Naštěstí existují lepší alternativy. Třeba NFS, které se autorizuje zadáním UID a GID :)
Mimochodem proč v unixech není něco typu UNC? Představte si, že ve Windows zadám \\server\share\dir, a jsem tam (pochopitelně pokud mám permissions). Nemusím nic mapovat, a UNC lze použít z libovolné aplikace.
Nechapu otazku. Na odkazovane strance mate napsano "The UNC method started with the UNIX operating system."
Mimochodem, odkazy typu /net/ComputerName/SharedFolder/Resource se pouzivaly uz v Unixovem praveku. V Solarisu 2.5 to bylo urcite, kdy presne to Sun zavedl si uz nepamatuji . Pri odkazu na zmineny soubor byl odpovidajici adresar automounterem automaticky namontovan pres NFS. Po urcite dobe nepouzivani byl zase odmontovan. Na rozdil od Windows ale nebyly k dispozici zadne metody pro "autodiscovery" sdilenych zdroju.
V praxi se to ale moc nepouzivalo, protoze instituce, ktere Unix pouzivaly ve vetsim meritku (CERN, univerzity v USA, ...), davaly prednost distribuovanym souborovym systemu (DFS v DCE, AFS, ...). Mimochodem, CIFS patri mezi DFS, Microsoft tu moznost pridal pred nekolika lety.
Vím, že některé aplikace umí konvenci podobnou UNC, ale měl jsem za to, že to není system-wide.
Ve Windows samozřejmě také lze používat různé protokoly. Pokud máte Novell klienta, použijete \\server\share\file. Pokud máte AS/400 klienta, použijete \\server\share\file ;)