Zde musím souhlasit, je to jako požadovat po call centrech, aby se z nich nevycházel obrat vyšší než útrata za hovorné.
Problém je ale v patentovém systému, kdy si může kdekdo patentovat kdeco a platí to dost dlouho...
Jinak ta 'decentní' mzda tu je, říká se tomu minimální mzda (pokud jste nemyslel ohraničení z druhé strany) a škodí těm, pro které je naoko určena: http://jimmyhayek.cz/zvyste-minimalni-mzdu-aneb-alegorie-o-pekarich-a-lidech/
Aha, nějak jsem vynechal tu poznámku o 'decentním koeficientu'. I tak ale jsem proti. Porovnejte tyto situace:
a) Volný trh: Je-li výzkumníků příliš, dostávají málo a ti nejslabší půjdou jinam. Je-li výzkumníků málo, dostávají hodně, což motivuje další se podílet na výzkumu. V obou případech půjde počet výzkumníků směrem k nějaké ideální hodnotě, kterou určí trh.
b) Maximální zisk (např. v podobě onoho 'decentního koeficientu'), jinak neregulováno: Je-li výzkumníků příliš, bude to fungovat jako na volném trhu. Je-li jich však málo, bude tu chybět prostředek pro motivaci nových výzkumníků.
pro doplnění c) Minimální zisk (např. dotace výzkumu): Bude-li výzkumníků málo, budou přibývat rychleji než na volném trhu, ale na úkor kvality. Bude-li jich příliš, nebude tu prostředek k dostatečnému snížení stavu (nepočítám-li odstranění regulace). Naopak, toto opatření by hnalo počty nad optimální meze.
A jjak to je v případě prodeje patentů? Jeden malý výzkumník něco vymyslí, ale nebude to umět sám uplatnit, tak někomu (např. nějaké firmě) ten patent prodá. Výzkumník udělal to, co umí dobře, a firma taky (nemají kapacity na takovýto výzkum, ale umí jjej využít). Tady je vše vpořádku.
Jediný problém je v samotném patentovém systému, který není úplně tržní (například v situaci dvou nezávislých vynálezců téhož) a který dává asi až příliš velkou ochranu vynálezů. Na druhou stranu, pokud bychom jej úplně zrušili, lidé by neměli tolik motivace vynalézat něco nového. Takže nejlepší by asi bylo omezení patentové ochrany, například v maximální délce trvání.
Ale to jsem se teda už dostal úplně jinam.
Tady je ještě jiný problém. Patentová ochrana je dost drahá, jen pro ČR (tedy k ničemu) stojí 150 tisíc. Chtěl bych vidět malého výzkumníka, který si tohle může dovolit. Naštěstí výzkumy se dělají vždy pro někoho (a za něčí peníze), a tak peníze na patentovou ochranu, pokud je zapotřebí, jsou. A teď co takový výzkumný ústav dělá s patenty, to je různé, ale asi je neprodává.
Správná firma má oddělení VVI (výzkum, vývoj, inovace), ale kolik takových v ČR najdete (postoj firem k oddělením vvi a jeho změny za posledních 50 let by vydaly na mnoho článků). Ale ani oddělení vvi není všemocné, proto si firmy občas zadávají výzkum některých speciálních problémů výzkumným ústavům. A z toho kromě patentu (to je spíš mimořádné) může vzejít třeba chráněný užitný vzor.
Patentová ochrana není na věky. Ty lhůty jsou tušim 10-20 let. To je na výpočetní techniku sive dost, ale jinak to moc neni.
Tady ale o žádný volný trh nejde, po dobu trvání patentu platí absolutní monopol. Takže ať už je výzkumáků kolik chce, můžou si říct kolik chtí. Ostatní mají na výběr buď přijmout, nabo zastavit výrobu.
Patentový systém není úplně tržní? Patentový systém nemá s trhem nic společného, je to státem udělený monopol.
Dovolim si pripomenout existenci zakona č. 526/1990 Sb., konkretne: "§ 1 (K § 2 odst. 3 zákona)
(1) Za nepřiměřený hospodářský prospěch získaný cenou zahrnující neoprávněné náklady nebo nepřiměřený zisk se považuje zvýšení ceny prodeje oproti obvyklé ceně téhož nebo srovnatelného zboží.
(2) Ustanovení odstavce 1 se vztahuje i na rozdíl mezi cenou při nákupu a cenou při prodeji, jde-li o nakoupené tuzemské nebo dovážené zboží, které se beze změny dále prodává. Tento rozdíl se posuzuje jako cena obchodního nebo zprostředkovatelského výkonu, i když není výslovně a samostatně sjednána.
(3) Za nepřiměřený hospodářský prospěch získaný cenou výrazně nedosahující oprávněných nákladů se považuje podstatné snížení ceny nákupu oproti obvyklým nákladům na pořízení téhož nebo srovnatelného zboží.
§ 2 (K § 5 a 6 zákona )
(1) Pro zboží stejného užití, které se od druhu zboží s maximální nebo pevnou úředně stanovenou cenou liší pouze některými určenými podmínkami, lze sjednat vyšší cenu nejvíce nebo je nutno sjednat nižší cenu nejméně o rozdíl v ekonomicky oprávněných nákladech odpovídající těmto odlišným určeným podmínkám a v přiměřeném zisku vztaženém k této změně podmínek. Pro zboží stejného užití, které se od druhu zboží s minimální úředně stanovenou cenou liší pouze některými určenými podmínkami, lze sjednat nižší cenu nejvíce nebo je nutno sjednat vyšší cenu nejméně o rozdíl v ekonomicky oprávněných nákladech odpovídající těmto odlišným určeným podmínkám a v přiměřeném zisku vztaženém k této změně podmínek.
(2) Pro účely regulace cen pomocí úředně stanovených cen nebo věcného usměrňování cen se
a) za ekonomicky oprávněné náklady považují náklady pořízení odpovídajícího množství přímého materiálu, mzdové a ostatní osobní náklady, technologicky nezbytné ostatní přímé a nepřímé náklady a náklady oběhu; při posuzování ekonomicky oprávněných nákladů se vychází z dlouhodobě obvyklé úrovně těchto nákladů v obdobných ekonomických činnostech s přihlédnutím k zvláštnostem daného zboží,
b) za přiměřený zisk považuje zisk odpovídající obvyklému zisku dlouhodobě dosahovanému při srovnatelných ekonomických činnostech, který zajišťuje přiměřenou návratnost použitého kapitálu v přiměřeném časovém období."
A já bych si dovolil připomenout § 1 odstavec 6, který jasně říká, kdy tato regulace připadá v úvahu:
a) je-li trh ohrožen účinky omezení hospodářské soutěže,
b) vyžaduje-li to mimořádná tržní situace,
c) pro účely odvodu spotřební daně z cigaret podle zvláštního právního předpisu2a),
d) vyžadují-li to předpisy Evropských společenství2b), nebo
e) vyžaduje-li to veřejný zájem spočívající v udržení vyváženého postavení prodávajícího a kupujícího u zboží zcela nebo zčásti dotovaného z prostředků státního rozpočtu nebo z jiných veřejných rozpočtů.
Jinými slovy naprosté většiny transakcí se tento zákon netýká. Ale jinak pěkný pokus :)
To možná je, jenomže tady jde o něco jiného - patent by neměl jít prodat. Měl by ochraňovat pouze tvůrce (původního!), aby mu zajistil návratnost. Jinak se tu stále častěji budeme setkávat s podobnými troll firmami, které se naučili praktiky velkých monopolů - zaplať, jinak se s tebou budeme soudit a ty mezitím zbankrotuješ a nikdo se už nedozví, že jsi měl pravdu. ;)
Tím byste prakticky vyloučil existenci technologických firem. Dnes může taková firma vymýšlet nové technologie, a prodávat je dál ve formě patentů. Bez patentů by firma vyvíjející léky musela řešit jejich balení a distribuci (což neumí a nechce dělat), a vývojáři ztrátové komprese zvuku by museli vymýšlet MP3 přehávače (což neumějí a nechtějí).
Tak zcestne to neni. Vyse uroku je take zakonem omezena. Obchodni zakonik take obchodnikum neponrchava zcela volnou ruku. A tak dale. Nevidim půzadny eticky problem v uzakoneni maximalni mravni miry zisku. Soucasny svet ma nejvetsi problem ve ztrate etikt v mnoha smerech. Napriklad v politice a hospodarstvi. A nebylo by marne etiku do pídnikani vratit formou etickych zakonu. Neeticky kapitalismus adorujici bezohlednost a sobectvi na lidske spolecnosti napachal skod vic nez dost.
Ptám se po důvodu. Pokud se dva svéprávní lidé svobodně dohodnou na nějakých podmínkách, kdo má právo omezovat jejich smluvní svobodu? Přesně díky lidem jako vy postupně o své svobody přicházíme.
V západní Evropě například můžete mít vlastní dům, v něm vlastní obchod, můžete si i najít prodavače kteří jsou ochotní pracovat přes noc - ale NESMÍTE mít otevřeno. Podle některých lidí je zřejmě super, že máme svobod čím dál méně.
V Německu v neděli nebo ve 3 ráno asi nikam :). V ČR ve stejnou dobu klidně navštivte TESCO.
http://en.wikipedia.org/wiki/Shopping_hours#Germany
Tento mechanismus má nevýhodu, že dostatečně dlouhým řetězcem prodejů se dostanete na libovolnou částku. Stejně jako kdyby se omezil zákonem povolený zisk na 10% investované částky, tak by se jen prodloužil řetězec překupníků.
Jasně prokázané náklady na vývoj - to je také černá díra - prostě jste nakoupil vědce a ti byli tak špičkoví, že byli hrozně drazí - musel jste přeplatit konkurenci ... a těch 5 000 000 000 000 to opravdu stálo.