Výzkumníci z university v Albertě vyvinuli novou metodu záznamu informace pomocí jednotlivých atomů vodíku na povrchu křemíku. K manipulaci s atomy vodíku je použit řádkový tunelovací mikroskop. Hustota záznamu je 1,1 Pb/in2. Pro srovnání HDD a SDD mají hustotu záznamu 1,5 Tb/in2, tedy zhruba 1000krát méně. Blu-ray má hustotu záznamu 12 Gb/in2, tedy zhruba 100 000krát méně. Více informací v článku.
(zdroj: slashdot)
opraveno, mají tam chybu
https://en.wikipedia.org/wiki/Areal_density_(computer_storage)
Neuskodi si pripomenout :)
https://www.bugemos.com/komiksy/004-pamet.jpg
Hm pro nahánění čísel pěkné, nicméně má to nejméně dvě nevýhody
- číst data z paměti pomocí STM je asi tak ohrabané, jako jet z Brna do Prahy na kolečkové židli
- píšou, že pracují na 4,5 K, tuším, že při jakýchkoliv "normálních" teplotách (při použití kapalného N2) se to rozpane
Já dokáži uložit na stejnou plochu biliónkrát více informace než ta univerzita v Albertě. Dokonce velice levně. A určitě bych ten zápis dokázal ještě zhustit.
Uložit informaci fakt není problém. Ty skutečné problémy začínají, když se to má zapsanou informaci udržet a po nějakém čase jí zase přečíst. :-) A řekl bych, že stabilita atomů vodíku povede spíše k write only zápisu.
Možná to má 1000 x větší hustotu zápisu než SSD a taky to asi 1000 x rychleji ztratí zapsanou informaci.
Tohle je začátek teprve, samozřejmě že to není odladěné a připravené na aplikaci technologie do běžného života. Chce to čas a uvidíte že během několika let se tato technologie zdokonalí, a bude možno ji využívat i v praxi. Všechno začínalo experimentem :) nechápu který hloupý člověk může kritizovat něco co ještě není, zatím to jen zkusili a voila povedlo se
Teleport je právě na jednom ústavu ta věc, na které ukazují, jaký myšlenkový blok studentům vložili na základní a následně střední škole. Úloha na postavení teleportu je tam pověstná, stejně tak jako řada prací, které popírají, že by to vůbec bylo fyzikálně možné. A přitom tam teleport mají a úspěšně provozují mnoho desítek let.
Dlouhý příběh krátce: požadované vlastnosti (na některém jsem jistě zapomněl):
1. Přenos mezi jakoukoliv dvojicí "terminálů" v areálu ústavu, počet terminálů v řádu desítek
2. Přenese pevné těleso o maximálních rozměrech válce o průměru 3 cm a délky 15 cm
3. V pevném tělese smí být uzavřeny plyny nebo kapaliny - i ty se musí přenést
4. Přenášet se (ve vhodném obalu) budou i biologicky aktivní materiály (vzorky krve, části rostlin), které musí být přeneseny bez poškození
5. Přenos mezi libovolnou dvojicí terminálů nesmí trvat déle jak minutu
A řešením je potrubní pošta. Zadání splněno. Problém je, že běžného člověka při pohledu na ten seznam napadne "to je jak teleport". A jeho mozek se bohužel té myšlenky obvykle chytí a už jí nepustí. No a pak přidejte informaci o tom, že teleportace je nemožná, a máte rázem křečka, který vám na základě chyby v uvažování zabrání to zařízení vytvořit.
Takže za mne: jen dál stavte teleporty! Konstruktérům letadel se také staletí smáli, protože fyzikální zákony se obejít nedají a kovová plechovka se prostě ve vzduchu neudrží. Měli pravdu, ale díky vztlaku je to vlastně jedno (tedy dokud máte motor).
Hádáš se o definici slova teleport, což je lingvistika, a o tom se tu bavit nechci.
Definice slova teleport se kterou pracuji je následující:
1) vezmi něco
2) zakóduj jak to vypadá do série jedniček a nul (tahle abeceda je stejně dobrá jako trojková, ale neumožňuje podlé triky, kde toho člověka nechám v celku)
3) dekóduj ze záznamu, jak to má vypadat a vyrob kopii
Moje teleporty mimochodem umí klonovat, přenášet věci rychlostí světla, a transportovat na dlouhé vzdálenosti aniž by stárnul přenášený obsah (pokud dokážu udržet přenos bez chyb.). Dokáže to tvoje potrubní pošta?
Fyzika má svoje limity, ale kdo zaručí, že fyzika tak jak jí známe dnes, je správná.
Např. nechápu proč by nemohla být rychlost vyšší než světlo. Rychlost je relativní k pozorovateli. Jednoduchý příklad: vezměme dvě hvězdy vzdálené 10 světelných minut. Když bude pozorovatel na jedné z hvězd, tak fotony z druhé hvězdy budou dopadat rychlostí světla. Ale když posadíme pozorovatele na foton, tak podle toho by se foton z protější hvězdy přibližoval také rychlostí světla. Takže nastává otázka, kde ty fotony jsou za 10 minut? Jsou u jedné nebo u druhé hvězdy nebo snad uprostřed? Asi si budu muset přečíst teorii relativity, ale selským rozumem to nedává smysl.
Jasně že svět má nějaká pravidla, kterými se řídí, a kterým se fyzika snaží přiblížit.
Jenže to, co lidi moc nejsou ochotni akceptovat je:
1) Ta pravidla už zkoumáme docela dlouho a systematicky. To, že by nějaký výrobek vyžadoval změnu velkého kusu fyziky značí, že jeho realizovatelnost je poměrně nepravděpodobná. (Jak často přijde nějaký Einstein a přepíše jedno odvětví? ....)
2) I ta "nová fyzika" se musí vejít mezi všechna empirická měření, která už lidstvo udělalo. (Včetně měření, které říkají, že za normálních teplot ti ty atomy prostě odletěj, včetně měření, která máme o síle chemických vazeb, a tak.)
3) Jsou tu inženýrské požadavky, ze kterých plynou tvrdé limity. Například: Nějak ta uložená data musíš čist a zapisovat, a musíš to dělat rychle. Způsobů, jak to udělat je jen pár. Elektřina/světlo/magnetismus, společná RW hlava / vedení ke každé paměťové buńce.
Máte pravdu jen z velmi malé části. Vědecký pokrok není obvykle hnán nějakými teoriemi, ale pozorováním. S tím, jak se mění naše technologie pozorování, dostáváme jiná, přesnější data. Teorie se pak staví na tom, že se ta data pokouší vysvětlit.
Proto je v lidské historii tolik skoků: mikroskop, dalekohled, polarografie atd. Takový vynález přinesl novou úroveň přesnosti do těch již známých a zkoumaných. Během let po takovém vynálezu se objevují nové teorie, které vysvětlují to, co je díky těmto vynálezům pozorováno.
Díky tomu se fyzika a chemie prakticky neustále přepisují. Kupříklad chvíli se předpokládalo, že každý prvek má přesně dané složení atomového jádra. A časem se zjistilo, že to není pravda. Dnes už nám slovo "izotop" zevšednělo, ale svého času se přepisovaly učebnice. A přitom to je teprve sto let. Je to příklad toho, že "vejít se mezi všechna měření, která už lidstvo udělalo" je vlastně docela snadné. A scénář podobný: ukáže se, že jisté odchylky, co byly považovány za chyby měření, jsou ve skutečnosti projevy jevu, který jsme zatím neznali.
A co se inženýrských požadavků týká, tak ty jsou také strašně proměnlivé. Třebas karbid wolframu - sice fajn materiál, ale díky teplotě tání bezmála 3000 stupňů Celsia prakticky nepoužitelný. Tedy jen do vynálezu práškové metalurgie - ano, ukázalo se, že na vyrobení masivního kusu vlastně není potřeba to roztavit a odlít. A dokonce se tak dá vyrobit i materiál z prvků, které se v tekutém stavu nemísí (např. wolfram a měď).
Dále pamatuji, jak nás učili jistou reakci, která ale neměla praktické využití, protože probíhala jen na rozhraní dvou materiálů a natolik pomalu, že to nebylo průmyslově použitelné. Učitel říkal, že aby tohle bylo k něčemu dobré, tak by to rozhraní muselo mít obrovskou, nejlépe nekonečnou plochu. Uteklo 30 let a dnes se to kupodivu používá. Stala se totiž jedna věc: místo tenkého plátku se ta kovová část vyrábí jako obrovské množství nanotrubiček. Něco, co tehdy znělo jako fyzikální nesmysl, se splnilo: to rozhraní má plochu v desítkách kilometrů čtverečních, přestože se to celé vejde na stůl. Podobně dopadly některé limity typu "na Zemi neexistuje tak silný magnet" ve chvíli, kdy se objevila supravodivost.
Žijete zkrátka jen v bublině současného světa. Nevidíte (a možná nechcete vědět), že učebnice se přepisovaly vždy a nejspíše se navždy přepisovat budou. Řada z věcí, co dnes považujeme za fyzikální zákon, totiž nakonec bude jen chyba měření a speciální, nikoliv ale jediný možný případ. A inženýrské požadavky a tvrdé limity? Člověče, na světě není nic měkčího než tvrdé inženýrské limity. Prakticky veškerý lidský pokrok totiž směřuje do toho jediného - posouvat inženýrské limity.
"Nevidíte (a možná nechcete vědět), že učebnice se přepisovaly vždy a nejspíše se navždy přepisovat budou."
A ty nechceš vidět jinou věc. Pravidla přirozeného světa jsou jenom jedna. A neumožňují všechno. ;-) Proto nemám rád, když někdo u naprosto čehokoliv tvrdí, že "ono to nějak půjde."
Používat na teorii relativity selský rozum je kardinální nesmysl. Jedná se o taková chování, která se na této planetě nevyskytují a nebo jsou námi nepozorovatelná, čili nijak nejsou vložena do klíče selského rozumu.
Po rychlosti vyšší než rychlost světla se pátrá už 2/3 století a zatím je teorie po všech stránkách skálopevná. Jedná se o rychlost šíření energie, hmotné částice touto rychlostí nelétají, takže posadit pozorovatele lze jen teoreticky.
Tedy hmotné těleso vyzařuje nějakou energii stálou rychlostí světla nezavisle na rychlosti hmotného prvku. Dva nezávislé systémy hmota/energie. Při rychlosti světla dochází k dilataci času a vzdáleností, což člověk prostě vidět nemůže.
Pokud se v tom začneme rýpat hlouběji, žádný selský rozum nepomůže, protože nevíme po čem se ta energie šíří (vakuum je nic, ale něco tam být musí, když tak urpotně kroužíme kolem Slunce a galaktické černé díry. Gravitace je zarím zcela neuchopený jev, který víme že je, ale nevíme jak funguje, podobně magnetické pole atp.
Legrační je, že třeba pozorování ve vesmíru jsou vztažená kauzálně, takže právě pozorujeme výbuch supernovy, kdesi daleko 60 mil. světelných let, tedy je to událost co se reálně stala když vyhynuli dinosauři, ale pro nás je to kauzálně teď, protože do té doby to nemohlo mít žádný vliv, událost dorazila teď a teď platí. Když vybuchne černá díra ve středu mléčné dráhy (teoreticky) a rychlstí světla poletí smrtící vlna energie, tak o tom nebudeme mít tisíce let minut žádnou informaci, prostě se to stane až energie dorazí. :-) Selský rozum to nebere.
