsou osobnostně na úrovni maturantů.

Když odbočíme od vysokého školství k základnímu, tak moc hezky jde vidět "kvalita" učitelů při (ne)zvládání inkluze. Zjistil jsem, že hlavně učitelé nevědí, jak inkluzi pojmout; jsou to většinou ti samí učitelé, kteří jsou ztracení od té doby, co ve školách neplatí celostátní osnovy. Do třídy jim přijde hendikepovaný žák, a učitel se mu často začne věnovat se zvýšeným úsilím - tedy nikoliv inkluzivně, ale exkluzivně. Za následek to pak má negativní jevy: 1) zpomalí vzdělávání zbytku třídy, 2) vytvoří tím averzi celého kolektivu vůči hendikepovanému, 3) a někdy svůj negativní postoj nedokáže skrýt ani vyučující. Ale o tom vůbec inkluze být neměla; ředitelé sami také často nevědí, jak na to; a i když vědí, neumí (a vlastně podle zákonů ani nemohou) nijak efektivně své podřízené vést, či vyměnit za kvalitnější. Právem se pak české pojetí inkluze kritizuje a názor zobecňuje na to, že "inkluze je blbost".

Vzdělávací systém bych rozhodně nenazýval dementním, spíš hledá sám sebe. Metody vzdělávání, které u nás fungovaly po desetiletí, byly zbořeny, a nikdo nedomyslel, že se tím rozpadne řetězec celého školství. Než to na sebe zase naváže, bude to dlouho trvat. Dříve vysokoškolský titul byl hlavně znamením znalostí, a systém nechal projít jen ty, kteří ho vydrželi (v podstatě VŠ byla zátěžový test kombinovaný s manažerským kurzem). Dnes je to vizitka, z větší části, toho, že dotyčný "umí projít". Budeme si muset zvyknout, že bude potřeba zjišťovat ne jen samotné držení titulu, ale i posuzovat z jaké školy (a možná i jaké fakulty) ho daný získal. Podobně, jako to funguje ve světě.

Nedivme se pak, že absolventi škol neumí v praxi samostatně pracovat. Celé roky byli zvyklí na "objektivní" hodnocení, na výsledky testů, na jasně stanovené metriky. V práci se od nich pak očekává samostatnost, kritické myšlení a činorodost. Ale k tomu nebyli roky na VŠ trénováni. Z toho pramení Váš pocit.

Absolvent, který do té doby měl jedině testy a), b), c), d), a na diplomovou práci dostal do ruky 40stránkový manuál o tom, jak má být práce psaná (ano, takové jsem viděl!), je pak totálně zmatený, když přijde do práce, a nikdo mu přesně neříká, co má dělat.

A od takových nemůžete čekat, že budou mít vůbec chuť se učit změny v IT oboru, nebo o své vlastní vůli hledat, jak dosáhnout stejného cíle v LibreOffice. Prostě se šprajcnou a tím to končí.

Komerční firmy, nemusí to být jen Microsoft, uživatele dobře znají. Znají jejich vlastnosti a slabiny, a velmi, velmi pečlivě své produkty nastavují tak, aby maximalizovaly jejich úspěch v praxi. Microsoft vlastně nezajímá, jestli pár lidí odsoudí ribbon, když ví, že ve výhledu 10 let mu víc pomůže, než uškodí. Buďte si jistí, že se tyto firmy velmi snaží a investují gigantické částky do výzkumu toho, co jejich produktům pomůže uspět. Další gigantické částky investují do zahlazení přešlapů, které nutně každý ve vývoji udělá (viz veletoče s nabídkou Start).

Opensource takové možnosti nemá, ani finančně, ani organizačně. Například u LibreOffice není nikdo, kdo by mohl mít zájem a možnosti investovat miliony dolarů do vylepšení ergonomie, nebo do vymyšlení, jak jej uzpůsobit, aby zdárně konkuroval MS Office. Práce nadšených jednotlivců k cíli nevede, sami nejsou sjednocení v názoru, jakým směrem má jít vývoj (pak u projektů vznikají forky a energie se ještě víc tříští), a není z principu možné vést produkt jedním směrem a reflektovat změny na trhu.

Pro vendory speciálních řešení je pak Linux zbytečně nebezpečná platforma. Chci vyvíjet produkt. U Microsoftu bude moje základní úvaha o tom, že pořídím MSDN, nastavím lidem práci ve VisualStudiu a najmu si MVP, kteří jsou znalí v těch směrech, které potřebuji. Tuto činnost - oragnizační - zvládne i manažer s menším IT vzděláním. Nemusí toho moc posuzovat, jen do ekonomiky projektu dosadí čísla nákladů toho, co jsem vyjmenoval. V případě zvažování vývoje pro linux bude muset najmout nějaké (jaké?) odborníky, kteří mu vypracují analýzu. Kdo je na linux odborník? Někdo s certifikací od RH či SuSE? Nebo nějaký nadšenec s 20letou praxí s OSS? Už to je první riziko, které na začátku projektu neumíte ohodnotit. Pak přijde uvažování o tom, v jakém prostředí, v jakém jazyce a s jakými knihovnami napíšete svůj produkt. U MS víte, že podpora běhu aplikace bude aspoň 10 let (ve skutečnosti to bývá více), u linuxu musíte zvážit, která knihovna bude kdy ještě k dispozici (bude se vyvíjet), a která "to nepřežije". Do ekonomiky musíte zanést kompilaci pro různé distribuce a různé verze, nebo se rozhodnout jen pro užší výběr z nich. Podle čeho je vyberete, když doba podpory LTS je i tak poměrně krátká a stejně moc neláká zákazníky na desktopu...?

Těch překážek je prostě spousta a je poměrně pochopitelné, racionální, že při zrození projektu dáte přednost majoritní platformě, která má jasně daná specifika, která dokážete zakalkulovat.

V Mnichově se snažili tyto nevýhody snížit tím, že vytvořili vlastní, popsanou platformu pro běh. Byl to velmi hezký a profesionálně pojatý pokus. Praxe ale ukázala, že si vzali moc velký oříšek, že nejsou schopni do své distribuce, platformy, promítat dostatečně dobře vývoj GNU/Linuxu a zároveň udržet stabilitu pro vývoj vlastních aplikací. Ani vendory to nepřesvědčilo, aby začali dodávat pro ně, maximálně jen jako zakázkové řešení (tedy násobně dražší).

Ještě nikdo nevymyslel recept, jak toto všechno překonat a k tomu ještě zachovat svobodu u svobodného softwaru.

Mnichov nám možná dá do dalších let nevyčislitelnou zkušenost, jak co z jejich nápadů a předpokladů bylo správné a v čem se zmýlili.

No vidíš.
Ty nabodeníčka používáš, i větná skladba obstojí, ale přitom to jsou takové bláboly, že to není možné.

A nejen v této diskusi...

Tak to máte asi v něčem chybu. Toto se mi stávalo tak na přelomu tisíciletí, od určité doby se setkávám s převahou aplikací, které češtinu (obecně UTF-8, UTF-16) zvládají.

Myslím, že v roce 2017 obhajovat psaní bez diakritiky je už nemístné a komentář by měl směřovat spíš směrem k tomu, kdo to nepodporuje.