Lednová anketa Common Sense Media a SurveyMonkey mezi čtyři tisíci dospělých z toho tisíc s dětmi do 18 let ukázala, že 47 % rodičů se obává, že jejich děti jsou závislé na mobilních zařízeních. Pro srovnání jen 32 % rodičů o sobě tvrdí, že jsou závislí.
Polovina rodičů se alespoň trochu obává, že mobilní zařízení mají vliv na mentální zdraví jejich dětí. 89 % rodičů pak věří, že by měli omezovat použití mobilních zařízení dětmi.
(zdroj: slashdot)
Přesně! Jakto že jen polovina? Všichni mladý do toho furt čuměj. Každou banální blbost, která se jim stane, hned píšou na internet. Vo hrách mluvěj, jako by to byla realita a normální svět jim nic neříká. Neuměj nic víc, než patlat po skle.
Až selže civilizace (což bude z historického hlediska za chvilku), budou totál v loji a budou se dovolávat svejch starejch fotrů nad hrobem. Může bejt, že korporace se udržej dýl, než se dá čekat. Tak se stane, že normální lidi starýho světa všichni pomřou.
Lidskej druh skončí hromadou mrtvol svírajících mobily a do poslední chvíle remcajících, že nemůžou dát na fejsbuk, jak je jim blbě.
Hele nech toho. Představ si, že by všichni muklové, kteří normálně tráví nejlepší část dne tím, že pracují pro někoho jiného, po příchodu do svých malých bytů v nájmu se otočili a šli ven dělat něco "kreativního". Vůbec by nebylo kam šlápnout. Takhle je krajina prázdná pro normální lidi a byznysmany. A muklové sedí doma a domnívají se, že se (za své peníze) výborně baví. Jsou jako kabáty na věšáku. Uklizení až do rána (do pondělka), kdy se poslušně vydají znovu do práce pro ty, co mají peníze a ještě si mezi sebou nadšeně vyprávějí, jak si včera výborně zapařili. Totéž u studentů. Nechodí kolem a nedělají neplechu. Místo toho sedí doma na zadku a upřeně zírají na nějakou placku. And So It Goes.
Na to, co je a není závislost existuje vypracovaná diagnostika.
Například Manfred Spitzer v knize Digitální demence (Digitale Demenz. München: Droemer 2014) uvádí následující diagnostické otázky (na otázky lze odpovědět na škále 0=nikdy .. 4=velmi často, pokud součet překročí 28 bodů, pak to vypovídá o existenci závislosti "na Internetu"):
1. Jak často je vám zatěžko ukončit své užívání Internetu, když jste online?
2. Jak často pokračujete v užívání Internetu, i když jste jej vlastně chtěli ukončit?
3. Jak často vám říkají jiní lidí (parter, děti, rodiče, přátelé), že byste Internet měli méně užívat?
4. Jak často preferujete užívání internetu před trávením času společně s jinými lidmi (např. s partnerem, dětmi, rodiči, přáteli)?
5. Jak často spíte málo, protože jste online?
6. Jak často myslíte na Internet, i když právě nejste online?
7. Jak často se těšíte na své další Internetové sezení?
8. Jak často přemýšlíte o tom, že byste měli na Internetu trávit méně času?
9. Jak často jste se bezúspěšně snažili trávit na Internetu méně času?
10. Jak často vykonáváte své úkoly v domácnosti spěšně tak, abyste co nejdřív mohli k Internetu?
11. Jak často zanedbáváte své všední povinnosti (práce, škola, rodina), protože jste raději na Internetu?
12. Jak často jdete na Internet, když se cítíte mizerně?
13. Jak často užívate Internet, abyste unikli svým starostem nebo zahnali negativní náladu?
14. Jak často se cítíte neklidnými, frustrovanými nebo podrážděnými, když nemůžete Internet užívat?
(překlad otázek je můj, protože knihu mám k dispozici jen v originále ;)
Zli jazykove tvrdi, ze Spitzerova metodika je prikladem analogove demence.
