Odpověď na názor

Je to pro vydavatele aplikací mnohem blíž tomu, jak to funguje pro ostatní majoritní platformy (macOS, Windows)

Za velkou výhodu Linuxu jsem vždy považoval balíčkovací systémy v distribucích! Ano, někdy ty závislosti byly peklo, ale u relativně stabilního stroje, kde se nic moc nemění, jen postupně updatuje/upgraduje, to fungovalo perfektně.
Naopak na počítačích Macintosh jsem nesnášel instalaci stylem přetáhni ikonu do složky Aplikace a nestarej se - člověk nad tím vůbec neměl kontrolu.
Dneska aby se člověk učil nové a nové metody instalace (a správy) balíčků, neustále to kontroloval, a doufal, že některá z aplikací to nemá vyřešené po svém, metodou: stáhnu nový balíček a pak se nestane nic, protože na instalaci nemám práva. (Navíc ty balíky bývají velké, protože obsahují všechno, takže pokud se ty nezdařené pokusy opakují, plýtváte datovým tokem a na disku žere místo desítky stejných kopií updatů; sláva budiž btrfs a deduplikaci!)
Nebo používáte nějakého klikacího správce aplikací, kde zase nevíte, co přesně se to snaží naistalovat, a zda netlačí balíček, když má v systému aplikaci z repozitáře.


(Ten náhled před odesláním mi tu opravdu krutě chybí!)