Vlákno názorů k článku
Samsung nebude nucen aktualizovat software na starých telefonech od Rhinox - Mozna by se soud mohl podivat na LineageOS,...

odpovědnost Samsungu spočívá jen v tom, že pokud si během záruky HW nahraji oficiální ROM a ta mi HW zcihlí, tak mohu reklamovat, v případě LineageOS ne

To je ale dost podstatný rozdíl. Představte si, že jste firma, která za posledních 5 let uvedla na trh 50 modelů. Pro 50 modelů pak musíte vyvíjet a testovat software. Když se Vám pak zaměstnance - programátor - špatně vyspí a udělá drobnou chybku, může zcihlit stovky, tisíce, desetitisíce přístrojů. --- A to co popisuju je spočitatelné riziko, a je i spočitatelné, o kolik se Vám sníží tím, když nastavíte mantinely na podporu softwaru. --- Proti tomu, když drobnou chybku udělá někdo z vývojářů LineageOS, patrně ho to nebude stát ani cent.

Výrobci si sami vykopali vlastní past tím, do jaké míry SW modifikují a co všechno udělají jinak. Ano, pak musí sáhodlouze portovat. Otázkou je, do jaké míry je jádro z upstreamu a do jaké míry je to bastl od výrobce SoC s drivery.

Taky je v tom často snaha odlišit se od konkurence, taky jsou v tom vlastní inovatnívní technologie, které čistý OS nemá (různé čtečky čehokoliv, fotoaparáty, co umí zaostřit i za roh, ...), no a taky (zároveň) chce každý výrobce navazovat na funkce svých předchozích modelů. Některé značky (jejich zákazníci) preferují čistší OS a větší vzhledové i ovládací skoky. Jiné značky mají konzervativnější zákazníky. Např. podpora pro MS Exchange je u čistého Androida i u mnoha značek tristní (špatná podpora autodiscovery, nepodpora UPN, ...). Proto každý výrobce v podstatě musí vymýšlet své úpravy.

autorizovaný servis v CZ ji neměl dovoleno použít. Reklamace zamítnuta

Vnitřní procedury firmy bych nehodnotil, tam opravdu nevíte, co za nimi je. Např. automobilky mají firmware řídicích jednotek variantní. Pokud si zákazník stěžuje, že převodovka řadí pomalu - nahraj firmware A. Pokud si zákazník stěžuje na hluk při řazení, nahraj firmware B. Pokud si zákazník stěžuje na vyšší spotřebu, nahraj firmware C. Pokud si zákazník stěžuje na škubání při přeřazení, nahraj firmware D.

Reklamace zamítnuta - to je velký nešvar doby. Výrobci moc dobře vědí, že pokud budou stát za svým, zákazníkovi (po uplynutí prvního půl roku od kopě) nezbude nic jiného, než si pořídit znalecký posudek. Také vědí, že znalci jsou ve svých závěrech opatrní, takže pokud vidí více alternativ, co se mohlo stát, nemohou dát jednoznačný závěr. V tomto ohledu je spotřebitel v nevýhodě. Neznám lidi, co by si platili znalecký posudek za několik tisíc a šli k soudu - u kterého bude předložený přesně opačně vyznívající protiposudek. Každý zákazník to buďto vyhádá, nebo vzdá. Jiný průběh je vzácný.

V tomto směru se mi nelíbí, jak se zákonodárci a soudy v EU chovají chůvičkovsky, ale už ne tak moc, když jde o prachy nadnárodnímu korporátu.

To je zásada subsidiarity práva. Aktuální právní směr říká, že pokud se mohou přít dva účastníci mezi sebou, má se to nechat na nich a nevměšovat se do toho formou veřejného práva. Já s tím poměrně souhlasím, byť je nepříjemným důsledkem to, co jsem popisoval o odstavec výš.

vznikne podobný paskvil jako GDPR

GDPR je podle mě povedená a moderní norma. Je na ní hezké, že nikomu nepřikazuje nic konkrétního. Každý může s ochranou informací naložit, jak mu přijde přiměřené v jeho situaci. Musí jen dodržet zásadu úzkostlivé ochrany soukromí. V podstatě ta norma vede k tomu, že bychom mohli být zase stejně anonymní a svobodní, jako v době předdatabázové. Pokud někdo ochranu soukromí poruší, nemůže se vymlouvat, že to způsobil někdo jiný (např. zaměstnanec či subdodavatel), ale je odpovědný přímo tomu poškozenému. Poškozený se pak nemusí pídit po tom, co které firma má za subdodavatele - to přeci poškozeného nemusí zajímat. V tom je GDPR nastavené dobře.