Názory k článku
Studie na myších ukazuje škodlivost GSM záření

Ne "Rattus rattus" není "krysa". "Rattus rattus" je "krysa obecná". Krysa je rod (Rattus)* a krys existují desítky různých druhů. Jedním z nich je i Rattus norvegicus, laicky potkan. Potkan je tedy krysa, stejně tak jako je MacBook počítač.

Tvrzení, že "to není krysa, ale potkan" je tedy přijatelné někde mezi babkami na návsi, neboť babky více než dva druhy velkých hlodavců nerozlišují. Ale v diskusi pod odborným článkem je to stejný blábol, jako bys prohlašoval, že to není počítač, ale MacBook.

* krysa se v češtině používá dokonce i pro zvířata, která patří do zcela jiných rodů. Taková krysa obláčková nemá s Rattus rattus mnoho společného ani vizuálně. To jen pro ilustraci, jak je ta čeština v zoologii stejně marná jako angličtina. Jediné relevantní názvy jsou ty "latinské" (ve skutečnosti je to směs latiny, řečtiny a dalších jazyků).

A proto je většina hudby a literatury v angličtině... stejně jako ostatní se přikláním k tomu, že anglicky prostě a jednoduše neumíš. Ty budeš z té skupiny lidí, co jsou schopni tvrdit, že angličtina nemá ani zdrobněliny.

Hudba - noty jsou v angličtině?
S tou literaturou bych to taky neviděl tak jednoznačně (na počet lidí, kteří daným jazykem komunikují, dost zaostávají za jinými jazyky).
Anglicky čtu, píšu a domluvím se. Bohužel, kvůli nekvalitě tohoto jazyka si při těchto činnostech připadám, jako bych kopíroval Monu Lisu štětkou na pucování WC.
Angličtina zdrobněliny má, ale nedají se použít identickým způsobem, jakým je používá čeština (nebo jiné kontinentální jazyky) = spousta českých textů se do angličtiny plnohodnotně převést nedá (zatímco třeba do němčiny, francouzštiny, španělštiny, o slovanských jazycích ani nemluvě, se bez problémů přeložit dají).

Co jiného na to odpovědět, než že se nám tu opět snažíš dokázat, jak neumíš anglicky.

Yeah, You are lubricated like a fox

Problém je trochu jinde: Angličtina nemá fonetický zápis a její uživatelé se učí slova v písemné podobě v podstatě jako obrázky (byť poskládané z písmenek latinské abecedy). Pokud nemají nabiflovánu písemnou podobu konkrétního slova (podobně jako třeba Číňané), tak ho nejsou s to správně napsat ani identifikovat v psaném textu, a to i tehdy, pokud ho v mluvené řeči aktivně používají. To je obrovský rozdíl proti češtině (a jiným jazykům s fonetickým zápisem), a to ještě pomíjím skutečnost, že foneticky zapsaná čeština bude pochopitelná i v situaci, kdy nebude korektní podle pravopisných pravidel. Normální uživatel češtiny je s to správně přečíst i "žertovné šipky v ZOO", jako třeba "xovám" nebo "qopicím".
Na tohle si po roce 1990 stěžovali i navrátilci z emigrace, jejichž děti absolvovaly jednu nebo dvě třídy základní školy v anglicky mluvící zemi. A měli jsme na ústavu lektorku angličtiny "unesené dítě", protože s ní v jejích asi pěti letech emigrovali do Kanady. Česky mluvila perfektně, jen s nepatrným přízvukem, ale nepřečetla ani nápisy na obchodech. (Měla vystudovanou pedagogiku angličtiny.)
Navíc takto pojatý zápis řeči prokazatelně snižuje výkonnost mozku.

Průměrný uživatel češtiny si četbou automaticky rozšiřuje slovní zásobu, průměrný uživatel angličtiny toho schopen není.
Důsledkem toho je, že průměrný uživatel angličtiny zná aktivně i pasivně podstatně méně slov (a kompenzuje to "ustálenými frázemi" /ty jsou ovšem silně lokální a jejich slovníky rychle zastarávají/, které ovšem vnášejí další zmatek).

Dalším průšvihem je, že angličtina má v průměru kratší slova a méně písmen v abecedě, proto je u ní vyšší riziko, že překlepem vznikne smysluplný text.

Problémem je i nerozlišování mezi slovními druhy (podstatné jméno, přídavné jméno a sloveso, vztahující se k téže věci, bývají homonymní a jsou od sebe identifikovatelná jen postavením ve větě). Tohle stojí za naším problémem s pomazánkovým máslem a tuzemským rumem, protože tyto názvy jsou do angličtiny nepřeložitelné (nejsou celá anglická věta).

Angličtina je také jediný významnější evropský jazyk, který není naučitelný Komenského metodou z "Brány jazyků...", ale učí se "intuitivním blábolením".

Teda myslel jsem že ty kraviny co jsi tu kdysi tvrdil o tom jak je pdf nejlepší formát pro elektronické čtečky knih nedokážeš trumfnout, ale opět jsi překvapil :))))

Hele, ty bláboly dávají docela smysl, na rozdíl třeba od Hrdobcových iŽvástů ;-)

Vzhledem k tomu, kolikrát jsem se setkal s totálně nečitelným souborem pro čtečky typu epub, mobi nebo pdb, tak opravdu nemám nejmenší důvod preferovat tyto obskurní formáty vůči pdf. V TeXu je volba "pro malý mobil" nebo "pro velký monitor" (nebo pro něco mezi) vyjádřena změnou jediného jedočíselného parametru (pokud je základní TeXt dobře napsán).

Jako vždycky srovnáváš jablka a hrušky, špatný epub, mobi atd a dobré pdf :( To že se ti dostaly do ruky nějaké špatné eknihy neznamená, že jde špatné formáty, ale že je prostě někdo zprasil.

Pokud je základní text 'dobře napsán' je mnohem logičtější z něj vytvořit některý z formátů určených pro elektronické čtečky, takže bude dobře čitelný na jakémkoliv zařízení, než se šmrdlat s tvorbou pdf pro každou velikost displaye zvlášť, který stejně bude nakonec z hlediska grafické úpravy katastrofa, pokud tomu nevěnuješ x hodin práce...

Pokud je text dobře napsán, pak z něj klidně vygeneruji pdf libovolné velikosti v rozumném rozsahu (od menších mobilů po větší monitory). Z hlediska grafické úpravy to problém není (protože TeX) a, je-li potřeba, vygeneruje to pro každou velikost extra obsah, rejstřík apod. (tohle čtečkové formáty ani neumožňují, protože text je v každém zařízení jiný). Chci-li klikací text použiji příslušné makro, které umožňuje vytvořit klikací pdf.

Jinak faktem je, že jsem stahoval astronomický časopis Gliese. Dokud byl v pdf, bylo to bezproblémové, když pak z nějakého nejasného důvodu přešli v roce 2012 na epub, tak se to stalo naprosto nečitelným: rozsypaný čaj a přes něj chaoticky rozházené obrázky, různě pomrvené.
epub, mobi a pdb jsou prostě obskurní proprietární formáty výrobců čteček, u nichž, podobně jako třeba u doc a docx, není žádná záruka, že se to korektně zobrazí na něčem jiném než HW/SW výrobce. A nejlepší, co se dá dělat, je těmto formátům se zcela vyhnout.
Nehledě k tomu, že jako autor mám představu, že text bude zobrazen v určité typografické kvalitě, s členěním na odstavce, odlišením kapitol a podkapitol (atd.), což opět tyto formáty neumožňují (většina e-knih v těchto formátech, i legálně zakoupených, je upravena stylem "jedna kniha je jeden odstavec"). O požadavcích třeba na použití fontů ani nemluvě (vemte si třeba sérii P. Neomillnerové o Amélii, kde je fontem rozlišeno, jestli je zrovna vypravěč Amélie nebo Markéta a jak by se to zprasečilo, kdyby obojí bylo zobrazeno identickým, "čtečkově univerzálním", fontem).

Pokud jsou ty formáty tak otevřené, proč tedy není možné vyvinout SW, který je korektně zobrazí (respektive jsou s tím permanentně problémy)?

Já denně čtu papírové knihy a vůbec mi nevadí, že text na nich kniha nepřezalamuje a neprovádí s ním další piškuntálie, ale na druhé straně jsou tam odstavce, kapitoly (atd.), fonty, které navrhl kvalitní grafik apod. Je tam obsah, rejstřík,případně další pomocné oddíly. To vše u e-knih silně postrádám.

Jinak pdf je presentační formát a pochopitelně je přímo předurčen k tomu, aby zobrazoval stránky definovaných vlastností (čtečkové formáty ani stránky neumějí). A, pochopitelně, to dělá velice dobře.

Nevidím důvod, proč by měl být formát pdf, který neprasí text, udržuje odstavce, stránky a členění textu, vhodnější než formáty, které mají knihu jako jeden odstavec a názvy kapitol aby člověk hledal v řádcích (ani ne mezi řádky). O (ne)kvalitě zobrazování obrázků a další grafiky ani nemluvě.

A svobodný SW, ať už se jedná o officoidní aplikace nebo FBReader specializovaně na tyto formáty, to prostě lépe nezobrazí. Takže opravdu mám raději pdf a nějaký program na jeho zobrazování. A mám jistotu, že to bude fungovat.

"formáty, které mají knihu jako jeden odstavec a názvy kapitol aby člověk hledal v řádcích (ani ne mezi řádky). O (ne)kvalitě zobrazování obrázků a další grafiky ani nemluvě."

Blábolíš úplně z cesty, nic z toho není vůbec pravda, je vidět že to mu vůbec nerozumíš.

Angličtina má fonetický zápis, sice jsou pravidla složitější než u češtiny (která mimochodem taky nemá 100% fonetický zápis), ale existují a všechny TTS je znají, a dá se s nimi taky vyhrávat. Co si myslíte, že jsou slova jako phishing, phreak, kracker, bodge × botch či jména jako Cicret, Reddit a Google? A to s tím nerozšiřováním slovní zásoby čtením a nemožností přeložit tuzemský rum (domestic rum) či pomazánkové máslo (spread butter), to už snad nemyslíte vážně. Umíte vůbec anglicky na alespoň komunikativní úrovni?

Angličtina nemá fonetický zápis. Sice existují jakási výslovnostní pravidla, ale ta mají tolik výjimek, že ve slovnících potřebujete speciálními znaky zapsanou výslovnost (v jiných evropských jazycích, vč. češtiny, něco podobného zapotřebí není).

TTS mají zřejmě propojeny řetězce znaků s úryvky zvuku (podobně to mají i české), takže jste mimo realitu. Neznámé slovo TTS nepřečte (ani česky).

To, že se rodilí mluvčí učí psanou angličtinu jako obrázky, vím od rodilých mluvčích a lidí ze smíšených rodin (s příbuznými anglickými rodilými mluvčími), takže to mám potvrzeno nezávisle na sobě z více zdrojů.

Na slovo "domestic" vám překladač hodí tolik významů a na slovo "tuzemský" taky, že se ta slov v podstatě míjejí. Spread je pomazánka i pomazánkový, anglický mluvčí to nepochopí.

Anglicky běžně čtu a komunikuji (respektive jsem nucen to dělat), proto mi její hatmatilkovitost silně vadí.

TTS umí číst i neexistující slova, a to jak česky, tak anglicky:
https://translate.google.com/#en/cs/cicret
https://translate.google.com/#en/cs/phough
https://translate.google.com/#en/cs/chackree
https://translate.google.com/#en/cs/jumbaya

Evidentně tedy pravidla existují, když ví, jak to přečíst.

Anglický mluvčí to nepochopí, protože pomazánkové máslo nezná, ne protože to nejde přeložit. Čech zase nepochopí, že kvasnicový extrakt se maže na chleba, protože to nikdy neviděl.

A bude číst správně i slova, jejichž výslovnost je sice známa, ale jsou tak málo používaná, že je nemá ve slovníku? Český TTS taky nějak přečte slova, která nezná (třeba příjmení nebo nějaké exotické zeměpisné názvy), ale v češtině je dost poznat, že je mimo realitu.
Spíš v té angličtině má nějaká pravidla "jak přečíst slovo, které nezná", což ovšem není zárukou správnosti čtení.

Anglickému mluvčímu by mělo stačit, že přídavné jméno mění význam jména podstatného natolik, že nebude očekávat máslo (což byl argument pro zákaz tohoto názvu z EU). To se ovšem nestane, protože on čte "pomazánka" "máslo" a je z toho zmatený.

Kvasnicovou pomazánku v rodině občas děláme, takže s tou bych problém neměl (děti s ní problém mají, ale ne lingvistický, nýbrž kulinární).

Které anglické málo používané slovo, které je ve slovníku, má výslovnost odporující těm pravidlům? To TTS nemá žádné slovníky výslovnosti, ono neumí ani přečíst zápis v IPA.

Podle čeho by měl anglický mluvčí poznat, že pomazánkové máslo není málo? Jak poznáte v češtině ze samotného slovního spojení, že to není jako bylinkové máslo či smetanové máslo, která obě másla jsou?

Opravdu tlustý anglický thesaurus nevlastním, nicméně faktem je, že všechny anglické slovníky uvádějí výslovnost pomocí speciálních znaků u každého slova (čímž v praxi univerzálnost vámi odkazovaných pravidel zpochybňují). A také se v jazykovkách výslovnost učí biflováním zvukové podoby každého slova extra, nikoli podle nějakých pravidel.

Uživatel češtiny pozná, že to není máslo, ale nějaká odvozenina či modifikace, která se nebude chovat jako plnohodnotné máslo bez přívlastku (ani bylinkové ani smetanové máslo nemají všechny vlastnosti a všechny způsoby použití jako obecné máslo).
Mimochodem, "peanutbutter" je od másla podstatně dál.

Nicméně jsme se vzdálili od tématu: Angličtina svou zcela nepravidelnou gramatikou (pravidla mají tolik výjimek, že jsou v praxi nepoužitelná), nepravidelnou výslovnosti (dtto) a velmi vágním významem slov (to se jednoznačně projevuje v názvech živých i mrtvých přírodnin) je zcela nevhodná jako mezinárodní dorozumívací jazyk. Navíc je svou celkovou chaotičností nevhodná i jako nástroj myšlení. Ono není náhodou, že dva největší US technologické projekty 20. století, Manhattan a Apollo, dělali nerodilí mluvčí, z nichž někteří neuměli v angličtině ani vykomunikovat vydání oběda v kantýně.
Newton psal svá Principia v latině, v latině korespondoval (a s vysokou pravděpodobností i myslel). Do meziválečného období se anglické děti (alespoň středních vrstev) učily dva kontinentální jazyky (nejčastěji francouzštinu a němčinu). Pak přišel úpadek.
V současné době ve svém oboru pozoruji, jak v USA narůstá počet publikací od autorů se španělskými nebo asijskými jmény, u nichž se dá předpokládat, že alespoň část z nich nemá angličtinu jako primární jazyk (a španělština, která je na rozdíl od angličtiny velmi kvalitním dorozumívacím prostředkem, na jihu USA angličtinu válcuje, a to nejen dělohami přišedších latinoameričanek).

Slovníky to uvádějí, protože ta pravidla jsou složitá a často ty slovníky používají i lidé, kteří ta pravidla neovládají. Ale nijak to nevyvrací, že by ta pravidla neexistovala, naopak člověk, který v angličtině dosáhne alespoň C1, by neměl mít problém ty pravidla intuitivně znát.

Že to není čisté máslo, samozřejmě pozná i Angličan, když tam je přívlastek. Bylinkové i smetanové máslo ale jsou másla, obsahují alespoň 80 % mléčného tuku. Pomazánkové máslo není máslo. Znovu bych rád věděl, jak je od sebe poznáte jen pomocí toho slovního spojení.

Angličtina opravdu má dost zmatečná biologická a geologická jména a lepší je používat latinská. To ale nijak nesouvisí s vaším nepravdivým tvrzením, že se Britové musí učit slova jako logogramy, protože nelze odvodit výslovnost. Čeština má zase hrozně zmatečné pojmenování informačních technologií (spojení může být connection, bind, join, …), až tak moc, že je často jednodušší používat anglické výrazy. Je tedy chaotická a musí se takové výrazy Češi učit nazpaměť?

Newton psal v latině, protože v té době psali všichni vzdělanci v latině. Leibnitz psal také v latině; je němčina méněcenný jazyk? Hus dokonce latinsky popisoval i českou ortografii (De orthographia Bohemica); je čeština méněcenný jazyk?

Anglická gramatika jistě pravidla pro výslovnost/zápis uvádí (najdou se i ve slovnících). problém je, že tato pravidla mají tolik výjimek, že jsou v praxi nepoužitelná. Proto angličtina, na rozdíl od jiných evropských jazyků, potřebuje ve slovnících i výslovnost. Je to historicky dáno tím (s trochou zjednodušení), že angličané psali latinsky a jejich mluvená angličtina se blížila té latině a psaná té mluvené angličtině, nicméně se nesešly a angličané jsou nyní v pozici toho, co kopal tunel z obou stran kopce, a má nyní ty tunely dva.

Těch 80 % je výmysl nevzdělaného a zkorumpovaného EUroúředníka. Neexistuje žádný důvod, proč by výplody těchto méněcenných lidí měly prznit obecný jazyk. Důležité je, že jak se smetanovým, tak s bylinkovým, tak i s pomazánkovým máslem nemůžete dělat všechno to, co s máslem bez přívlastku. Co, to se z žádného z těch názvů nedozvíte.

Rodilí angličtí mluvčí se skutečně učí slova jako logogramy. Pár blbů se tohle snaží prosadit i na češtinu, říkají tomu "celostní čtení" a je to opravdu chápání napsaného slova jako logogramu. Je to, pochopitelně, naprostá idiocie, protože pro plnohodnotné jazyky něco podobného není zapotřebí.

S tou latinou jsem měl na mysli něco jiného: Přechod od latiny k národním jazykům neznamenal u uživatelů plnohodnotných jazyků nic negativního, protože kontinentální národní jazyky mohou sloužit jako nástroj kvalitního myšlení také. V případě chaotické angličtiny (která nemůže být kvalitním nástrojem pro tuto činnost) to ovšem vedlo k úpadku myšlení, dočasně oddáleného školní výukou kontinentálních jazyků alespoň u vzdělané složky společnosti (střední třída a výš).

V důsledku neexistence fonetického zápisu je také řada maturantů v anglicky mluvících zemích v podstatě negramotná a vysoké školy zavádějí do prvních ročníků kurzy čtení a psaní (aby studenti zvládli přečíst učební materiály a dělat si ve výuce poznámky). Opět to vím od lidí, co na těch VŠ učí.

Jinak angličtí mluvčí si ovšem prosazováním své méněcenné hatmatilky silně naběhli. Co pamatuji (50 let +) tak se čas od času několikrát za tuto dobu objevilo úsilí o reformu anglického pravopisu (v podstatě ve smyslu spojení mluvené a psané angličtiny do jednoho jazyka), nicméně hlavní překážkou je skutečnost, že rodilí mluvčí by potřebovali fonetický zápis mluvené angličtiny, zatímco ti, co je angličtina jejich druhý (třetí atd.) jazyk, by spíše potřebovali pravidelnou výslovnost psané angličtiny.
Navíc mluvená angličtina představuje konglomerát většího počtu vzájemně částečně srozumitelných jazyků (asi jako čeština, slovenština, polština a lužickosrbština), díky (téměř) univerzální psané angličtině jakkž takž držící pohromadě (podobná situace byla ve starověkém Egyptě, kde to také řešili nefonetickým zápisem, s vynecháním samohlásek, který byl pro horno a dolnoegyptštinu shodný). Jakmile by angličtí mluvčí začali psát foneticky, rozpadla by se angličtina na větší počet nezávislých jazyků (i třeba uvnitř USA).
Určitým problémem je i silná nestabilita angličtiny, neznám jiný jazyk, pro nějž by byla 15 let stará učebnice "zastaralá a nepoužitelná".

Angličan hlavně neví, co je "máslo". Angličan zná nanejvýš slovo "butter". Dosud nikdo mi nevysvětlil, proč bylo kvůli Angličanům nutno odstraňovat z ČESKÉHO názvu slovo "máslo", když pro Angličana má slovo "máslo" (bez ohledu na použité přívlastky) asi tak stejný smysl, jako kdyby tam bylo napsáno "šišli myšli klobobo bác", čili se stejně musí podívat dozadu, kde to má drobným písmem anglicky - a v anglickém překladu samozřejmě to slovo "butter" vůbec nemusí být uvedeno, tam se dá napsat třeba "cream curd spread" a všichni budou mít klid.
Podobně komické (a úplně stejně příznačné) bylo, když nám zakázali české slovo marmeláda kvůli jeho podobnosti s anglickým slovem marmalade, a argumentovali tím, že marmalade může být jen z citrusového ovoce, takže i marmeláda musí být jen z citrusového ovoce. A přitom jak marmeláda, tak marmalade pochází z galicijského "marmello", což znamená kdoule. :-P

Že Hus psal latinsky? No a Palacký psal v němčině. Jestli ono to nebude tím, že spisy o jazyce se píší primárně pro cizince, kteří ten jazyk neznají. Je tedy jednodušší napsat to přímo v cizím jazyce - ovládáme-li jej - než to pak muset kontrolovat po překladateli...

Zřejmě neumíte anglicky.

Po pečlivém přečtení této diskuse mám pro vás jednu dobře míněnou radu. Nepřekládejte do angličtiny, nepřekládejte jazykově hodnotnější texty a pokud možno, nepřekládejte vůbec.

Nejen v IT, většina moderní vědecké terminologie je anglická, včetně biologie.

Hloupost. Terminologie je to latinská, protože vědecké termíny převzala angličtina z latiny, případně šly "do vědy" z té latiny rovnou.

Jsi mimo. Ano, terminologie z doby Linného je latinská. Ale moderní biologické termíny, kterých je dávno více, než těch klasických (celá molekulární biologie a další nové obory, ale i mnohé kladistické termíny v té kdysi tradičně latinské systematice) je anglická. Leda by si začal tvrdit, že angličtina (a franzouzština, španělština atd.) vlastně neexistují, protože většina jejich slovní zásoby je skutečně původem z latiny.

Jenže ta současná vědecká terminologie se od té Linného liší pouze "angloidní" koncovkou. V chemii (což se promítá i do molekulární biologie) se zase docela výrazně uplatňuje řečtina (protože uhlovodíky a polohy dvojných vazeb nebo radikálů na nich jsou odvozeny od řeckých číslovek), angličtina to opět převzala, aniž by k tomu přidala sebeméně pozitivního.
Anglické chemické názvosloví je navíc dokonalý paskvil proti českému (protože z českého se dá určit přímo poměr / vaznost / mocenství, z anglického ne). Čeština akorát musela doplnit novou koncovku pro devítimocnou sloučeninu, tušímže iridia, zatímco anglické názvosloví si není s to poradit ani s nově objevenou sloučeninou dosud nepozorovaného mocenství (kdyby se např. objevila trojmocná měď, tak české názvosloví je s tím hotové bez problémů, anglické s tím problém má velký; pokud by to bylo nové mocenství mezi již známými, tj. existujícími vyššími a nižšími, měla by s tím potíže ještě větší).

A hlavním problémem jsou ovšem přímo anglické, nikoli vědecké, názvy přírodnin typu "malý modrý pták", kterýchžto ptáků navíc může být vícero, protože identický název má angličtina pro zcela nepříbuzné druhy, žijící v odlišných lokalitách, pokud se vzájemně trochu podobají. Zjistit, co vlastně pozorovali, nebo s čím pracovali (pokud je nějaký serióznější časopis nedonutil k použití latinského názvu) je dost opruz.

Pokud ti přijdou výrazy jako "Northern blot", "crown group", "knockout", "peak calling", "fingerprinting", "barcoding" apod. jako latina s anglickou koncovkou, tak je mi tě líto.

Přestaň tu už prosím plácat ty neinformované kraviny. Děkuji.

To je stejně stupidní argument, jako kdyby nějaký angličan říkal 'kdyby čeština byla schopná rozlišit "lock" a "castle" nebo "wine" and "guilty"'... Anglická slovní zásoba je ve skutečnosti bohatší než ta česká a angličtina i snáze vytváří nová slova.

Slovo méněcenný bych být tebou nepoužíval...

Ani angličtina s tím nemá problém, problém s tím máš ty, zřejmě proto, že své znalosti odvozuješ od toho, co najdeš na "Googlovi".

Pokud se tedy najednou místo jazykových hledisek řídíš odbornými formalismy (které se vztahují na "latinu", nikoliv češtinu - a navíc se od nich ustupuje), tak mi zkus vysvětlit, proč většina čichavců vůbec nepatří do čeledi čichavcovití, kam patří jen jediný z nich, proč je pes pralesní pes (zatímco havran a krkavec jsou stejného rodu, a použití stejného podstatného jména by bylo naprosto zoologicky správné, pes pralesní rozhodně nepatří do rodu Canis), proč je krysa obláčková krysa, proč je ... mohli bychom pokračovat dál a dál

nebo, pokud máš problém s pochopením koneceptu taxonomie, rodu a čeledi, jak je to s běžnými laickými názvy? paví oko je motýl nebo ryba? beruška žije na souši nebo ve vodě? atd...

Neběhl sis sám...

Krysa obláčková sice nepatří do rodu Rattus, ale je podle tohoto českého názvu jednoznačně identifikovatelná. Přesně to samé platí i pro toho Psa pralesního. Stejně tak ti čichavci sice patří do různých rodů, ale podle českého jména jsou jednoznačně identifikovatelní (a dtto je to v mykologii, čeština má pro některé rody hub stejný název, ale spolu s druhovým jménem je to jednoznačná identifikace). Tohle totiž odpovídá staršímu pojetí "širokých" rodů (a také druhů), které bylo aktuální v první polovině 20. století a vznik nových, případně užších, rodů čeština neřešila vymýšlením nového slova pro nový rod právě proto, že české názvy zůstaly i tak jednoznačné.
Naproti tomu anglická slova "raven" nebo "rook" nejsou jednoznačně ztotožnitelná s konkrétním druhem. To samé se týká i slov jako "wheat", "rice" nebo "rye" (a mnoho dalších slov pro kulturní rostliny). Velké slovníky, jako třeba akademický třísvazkový z roku 1985 uvádějí pro každé toto slovo více druhů.
Čili anglické názvy živočichů a rostlin nejsou jednoznačné a není podle nich možné jednoznačně identifikovat, o jaký druh se jedná. A protože řada anglicky psaných časopisů nepožaduje od autorů vědecké názvy, je to problém pro jakoukoli rozumnou práci s takovou literaturou. Dokonce i kdyby měl být výsledek zase v angličtině, tak se s tím nedá seriózně pracovat, protože není zaručeno že "wheat" autora A je to samé jako "wheat" autora B. A není tudíž možné např. porovnávat či konfrontovat jejich výsledky.

A pokud se dovoláváš o příspěvek výš nějakých babek na vesnici a jejich slovních projevů, tak sis naběhl sám,. protože v angličtině se ty "vesnicko babkovské" názvy vyskytují i v odborné literatuře, včetně článků v časopisech se slušným IF. Protože skutečně jednoznačné názvy živočichů, rostlin a dalších přírodnin angličtina, na rozdíl od češtiny, prostě nemá. Což je právě ta tragédie, o níž se tu bavíme.

Aha, takže srovnáváš v češtine víceslovná druhová jména s anglickými jednoslovnými rodovými. Slušná schizofrenie. Vadí ti, že "rat" neurčuje exaktně druh, ale v češtině je to ok, protože řekneš "krysa obecná" nebo "krysa obláčková". Prozdadím ti sladké tajemství, i angličtina má přídavná-druhová jména "black rat", "brown rat" nebo třeba "northern Luzon slender-tailed cloud rat". Fíha. To jsou novinky, co?

Ale musím ti zkazit radost ještě více. V češtině ta víceslovná druhová jména neexistují zdaleka pro všechny druhy a i když existují, zdaleka vždy nejsou jednoznačná. V tomhle je na tom naopak daleko lépe angličtina, která mnohem snadněji přebírá latinské názvy. Zkus mi například česky pojmenovat Ctenops nobilis, Parasphaerichthys ocellatus nebo Bucephalandra motleyana.

1. Už jsem ti napsal, že problém vidím v užívání těch jednoslovných názvů v top vědecké literatuře, kde dělají paseku. Což je IMHO dáno tím, že angličtina jiné názvy v řadě případů prostě nemá.

2. S těmi rybičkami si čeština poradí nejspíš tak, že rodový název nechá (maximálně si ho přizpůsobí českému skloňování) a druhový buď taky počeští nebo přeloží. Taky na zahradě pěstuji lagenárie, stévii sladkou nebo perilu křovitou a nevadí mi to.
Absence druhových jmen většinou značí, že se ty rostliny a ti živočichové v dosahu česky mluvících lidí nevyskytují. Jinak má čeština své názvy i pro řadu exotických rostlin, viz např. Polívkovy "Užitkové a pamětihodné rostliny cizích zemí", které vyšly v roce 1996 (v reprintu vydání z roku 1908) ve Volvox Globator a je to opravdu zajímavé čtení, pokud jsi fanda na biologii, tak jednoznačně doporučuji.

Angličtina má ty víceslovné názvy k dispozici stejně jako čeština, často i lépe, rozhodně ne hůře. Zda se použije jednoslovný nebo víceslovný závisí na kontextu, pokud na začátku článku, někde v metodice, uvede, že je použit takový a takový druh a KMEN (protože samotný druh je obvykle nedostatečná informace), dál klidně může celý článek používat rat nebo třeba i animal.

Úplně stejné je to v češtině. Ostatně tvoje použití slova krysa je ukázkový příklad. Slovo krysa může znamenat desítky různých druhů zvířat, tys tu ale zcela špatně postavil krysu do protikladu k potkanovi. Přitom, opakuji znovu, potkan JE krysa.

Kdyby tomu tak bylo, tak bych s tím problém neměl (klidně ať si to interně nazývají "druh A" až "druh Z"). Problém je, že v řadě vědeckých článků v impaktovaných časopisech takováto jednoznačná identifikace druhu chybí a pracovali pouze s čímsi, co popsali jednoslovným názvem vágního významu.

Ano, jsou situace, kdy je to postačující. A ano, vycházejí i špatné články, v libovolném jazyce. Problém začíná, když hlupák, který si ještě včera myslel, že angličtina nedokáže rozlišit druh krysy a že potkan není krysa, začne takové články interpretovat a vyvozovat z nich závěry...

Pokud angličtina oba druhy označuje jako "rat" (což bylo i ve zde citovaném článku a setkal jsem se s tím v mnoha jiných odborných anglicky psaných článcích), zatímco čeština je označuje zvlášť "krysa" a "potkan" (pro exotická zvířata, jaká u nás nežijí nemá cenu v obecném jazyce držet další názvy), pak je čeština superiorní nad angličtinou.

A ještě neco k těm "špatným článkům". To je argumentace asi na úrovni "komunismus (křesťanství, islám, nacismus atd.) byl v podstatě dobrý, akorát lidi ho špatně dělali. Sorry, tohle je prostě nesmysl. Už proto, že pokud napíšu článek v "dobré" angličtině (jakou psal třeba pan J.R.R. Tolkien), tak bude pro naprostou většinu anglických rodilých mluvčích s VŠ vzděláním (o méně vzdělaných nemluvě) zcela nečitelný a nesrozumitelný. Což bylo prokazatelně i u těch Tolkienových textů. Zájem o ně byl velice malý, protože byly běžnému čtenáři nesrozumitelné. Tolkienovy životopisy se na tom shodují (a četl jsem jich víc).

No ty se vyloženě překonáváš :) Blábol za blábolem :) Zájem o Tolkienovy knihy že byl malý???? Vždyť Hobit byl okamžitý bestseller a o Pánu prstenů ani nemluvě. Schválně jsem si dal tu práci a poptal se dneska mezi svými anglickými přáteli a známými - bohužel zhruba z dvacítky dotázaných pouze čtyři něco od Tolkiena četli, ale ani jeden jediný neshledal jeho knihy 'nečitelné a nesrozumitelné', jednoznačně se shodli na tom, že jde naopak o velmi pěknou a srozumitelnou angličtinu. Možná tě překvapí, že Hobit je v Anglii běžně doporučována četba pro děti ve věku 11-14 let. :)

1. Je to psáno (nevelký zájem o jeho díla) ve všech obou Tolkienových životopisech, které u nás vyšly (+ v informacích u českých vydání některých z jeho knih).
2. Když jsem se dostal v roce 1990 na stáž do GB, tak jako první věc jsem si koupil Pána prstenu, který tehdy ještě u nás oficiálně nevyšel a britští hostitelé (vysokoškoláci z pedagogické a lékařské fakulty) měli voči jak jojo, že jsem schopen to číst.

A ještě něco: V anglicky mluvících zemích jsou dost masově vydávány "simplified readingy" klasických děl. Původně jsem si myslel, že je to pro výuku angličtiny (některé tak bývají v některých jazykovkách i užívány), ale není tomu tak, je to pro běžnou populaci, která nemá dostatečnou slovní zásobu (a znalost gramatiky) na čtení originálních děl. U nás byly pokusy něco takového vydávat (šlo také o způsob obejití autorských práv), nicméně skončilo to v levných knihách a nikdo to nekupoval ani tam. Naše populace je prostě schopna číst originální texty.
Je také otázka, jestli ti vaši známi nečetli nějakého simplifikovaného Tolkiena.

Až na to, že to rozlišení je biologicky chybné a zavádějící a svádí neinformované jedince, jako jsi ty, k chybným závěrům. Koncept rodového a druhového jména je osvědčený v latině, češtině i angličtině a toto je jedna z mnoha nesystémových výjimek, které v tom dělají bordel.

Jenže angličtina používá jednoslovný název "rat" pro oba druhy, zatímco češtině je jedním slovem rozlišuje, takže ten dvouslovný název není problém doplnit a není tudíž problematický v populárněji pojatém sdělení. A v odborné literatuře, pochopitelně a na rozdíl od angličtiny, používá čeština vědecké názvy.

Nic nenaznačuju. Jedná se o zajímavý fyzikální úkaz, jemuž by se měl nějaký výzkum rovněž věnovat. Navrhoval bych společné financování z rozpočtů ČTÚ a PČR. Vyhodnocení a případné udílení cen pak z rozpočtu Ministerstva spravedlnosti.

Asi je to rumem, ale udileni cen nas tu rozstrelilo :))