Souhlas. Za pravdu mi dají známí, kterým jsem zachraňoval data z NTFS pomocí Linuxu, Win nebyly schopné disk přečíst. Na Win jsem se setkal s několika zapeklitými problémy, které podle množství dotazů v různých fórech nebyly ojedinělé, ale rady se podobaly buď magii (DHCP na wifi WPA-PSK2 v WinXP) nebo se vyřešily jen reinstalací Windows (nefunčkní MPEG u DVB-S karty). Nejhorší je, pokud ve Win nabootujete do servisního režimu, není možné změnit rozlišení na větší než 640×480, dost oken pak má volby a tlačítka mimo obrazovku… Na druhou stranu, řešení problému v příkazové řádce v Linuxu nemusí být nejjednodušší, ale zase pokud funguje inet, člověk s elinksem může řešení vygůglit celkem snadno…
Tak jsem žil ve lži a málem jsem uvedl v omyl další lidi D: Měl jsem za to, že se dá rozlišení změnit, ale teď jsem to vyzkoušel. Monitor mi zvládá rolišení 144O*900, nouzový režim mi naběhl s rozlišením 1440*1050 :) a změnit to přímo v nouzovém režimu nejde. Tak sorry za mystifikaci.
Přesně tak. Zrovna nedávno jsem takto zachraňoval známému data. Byly poškozeny 2 systémové soubory a kvůli tomu nejely celé Windows. No nic. Týpek bohužel neměl ani zálohu ani recovery Windows. U HP by nám ho dali, ale jelikož ntb byl koupen v USA, ostrouhali jsme a tak nám zbylo to poslední, čemu jsem se chtěl vyhnout – nákup nové OEM verze. Ze stránek výrobce NTB jsem pak velmi dlouho stahoval ovladač za ovladačem a až po instalaci všech to jelo rozumně. Takhle si snadnou instalaci OS nepředstavuji. Ač má Linux hodně problémů, tak tomuto zdlouhavému procesu se to nevyrovnalo, navíc ta ironie – mám platné licenční číslo a musím kupovat novou licenci, pokud to má být legálně.
A také jsem zkoušel hledat na fórech – uživatelé Windows jsou většinou líní – neumí poradit. Takže i když Linux má mizivé procento uživatelů, o to více umí poradit a problém mám často velmi rychle vyřešen a informace dost často najdu i ve svém rodném jazyce. U Windows fór většinou najdu – otázka > odpověď, ty jsi lama. Smutný.
ještě bych přidal, že nepadlo ani slovo o tom, o jaké problémy se vlastně jednalo. Já například v posledním Ubuntu už strávil mnoho hodin tím, jak vrátit na stavovou lištu tlačítko „reproduktor“, které podivně zmizelo a prostě nevím jak ho tam vrátit a manželka tak má trochu problémy zesilovat či zeslabovat zvuk, což je pro ni dost zásadní problém, protože ten notebook používáme mj. jako „mediální stanici“, na které pouštíme dětem pohádky.
Z této případové studie mě osobně plyne, že Linux je na opravy naprosto zoufalý OS ;)
Jednoduché a logické jako facka až na to, že to nejde. To bylo pochopitelně první, co jsem zkoušel. Ale v zobrazeném seznamu aplikací resp. doplňků panelu není nic jako „hlasitost“ či „mixer“ apod. a ani nic jiného, co jsem zkoušel nepomohlo. Přidal jsem si takhle na panel plno věcí, ale symbol reproduktorku, který mi umožní lehce zesilovat a zeslabovat zvuk zřejmě došel… :(
Ano. Indicator aplet. To je preci prirozene, ze pri hledani ovladace hlasitosti musim hledat „indicator aplet“, ze? Sice jsem zastancem linuxu (a myslim, ze spusta veci je treba v Ubuntu resena mnohem uzivatelsky privetiveji nez ve windows), ale co se tyce intuitivnosti, tak ma jeste mezery.
ne tak doslova, pod indicator applet je shromazdeno vice. Ucelem toho je upozornit uzivatele, ze na ucet Evolution prisla nova zprava, ze do chatu se nekdo prihlasil, nebo ze lze nastavit prehravanou hudbu hlasiteji. Jednoduche. Cele to je v tzv. "Oznamovaci oblasti". Hodnoceno krasobruslarsky-technicka znamka 6, provedeni 4.
Já měl stejný problém. Vyřešil jsem to obnovou panelu: http://www.omgubuntu.co.uk/2010/09/how-to-restore-default-gnome-panels-in-ubuntu/
Je to cca mesic co jsem resil u jednoho zakaznika problem s Win2k3, problem byl v totalni srate vykonu, otevreni cehokoliv trvalo radove minuty, asi tri dny jsme se s tim moril nez jsem se smiril s tim ze bude nutne reinstalovat(opet nekolik dni prace). Hlavni problem bych videl na win v naprostem nedostatku diagnostickych nastroju, a hlavne silenosti zvane registry. jedina moznost byla vypinat postupne vsechny sluzby, restartovat, instalovat hotfixy … a vysledek jedna velka 0,
naproti tomu v linuxu lze celkem rozumne vetsinou doparat co vytezuje duskovy subsystem, co kde vysi v pameti, co vytezuje cpu, v logach bude spousta peknych hlasek. A hvane lze ovlivnit co se kdy nastartuje, je jednoduche pouzit jakekoliv jine jadro, jiny okeni manazer ......
Linux clovek zazalohuje, reinstalne rovnou s potrebnym sw, nakopiruje zpet konfiguraky do /etc /primontuje zpet svazek s daty a je vetsinou behem hodinky, dvou hotovo, pripadne jeste rovnou aktualizace uplne vseho v OS :-)
Kdyby windows mely:
- strace,
- sytemove logy na urovni linuxu,
- pouzitelne hlaseni o padu aplikace (ne jen hromadu cisel, hodilo by se minimalne jmeno vlakna co spadlo)
- moznost sledovat zaznam bootu na konzole kdyz se mu nabootovat nechce
- poznost prepnout na konzolu, kdyz nedokonci boot grafiky
Tak by tam neco spravit slo, jinak se jen zkousi co by to mohlo byt. Nikdy nezapomenu jak koncil boot zasekem diky vadnemu sektoru na disku. Pri presunu dat na novy disk se ukazalo, ze vadny sektor nebyl soucasti zadneho souboru a po kopii dat 1:1 to nabehlo bez problemu
I tady přidám názor: Jsem si takřka jistý, že většinu těchto nástrojů Windows v nějaké podobě má. Problém je ten, že dnes se za administrátora Windows považuje každej, kdo umí myší klepnou na tlačítko Start!
Opak je pravdou – stejně jako expertní správce Un*xů ví své a umí zdiagnostikovat systém hodně detailně, tak i expertní správce Windows! Lidé, kteří potřebné nástroje neznají nebo neumí používat nejsou automaticky důkazem, že Windows jsou na diagnostiku nebo rekonstrukci mizerným OS, ale spíše tím, že je mnohem méně skutečných odborníků na Windows, než na Linux.
I když to dost možná také znamená jen to, že rádoby odborníci na Linux umí na (svých) diskuzních fórech „křičet“ hlasitěji, než skuteční odborníci na Windows ;)
Jako windows admin, co kliká myší, musím říct: nemá. Hlavně nemá pořádné logování, eventlog ve windows se za to dá považovat stěží. Hlavní problém bývá zjistit, co a kde chybu způsobuje, nástroje na řešení pak jsou. Nicméně hlavní práce windows admina je zajistit, aby problém vůbec nenastaly. Jinak by pak jejich řešením mohl strávit zbytek času ve vesmíru.
Vím poměrně přesně, jak vypadají různé logy v Un*xech a jak pro Un*xy, tak pro Widle platí, že informativnost obsahu logů se liší od aplikace k aplikaci. Ani v nejmenším bych si netroufl a priori tvrdit, který je lepší.
A už vůbec bych si to netroufl tvrdit pro systémové logy. Zrovna Windows totiž do event logu zapisují skoro každý detail aktivity systému. Un*x naopak bývá ve výchozím nastavení relativně „skoupý na slovo“. S jedinou výjimkou – u bootu bývají Un*xy „ukecanější“ než Widle. To ale lze – pokud vím – snadno změnit bootovacími volbami Windows kernelu (čímž mj. reaguji na stížnost některého Windows „experta“, který zde toto Windows vytýkal).
To je stále stejný lidský problém! Nenapadlo Vás, že Linuxový laik se bude úplně stejně obtížně orientovat v hláškách Linuxu jako Windows laik v hláškách Windows? A naopak – ten, kdo vidí Windows hlášky denně bude mít zatracené problémy „číst“ logy Linuxu?
Proč se, lidi, neumíte podívat na oba systémy z obou stran a aspoň s trochou objektivity??! Mj. i kvůli takovémuto (dalo by se asi říci i „zaslepeneckému“) chování uživatelů Linuxu, nemám dnes už tento systém moc v lásce, ačkoli jsem na něm kdysi jistém smyslu vyrostl…
Souhlasím s tím, že Windows jsou do eventlogu „ukecané“, ale výpovědní hodnota zápisů je, a to zejména v případě chyb, docela nízká. Co byste například řekl na takový příklad z aplikačního eventlogu win serveru:
Nelze nalézt popis ID události ( 2004 ) ve zdroji ( WBLOGSVC ). Místní počítač možná nemá informace registru nebo soubory knihovny DLL se zprávami potřebné pro zobrazení zpráv ze vzdáleného počítače. K získání tohoto popisu můžete použít parametr /AUXSOURCE=flag. Další informace naleznete v nápovědě. Součástí události jsou následující informace: .
Pokud jde o bootlog, jsou Windows opravdu stručné, to vypadá takto:
Loaded driver \WINDOWS\system32\ntkrnlpa.exe
Loaded driver \WINDOWS\system32\hal.dll
Loaded driver \WINDOWS\system32\KDCOM.DLL
Loaded driver \WINDOWS\system32\BOOTVID.dll
Loaded driver ACPI.sys
Loaded driver \WINDOWS\System32\DRIVERS\WMILIB.SYS
Loaded driver pci.sys
Loaded driver isapnp.sys
… atd
A někde najednou výpis skončí protože systém restartuje. Samozřejmě je podezřelý poslední driver, ale to nakonec nemusí být ten, co způsobuje nebootující systém.
Stačí si na technet.ms přečíst Troubleshooting the Startup Process, doporučovaný postup je metodou pokus / omyl: identifikujte drivery, které lze zakázat – zakažte je všechny, identifikujte nepotřebné služby – zakažte je všechny atd. atd. Pak je po jednom povolujte – pomohlo / nepomohlo a tak dále. Vcelku asi 20 reboot do safe mode a zpět normal… Atd..
Bootlog se zapne buď přepínačem /BOOTLOG v boot.ini (nejlépe předem) nebo vybere po stisku F8 (XP a výše)
Pavel Švíka ti určitě rád rovnou z rukávu vysype přesný popis a význam obsahu v enentlogu, je to totiž triviálně jednoduché a více vypovídající než zmatené unixové logy. Je totiž lepší než technici MS, kteří nám po nějaké době řekli, ať jim ty eventlogy neposíláme, že jim to stejně nepomůže. :-)
A kde se ty nastroje tedy skryvaji? Proc je MS taji? Obcas pomuzou utilitky, ktere MS koupil od Sysinternals. Ale ve Wydlich je velke hovno, nechame-li stranou ping. I kdyz nainstalujete Resource Kit, je to porad bida. Ziskate sadu strasnych utilit typu „kazdypesjinaves“, u kterych se i help vyvolava „konzistentne“ vsemi moznymi zpusoby, ktere si autori dokazali vymyslet.
Na Linuxu je veľa vecí riešených lepšie ako pri Win. Veľa ľudí si ukladá súbory na plochu, pričom pri Win sa plocha nachádza na C:\ , kde je systém. Na Linuxu sa plocha dá dať ako iná partícia, čo môže zabrániť nedostatku miesta na systémovej partícii.
http://img203.imageshack.us/img203/4394/snmekobrazovkyx.png
Jistě, zatímco v Linuxu je umístění plochy obvykle v „/home/user/Desktop“, tak ve Windows v „C:\Users\user\Desktop“. To je jasný důvod, proč v Linuxu lze dát uživatelskou složku snadno na jinou partition a proč to ve Windows nelze :-D
To je nepříjemně typickej přístup lidí, kteří Windows znají jen od pohledu, ale protože trefí myší na tlačítko „Start“, tak si myslí, že jsou expertním správcem Windows a tudíž co neznají, neexistuje… ;)
Tam mi tedy pane Experte na Windows popište, jak to ve Windows (nejlépe rutinně a uživatelsky bezbolestně, aby to místní linuxová paka zvládala po intenzivním studiu pochopit) provést tak, aby C:\Documents and Settings\User\ byl na „C:“ a \Plocha či \Desktop byla už na jiné partition, tedy jiném písmenku ale „nebylo to vidět“. Rád to intenzivní studium podstoupím, abych se poučil o wow features Windows, které v /etc/fstab zaberou – Bože nás před tučňkem chraň- celou jednu řádku. :-)
Opět a opět – naprostá neobjektivnost a pocit naprosté a neochvějné nadřazenosti Linuxu na Windows… ;)
Na Vaši námitku ohledně „jednoduchosti“ toho, jak to udělat v Linuxu se zeptám: kolik běžných uživatelů by takovou řádku zvládlo samo „vyplodit“ a po jak dlouhém „školení“? Kolik obyč. uživatelů by dokázalo např. nový disk zformátovat a vytvořit na něm ext4 FS? Kolik uživatelů by dokázalo nastavit případné sym- nebo hard- linky mezi původní a novou složkou? Kolik uživatelů by umělo změnit umístění uživatelské složky přímo v systému? A tak bych mohl pokračovat dlouho.
Nicméně, když jste se ptal na Windows, existuje hned několik způsobů. Mě napadají dva poměrně „systémové“: připojit nový disk přímo do složky „C:/users/user/Desktop“ (ano, to skutečně jde) nebo případně změnit systémové umístění celých uživatelských profilů např. na prosté „D:\“.
Konkrétně připojení disku do složky: Start → rightclick na Počítač → Spravovat → Správa disků → rightclick na vybraný svazek disku → Změnit písmeno jednotky a cestu…
Bylo to dostatečně intenzivní? Pletu se, když si budu myslet, že by to po tomto návodu zvládl i Windows laik?
Používám oba systémy, někdy i Windows překvapí. Nicméně v tomto konkrétním případě je kritika Linuxu trochu nemístná. Většina linuxových distribucí se kterými jsem se setkal umožňuje již při instalaci formátování disků na části a jejich připojení do příslušných adresářů. Takže ano, i laik si může naformátovat disk FS, uživatele bych nezatěžoval konkrétním typem souborového systému.
Váš argument je také poněkud nespravedlivý vůči Linuxu, protože zatímco uživatele Linuxu „nutíte“ formátovat a vytvářet ext4 souborový systém. Uživatel Windows již jen připojuje existující síťový/diskový svazek. Pokud bych použil vaši argumentaci, tak připojení disku v Linuxu by znamenalo spustit příkaz „mount /dev/sdb /home/users/user/desktop“.
To co chci říci: ani jeden příklad není fér vůči druhému systému. Zatímco u linuxu se popisuje vše do podrobností, které běžný uživatel nepotřebuje (i když by je měl znát) u Windows je zjednodušení v takové míře, že postup není možné reálně použít.
Osobně si myslím, že je jednodušší nastavení v Linuxu právě proto, že to umožňuje již standardní instalátor. Ale opět je to jen v tomto konkrétním případě. Linux má máslo na hlavě kvůli mnoha jiným věcem.
Bohužel existují technické důvody, proč to MS sám nedělá. Windows totiž nedokážou zajistit, aby se ono D: někdy nestalo písmenem E:. Představte si že přesunete všechy user profily na nesystémový disk a pak buď z neznalosti změníte písmeno jednotky nebo dojde k hw závadě na řadiči a musíte ten disk přepojit jinam, anebo se změní hw stroje (např. máte novou interní čtečku karet) a najednou vůbec nemáte možnost se k systému přihlásit, protože admin účet má profil na stejném disku jako useři. (Tady je třeba ocenit, že na Linuxu je /root jinde než /home.) Je to prostě riskantní a proto to MS nedělá.
Kromě toho Win přistupují ke diskovým jednotkám jednak jako ke svazkům (volumes) a jednak jako k dosdevices (písmena C: atd..) v registrech je bohužel možné použít obojí – proto není obvykle bez zásahu do registrů přenést win systém např. z C: na G:
A tím bych skončil – tohle není Win poradna.
Máte zřejmě pravdu, ačkoli Linux v tomto směru také není žádná výhra – jedna z věcí, která mě při práci s Linuxem (ve srovnání s většinou Un*xů) celkem vadí, je právě to, že Linux si neumí (také) držet stabilní ID disků. Tj. máte-li například na SCSI sběrnici disky pod id 2, 3 a 5, budou v systému dostupné pod /dev/sda, sdb a sdc.
Když pak disk s id 3 vyhodíte, rázem se disku s id 5 změní zařízení na /dev/sdb… :(
Nejspíš to jde někde změnit a možná to v některých distribucích tak ani není, ale jinak je to úlpně stejný problém, jako u Windows. Ačkoli – jak zmiňujete – ve Windows (aspoň u systémově nejdůležitějších konfigů) se také již přešlo k identifikaci HDD podle HW id.
No, na Linuxu si můžete vybrat jak budete připojovat disky nebo oddíly připojovat (třeba by id), ale hlavně, když se něco změní, můžete interaktivně upravit parametry zavaděče (třeba grub), pak můžete upravit fstab a i když nemáte root práva, když máte fyzický přístup ke stroji, můžete ho spustit v single user mode. Prakticky k opravě takového typu problému jako je změna systémového disku nepotřebujete NIC! Žádné softwarové nástroje, jen znalosti nebo pár minut s doktorem Googlem.
1) neni treba psat neco do fstab, bohate staci uzivatelsky symlink, ktery zvladne v nekterych gui aplikacich na par kliku i moje babicka. A je to opravdovy symlink a nestane se ji, ze se ji na fleshku nakopiruje jen soubor.lnk a zaloha neni.
2) Jak jednoduse na par kliknuti presunu „Documents and settings“ na jiny disk, kde chci mit i jina data ale ne pod slozkou D&S, proto nebudu na tento adreasar disk mountit ?? Tak aby to automaticky platilo i pro nove vznikajici usery (tzn. zadne dodatecne hackovani jeho registru) ?
Rad se necham poucit, ucite je to easy a clovek proste jinou filosofii jen tak nezmakne.
PS: nevidim zadny user-friendly rozdil mezi spravou disku ve windows a spravou disku napriklad v openSuSE-Yast. Jen toho Yast umoznuje vic, takze slabsi povahy se muzou zaleknut. :-)
Ovsem mensi potiz s Widlemi je v tom, ze tyhle adresare je treba nejak nadefinovat pri instalaci. Pozdeji je jejich presun velmi obtizny, ne-li nemozny. V Linuxu muzu porad pouzit stary dobry symlink a treba presunout Desktop kazdemu userovi jinam. Symlink, ktery do Wydli snad uz dorazil take, i kdyz to trvalo vecnost. A kdovi, jestli tam je nastroj, kterym jde vytvorit. Treba hardlink, podporovany NTFS snad uplne od zacatku, se dal a asi furt da, vytvorit pouze utilitkou od Sysinternals. Jedine, co me napada, je, ze ve Wydlich bych namontoval disk do Docs and Settings. Tusim ale, ze jeste minimalne na XP to vedlo k tomu, ze ten disk nesel defragmentovat. Jestli sel aspon Scandisk ted nejak nemam na cem vyzkouset, jediny stroj, ktery takle mam udelany, je nekolik kilaku daleko. Cili je to furt jako drbat se levou nohou za pravym uchem.
Windows 7 (a zřejmě tedy i Visty, je to v podstatě totéž) používají hardlinky převelice. Veškeré potenciálně potřebné soubory Windows jsou v jednom nenápadném adreáři a pokud nějakou funkci doinstalujete, tak se jen vyrobí hardlink(y) na správné místo. Například takto funguje doinstalace telnetu.
Nástroj na ruční vytváření linků tam je, jmenuje se ‚mklink‘. S parametrem ‚/h‘ vytváří hardlinky.
Vic, jak XP doma nemam. Minimalne na Home Editttion mklink neni. Ale HE je crippleware, tak tezko soudit. Az se dostanu k XP Pro, tak to zkusim. Ovsem, pokud MS vyvinul NTFS nekdy pred deseti lety, ale „jiz“ nyni dodava mklink, tak to je tedy fofr, clovek jenom zira. BTW, pokud by mklink byl odjakziva, proc jsem kdysi nekde videl utilitku od Sysinternal na totez?
..a to je aj jeho problém. U nás vo firme majú väčšinou ludia XP (ja mám Lubuntu), svoje dáta si zásadne neukladajú do svojich priečinkov, ale na osobitnú partíciu, pretože XP sú po roku nepoužiteľné (pomalé). Ako sa babrať s opravami a všeličím možným, je jednoduchšia čerstvá inštalácia + základné ovládače a základné programy.
To ale vůůůbec nejni pravda. Já mám jediný widle – WinXP Games Edition – na 16GB partition a veškeré Gamesy instaluji na jinou partition písmenka G: . Když se widle zblázní, obnovím disk C: zálohou „widle po instalaci“ a pak se jen přeinstalují aktuální gamesy. A nelezu s tím na internet a nepíšu na tom dopisy – ono to pak déle vydrží. Šak je to herní konzole .. žejo .. :-D