Mno, při přístupu z opačné strany by to na druhou stranu fungovat mohlo. Jenomže to by se tou příručkou nesměli čistě formálně (viz průser se šifrováním SSD od Samsungu a Crucialu, kde to napsali na krabici a nastavili flagy, ale skutek utek) řídit výrobci (přeprodejci OEM), nýbrž v první řadě zákazníci.
Modelovej příklad:
- přijdu do krámu
- kváknu že chci router
- dostanu do jedný ruky checklist toho co si mám pohlídat, a do druhý tabulku routerů s fajfkama / křížkama, co z checklistu kterej a jak řeší / neřeší
- podle toho si vyberu, kterej mi vyhovuje
- když o něčem nebudu vědět co to znamená nebo jestli to potřebuju, tak se na to zeptám nebo vygooglím
- během pár minut vypadne úzká množina vyhovujících routerů, v ideálním případě o nenulovém & jednociferném počtu prvků
- v tom případě vybírám podle peněženky a svědomí
- platím, odcházím, zapojuju, nastavuju, funguju, a nemám problém
Jenomže tam už během psaní vidím zásadní slabiny:
1) zákazník nesmí být lhostejný mimoň
2) prodejce musí informace o zařízeních v nabídce mít & chtít poskytnout
3) zákazník nesmí být líný v případě potřeby zvednout hýždě a jít jinam.
A jak to vyřeší tvůj problém jakožto zákazníka, poté co ti někdo zlikvidoval firmu na níž byly existenčně závislí zaměstnanci, o tvojí rodině nemluvě? Prodejce doloží, že mu distributor předložil prohlášení výrobce, který se ovšem nezakládalo na pravdě, ale byla to firma nastrčená čínskou vládou.
Co s tím budeš dělat? Soudit se s Evroskou Komisí? Nebo s čínskou vládou? Nebo si spíš půjdeš hodit mašli?