Vlákno názorů k článku
Přepisování parametrů příkazové řádky od fi - Me spis prekvapuje, ze nekdo ocekava, ze to...

Reagoval jsem na to „pro kernel je oboji jen pole ukazatelu na retezce“.

Pole ukazatelů je to IMHO jen z pohledu programu, ale jádro toto pole ignoruje, neřeší a přistupuje přímo k té souvislé paměti a drží si svoje vlastní značky ( arg_start, arg_end, env_start, env_end), kde začínají a končí parametry a proměnné prostředí. Budu si muset prostudovat zdrojáky procfs, ale zatím jsem to ověřil experimentálně:

printf("%p\n", argv[0]);
printf("%p\n", argv[1]);
argv[1]++;
printf("%p\n", argv[0]);
printf("%p\n", argv[1]);

for (int i = 0; i < argc; i++) {
    printf("%d = %s\n", i, argv[i]);
}

argv[1][0] = '_';

for (int i = 0; i < argc; i++) {
    printf("%d = %s\n", i, argv[i]);
}

Dejme tomu, že program byl spuštěn s jedním parametrem xxx. První cyklus vypíše xx a druhý _x. Zatímco jádro ( ps aux) vypisuje nejdřív xxx a pak x_x – což znamená, že jádro se dívá pořád na stejné místo v paměti, bez ohledu na to, že jsem do toho pole dal jiný ukazatel.

Trochu zvláštní je, že jádro tu svoji koncovou značku klidně překročí, pokud přemažu příslušný nulový bajt – a pak do seznamu parametrů začnou prosakovat proměnné prostředí, které následují v paměti hned za tím.