S vydání nejnovější verze Ubuntu se opět na některých fórech rozhořela diskuze na téma Unity. Server Datamation.com přinesl souhrn sedmi pro a proti, která vám mohou usnadnit orientaci v problematice, jestliže nemáte zájem si nové Unity přímo vyzkoušet.
Mezi zápory je například pevně daná pozice spouštěcího panelu, ovládací tlačítka v levém horním rohu a další. Do seznamu kladů se dostalo například minimalistické okenní indikátory, integrace místních a vzdálených úložišť a další.
prispevek neprosel spam filtrem viz http://pastebin.com/Fjmj047t
No sice zmínka o komerci pro mě nebyla impulsem, abych to přestal číst, ale byl to jeden z bodů, kde jsem s autorem toho článku nesouhlasil. Co na tom vadí? Ubuntu (mimochodem, není to věc Unity, ale dejme tomu) to má celkem příjemně udělané: kdo chce Ubuntu používat bez těchto vymožeností, může. Stačí je prostě ignorovat, jako by tam nebyly. A třeba v případě Ubuntu One je může i používat, jen nebude mít prostor navíc. Stále nechápu, jak toto může někomu vadit. Naopak, Canonical tudy získá prostředky na další vývoj, vývojáři taky nejsou úplně zadarmo.
Ale samozřejmě, pokud to někomu z nějakého důvodu vadí, je to jeho věc, jen ho asi nechápu.
Nevím, proč je tak těžké akceptovat, že Canonical je normální firma usilující o zisk, a tak se Ubuntu komercionalizuje a stává se z něj v podstatě adware (což např. u toho gigantického banneru v Software centre na menších obrazovkách redukuje použitelnost a vypnout se to nikde nedá). Někomu to nevadí, někomu holt ano. Já bych třeba rád zaplatil, ale za verzi bez reklam. Bohužel to nejde.
I Firefox je adware :) Vlastně snad všechny majoritní prohlížeče jsou adware...
I v Ubuntu je možnost používat alternativy, například apt-get nebo Synaptics. Možná i proto jsem si zatím banneru v Software Center nevšiml. Ale obecně chápu, že je někdy příjemnější si připlatit.
Že usilují o zisk, je celkem pochopitelné, legitimní a troufnu si i říct, že je to dobře. Pokud chci na trhu zisk, musím někomu nabídnout něco, za co mi bude ochoten zaplatit. A pokud by Canonical o zisk neusiloval, Ubuntu by tu možná už nebylo.
Já jsem se snažil týden Unity používat a získal jsem následující dojem:
Někdo viděl GUI chytrých telefonů a řekl jsi, jak to je jednoduše použitelné, jak se je pěkně vidět jen to, co je potřeba, důležité ovládací prvky jsou velké a viditelné. Tak proč jsou desktopová prostředí taková složitá? Proč by šnela udělat stejně jako ta mobilní. A tak se i stalo.
Jenže se zapomnělo na několik rozdílů mezi mobilem a desktopem:
1. Laptopy a stolní počítače mají mnohem větší displej.
2. PC se používají k trochu jiným činnostem.
3. PC jsou vybavena polohovací zařízením s mnohem větší přesností než prst na dotykovém displeji.
V důsledku se pak všechno někde schovává nebo do něčeho integruje, takže musím někam najet nebo něco zmáčknout, abych to vyvolal; nemohu rovnou kliknout na cílový ovládací prvek.
Přestože se schováváním a sjednocováním šetří místo, tak se vyplácá na to, že všechny věci (zvláště ikony) jsou neskutečně obří. Myší nebo touchpadem opravdu nemám problém trefit mnohem menší objekty.
Ale k opuštění Unity mne nakonec přivedla třetí věc. Prostředí strašně hází klacky pod nohy, pokud chci používat více aplikací zároveň, některé dokonce ve více instancích (jaká to drzost). Oblíbených zástupcem vícenásobně spuštěné aplikace je terminál nebo textový editor. Já chci mít možnost jedním kliknutím trefit ten správný terminál.
Zkrátka Unity mě při práci brzdilo. Tím netvrdím, že když používám počítač pro zábavu, není použitelné, ale já chci více. Bohužel to samé platí i pro Gnome Shell.
přesně - je to jak říkal Albert Einstein "věci by měly být tak jednoduché, jak je možné: ale ne jednodušší"
"přepínání do aplikace" a "spuštění aplikace" jsou prostě koncepčně dvě různé věci (právě proto, že mohu chtít více instancí jedné aplikace) a sjednocení těchto dvou funkcí do jedné -jak je tomu v nových prostředích- je až přílišné zjednodušení, které hází klacky pod nohy pokročilejším uživatelům
