Na Linuxu je veľa vecí riešených lepšie ako pri Win. Veľa ľudí si ukladá súbory na plochu, pričom pri Win sa plocha nachádza na C:\ , kde je systém. Na Linuxu sa plocha dá dať ako iná partícia, čo môže zabrániť nedostatku miesta na systémovej partícii.
http://img203.imageshack.us/img203/4394/snmekobrazovkyx.png
Jistě, zatímco v Linuxu je umístění plochy obvykle v „/home/user/Desktop“, tak ve Windows v „C:\Users\user\Desktop“. To je jasný důvod, proč v Linuxu lze dát uživatelskou složku snadno na jinou partition a proč to ve Windows nelze :-D
To je nepříjemně typickej přístup lidí, kteří Windows znají jen od pohledu, ale protože trefí myší na tlačítko „Start“, tak si myslí, že jsou expertním správcem Windows a tudíž co neznají, neexistuje… ;)
Tam mi tedy pane Experte na Windows popište, jak to ve Windows (nejlépe rutinně a uživatelsky bezbolestně, aby to místní linuxová paka zvládala po intenzivním studiu pochopit) provést tak, aby C:\Documents and Settings\User\ byl na „C:“ a \Plocha či \Desktop byla už na jiné partition, tedy jiném písmenku ale „nebylo to vidět“. Rád to intenzivní studium podstoupím, abych se poučil o wow features Windows, které v /etc/fstab zaberou – Bože nás před tučňkem chraň- celou jednu řádku. :-)
Opět a opět – naprostá neobjektivnost a pocit naprosté a neochvějné nadřazenosti Linuxu na Windows… ;)
Na Vaši námitku ohledně „jednoduchosti“ toho, jak to udělat v Linuxu se zeptám: kolik běžných uživatelů by takovou řádku zvládlo samo „vyplodit“ a po jak dlouhém „školení“? Kolik obyč. uživatelů by dokázalo např. nový disk zformátovat a vytvořit na něm ext4 FS? Kolik uživatelů by dokázalo nastavit případné sym- nebo hard- linky mezi původní a novou složkou? Kolik uživatelů by umělo změnit umístění uživatelské složky přímo v systému? A tak bych mohl pokračovat dlouho.
Nicméně, když jste se ptal na Windows, existuje hned několik způsobů. Mě napadají dva poměrně „systémové“: připojit nový disk přímo do složky „C:/users/user/Desktop“ (ano, to skutečně jde) nebo případně změnit systémové umístění celých uživatelských profilů např. na prosté „D:\“.
Konkrétně připojení disku do složky: Start → rightclick na Počítač → Spravovat → Správa disků → rightclick na vybraný svazek disku → Změnit písmeno jednotky a cestu…
Bylo to dostatečně intenzivní? Pletu se, když si budu myslet, že by to po tomto návodu zvládl i Windows laik?
Používám oba systémy, někdy i Windows překvapí. Nicméně v tomto konkrétním případě je kritika Linuxu trochu nemístná. Většina linuxových distribucí se kterými jsem se setkal umožňuje již při instalaci formátování disků na části a jejich připojení do příslušných adresářů. Takže ano, i laik si může naformátovat disk FS, uživatele bych nezatěžoval konkrétním typem souborového systému.
Váš argument je také poněkud nespravedlivý vůči Linuxu, protože zatímco uživatele Linuxu „nutíte“ formátovat a vytvářet ext4 souborový systém. Uživatel Windows již jen připojuje existující síťový/diskový svazek. Pokud bych použil vaši argumentaci, tak připojení disku v Linuxu by znamenalo spustit příkaz „mount /dev/sdb /home/users/user/desktop“.
To co chci říci: ani jeden příklad není fér vůči druhému systému. Zatímco u linuxu se popisuje vše do podrobností, které běžný uživatel nepotřebuje (i když by je měl znát) u Windows je zjednodušení v takové míře, že postup není možné reálně použít.
Osobně si myslím, že je jednodušší nastavení v Linuxu právě proto, že to umožňuje již standardní instalátor. Ale opět je to jen v tomto konkrétním případě. Linux má máslo na hlavě kvůli mnoha jiným věcem.
Bohužel existují technické důvody, proč to MS sám nedělá. Windows totiž nedokážou zajistit, aby se ono D: někdy nestalo písmenem E:. Představte si že přesunete všechy user profily na nesystémový disk a pak buď z neznalosti změníte písmeno jednotky nebo dojde k hw závadě na řadiči a musíte ten disk přepojit jinam, anebo se změní hw stroje (např. máte novou interní čtečku karet) a najednou vůbec nemáte možnost se k systému přihlásit, protože admin účet má profil na stejném disku jako useři. (Tady je třeba ocenit, že na Linuxu je /root jinde než /home.) Je to prostě riskantní a proto to MS nedělá.
Kromě toho Win přistupují ke diskovým jednotkám jednak jako ke svazkům (volumes) a jednak jako k dosdevices (písmena C: atd..) v registrech je bohužel možné použít obojí – proto není obvykle bez zásahu do registrů přenést win systém např. z C: na G:
A tím bych skončil – tohle není Win poradna.
Máte zřejmě pravdu, ačkoli Linux v tomto směru také není žádná výhra – jedna z věcí, která mě při práci s Linuxem (ve srovnání s většinou Un*xů) celkem vadí, je právě to, že Linux si neumí (také) držet stabilní ID disků. Tj. máte-li například na SCSI sběrnici disky pod id 2, 3 a 5, budou v systému dostupné pod /dev/sda, sdb a sdc.
Když pak disk s id 3 vyhodíte, rázem se disku s id 5 změní zařízení na /dev/sdb… :(
Nejspíš to jde někde změnit a možná to v některých distribucích tak ani není, ale jinak je to úlpně stejný problém, jako u Windows. Ačkoli – jak zmiňujete – ve Windows (aspoň u systémově nejdůležitějších konfigů) se také již přešlo k identifikaci HDD podle HW id.
No, na Linuxu si můžete vybrat jak budete připojovat disky nebo oddíly připojovat (třeba by id), ale hlavně, když se něco změní, můžete interaktivně upravit parametry zavaděče (třeba grub), pak můžete upravit fstab a i když nemáte root práva, když máte fyzický přístup ke stroji, můžete ho spustit v single user mode. Prakticky k opravě takového typu problému jako je změna systémového disku nepotřebujete NIC! Žádné softwarové nástroje, jen znalosti nebo pár minut s doktorem Googlem.
1) neni treba psat neco do fstab, bohate staci uzivatelsky symlink, ktery zvladne v nekterych gui aplikacich na par kliku i moje babicka. A je to opravdovy symlink a nestane se ji, ze se ji na fleshku nakopiruje jen soubor.lnk a zaloha neni.
2) Jak jednoduse na par kliknuti presunu „Documents and settings“ na jiny disk, kde chci mit i jina data ale ne pod slozkou D&S, proto nebudu na tento adreasar disk mountit ?? Tak aby to automaticky platilo i pro nove vznikajici usery (tzn. zadne dodatecne hackovani jeho registru) ?
Rad se necham poucit, ucite je to easy a clovek proste jinou filosofii jen tak nezmakne.
PS: nevidim zadny user-friendly rozdil mezi spravou disku ve windows a spravou disku napriklad v openSuSE-Yast. Jen toho Yast umoznuje vic, takze slabsi povahy se muzou zaleknut. :-)
Ovsem mensi potiz s Widlemi je v tom, ze tyhle adresare je treba nejak nadefinovat pri instalaci. Pozdeji je jejich presun velmi obtizny, ne-li nemozny. V Linuxu muzu porad pouzit stary dobry symlink a treba presunout Desktop kazdemu userovi jinam. Symlink, ktery do Wydli snad uz dorazil take, i kdyz to trvalo vecnost. A kdovi, jestli tam je nastroj, kterym jde vytvorit. Treba hardlink, podporovany NTFS snad uplne od zacatku, se dal a asi furt da, vytvorit pouze utilitkou od Sysinternals. Jedine, co me napada, je, ze ve Wydlich bych namontoval disk do Docs and Settings. Tusim ale, ze jeste minimalne na XP to vedlo k tomu, ze ten disk nesel defragmentovat. Jestli sel aspon Scandisk ted nejak nemam na cem vyzkouset, jediny stroj, ktery takle mam udelany, je nekolik kilaku daleko. Cili je to furt jako drbat se levou nohou za pravym uchem.
Windows 7 (a zřejmě tedy i Visty, je to v podstatě totéž) používají hardlinky převelice. Veškeré potenciálně potřebné soubory Windows jsou v jednom nenápadném adreáři a pokud nějakou funkci doinstalujete, tak se jen vyrobí hardlink(y) na správné místo. Například takto funguje doinstalace telnetu.
Nástroj na ruční vytváření linků tam je, jmenuje se ‚mklink‘. S parametrem ‚/h‘ vytváří hardlinky.
Vic, jak XP doma nemam. Minimalne na Home Editttion mklink neni. Ale HE je crippleware, tak tezko soudit. Az se dostanu k XP Pro, tak to zkusim. Ovsem, pokud MS vyvinul NTFS nekdy pred deseti lety, ale „jiz“ nyni dodava mklink, tak to je tedy fofr, clovek jenom zira. BTW, pokud by mklink byl odjakziva, proc jsem kdysi nekde videl utilitku od Sysinternal na totez?
..a to je aj jeho problém. U nás vo firme majú väčšinou ludia XP (ja mám Lubuntu), svoje dáta si zásadne neukladajú do svojich priečinkov, ale na osobitnú partíciu, pretože XP sú po roku nepoužiteľné (pomalé). Ako sa babrať s opravami a všeličím možným, je jednoduchšia čerstvá inštalácia + základné ovládače a základné programy.
To ale vůůůbec nejni pravda. Já mám jediný widle – WinXP Games Edition – na 16GB partition a veškeré Gamesy instaluji na jinou partition písmenka G: . Když se widle zblázní, obnovím disk C: zálohou „widle po instalaci“ a pak se jen přeinstalují aktuální gamesy. A nelezu s tím na internet a nepíšu na tom dopisy – ono to pak déle vydrží. Šak je to herní konzole .. žejo .. :-D