Zrovna placeni digitalnimi penezi, zanechava dost citelnou stopu. Myslim si ze hotovost bude jeste dlouho tim nejanonymnejsim zpusobem placeni. Nemyslim tedy anonymitu mezi prodavajicim a kupujicim, ale hlavne na anonymitu vuci statu a jinym tretim osobam.
V tom me taky prekvapuje jak zrovna v paralelni polis je oblibene nechat se ocipovat a mit pak v ruce platebni kartu, nebo bitcoinovou penezenku ci co...
Trasovatelné je v principu cokoli, ale o tom ta otázka nestojí. Zajímavější otázka jsou náklady na plošné trasování, bez kterého je jakákoli trasovatelnost spíš hypotetické. Zvlášť když člověk na "nekalou aktivitu" užije bankovky, které dostal vrácené po různých tržištích.
S ohledem na počet transakcí ve zlatě bych to tak s ním zlatě taky neviděl, když se v podstatě každá transakce dá v klidu považovat za podezřelou.
Ale jak píše předřečník, voperovaný RFID čip je proti tomu na úplně jiném levelu.
15. 9. 2020, 23:05 editováno autorem komentáře
Tuto prednasku by nik nemal brat moc vazne - Paralelni polis je partia anarchokapitalistou a libretarianov, takze je jasne ako budu ladene tieto prednasky a aj su (ked si berie Aple 30% z trzieb je to ok, lebo poskytuje bezpecny sposob platenia, no ked si stat berie 20% zo zisku je to zdiranie a pritom poskytuje len cesty, infrastrukturu, bezpecnost,...).
Tiez sa mi paci ako borci neuznavaju autorske pravo, hoci sa sami zivia predajom autorskich diel.
A v neposlednom rade dana prednaska Luptaka mala byt pre istu slovensku konferenciu, ktora sa tykala bezpecnosti, no ked jej usporiadatela v nej nasli nikolko faktickych chyb, zveliceni a cistu fabulaciu a poziadali autora o to aby si dane chyby opravil (vypustil nepodlozene obvinenia a uviedol aj zdroje, ktore prisli k inym zaverom s akych cerpa on, lebo ich bolo viac a na vetsej vzorke), tak prispevok stiahol a mesiac spamoval internet o tom ako ho cenzuruju.
Klasicka do sebe zahledena bublina. Aby to melo spolecenskou hodnotu tak by to meli diskutovat s nazorovejma oponentama. Takhle to ma hodnotu jen pro ne.
Dalsi veci je populistickej titulek se slovem "totalita" bez otazniku. O cem chteji diskutovat kdyz maji dopredu jasno ze ta "totalita" tu je? A autora zpravicky bych se rad zeptal zda vubec muze totalita narustat, kdyz samo slovo totalita znamena ze nejaky rezim ma vsechno uz "totalne" pod kontrolou, me to pripada jako logicky nesmysl.
Však pokud to názorovým oponentům stojí za ty prachy, tak můžou přijít. IMO je společenská hodnota diskutabilní tak jak tak.
Ale že je ten titulek bez otazníku mi nepřijde nijak špatné. Pokud má přednášející za sebe jasno, tak proč by to měl maskovat? Naopak převracet takový postoj na otázku mi smrdí manipulací. Takové to "já nic netvrdím, já se jen ptám". Akorát že ty otázky jsou správně nabité a zarámované, aby se nabízela ta správná odpověď.
"Pokud má přednášející za sebe jasno, tak proč by to měl maskovat?"
Tak je to diskuse a ne prednaska, takze zadny prednasejici neexistuje, maximalne panelista. Pak se nabizi otazka kdyz ma nekdo v necem dopredu jasno, tak o cem chce diskutovat?
Te ceny jsem si vsiml az ted, a napada me zda by to ta zpravicka nemela byt oznacena jako komercni sdeleni?
20%. Ked si nechcem zamieniat uctovnictvo s realitou. Ak si polozim otazku, kolko mojej produkcie, mne ako zamestnancovi zoberie stat? Je to 20%? Ci 66%? Je to vela, ci malo? Je tam niekde treashold, kedy by som mohol povedat ze je to uz moc, ze je to pres caru? Kto urci ten treashold?
Resp. ako sa mam podla Vas zariadit? Mam drzat hubu a platit? Resp. co navrhujete?
A co s tym, ak stat pouziva moje peniaze na veci s ktorymi ja nesuhlasim?
"Aple 30% z trzieb je to ok" - to nie je jednoznacne. Napr. Juraj Bednar to popisuje vo videu "Odkiaľ prichádza moc, siete a opt-out" viz. Youtube.
> ked si berie Aple 30% z trzieb je to ok, lebo poskytuje bezpecny sposob platenia
Nejde jim hlavně o to, že produkty Apple lze v pohodě nemít a tedy 30% neplatit (sám žádný nemám a nepoužívám), zatímco daně musím platit povinně? (pak je samozřejmě blbé, když jediná alternativa je Google Play, který má taky spoustu problémů, ale to narážíme na to, že tihle lidi úplně popírají existenci monopolů) (pozn. moc je nesleduju, takže je možné, že to, co jsem napsal, už je mimo realitu)
> no ked si stat berie 20% zo zisku
FYI pro většinu případů je to číslo podstatně větší. Například zaměstnanci, superhrubá mzda 100k, čistá ~53, a jakmile si cokoli koupí, tak ještě DPH.
16. 9. 2020, 15:08 editováno autorem komentáře
To je docela možné, ale to neznamená, že to není možné změnit. Každá změna začíná u diskuse a vůbec u toho, že se o problému mluví a tím se o něm může dozvědět veřejnost.
Opačným přístupem je nihilismus: nic nemá smysl, stejně to nezměníme, takže nemá smysl o tom mluvit a už vůbec si o tom nemusíme psát na Rootovi v diskusi.
Problem je ze tito pani to odporucaju zmenit pouzivanim Bitcoinu, co je zas len ich bussines model.
Dalsia otazka, je ci to co povazuju za diktaturu oni je diktatura aj pre ostatanych ludi.
To, ze maju nejaky nazor na svet je podla mna uplne v poriadku, no uplne kazdy problem v spolocnosti riesit bitcoinom a anarchiou asi rozumnym ludom nepride spravne.Ovela viac by pomohlo nieco konstruktivne, no nic take som nevidel (moje skusnosti s mini sa akosi prehlbili pocas CORONa krizy, kde sarobili nejake OSS rienia, ktore mali potencial pomoct mnohym ludom ci uz zdravotne alebo financne).
To je IMHO taktéž otázka názoru. Kdysi jsem se snažil s věcmi, se kterými mám hodně zásadní problém, něco dělat. Diskutoval jsem o tom a samozřejmě jsem začínal svým okolím, protože tam je to cítit nejvíce, a výsledek byl jednak nulový z hlediska „vnějších“ projevů a dost silná frustrace z hlediska „vnitřních“ projevů. Takže závěr pro mě osobně je, že snažit se nakonec může být horší.
Posledních X let tedy zastávám názor, že když proti něčemu „bojuji“, jako je nepoužívání služeb s jejichž podmínkami nesouhlasím (např. Facebook), tak počítám s tím, že můj „bojkot“ má nulový praktický vnější výsledek a jeho funkcí je jen a pouze udržení osobní konzistence tím že se řídím vlastním přesvědčením a hodnotami.
I přesto se o tom i nadále pokouším diskutovat (ale ne evangelizovat!), je to spíš jen o mé potřebě se o tom bavit, ne dosáhnout „vnějšího“ výsledku. Když jsem pak narazil na názor „mě nevadí, že na mně dělá Facebook psychologické experimenty“, když jsem vytáhl onu kauzu, kdy záměrně zobrazovali různé příspěvky z cílem manipulace s náladou osob, uvědomil jsem si, že kdybych nějaký kladný výsledek očekával, asi by ta frustrace hodně bolela.
Takto jsem za idiota, co nemá Facebook, takže vlastně „ani neexistuje“ a je technologicky i názorově zpátečnický. Fajn, beru, je to role, kterou jsem ochotný vzít a přijmout následky, ale je to jen kvůli vnitřnímu přesvědčení. Ani v nejmenším nevěřím, že to je k něčemu jinému (např. zpráva pro Facebook, že „takhle ne“).
"Fajn, beru, je to role, kterou jsem ochotný vzít a přijmout následky"
Jaké "následky" ??
To že si na věci děláte vlastní názor, nenecháte se tak jednoduše ovlivnit ostatními (či přímo informačně programovat - tak jak jste narazil na tu kauzu s FB), máte více volného času, nejste neustále rozptylován a můžete se tak snadněji koncentrovat, ...
Já to mám úplně stejně - nikdy jsem nebyl na žádné sociální síti. A pokud už bych se k nějaké přidal, tak jedině kvůli marketingu nějakého svého výtvoru, nikoliv jen tak sám za sebe. Ale nikdy mě nenapadlo to brát jako nějakou nevýhodu jak o tom píšete vy.
Až se rozšíří nějaká skutečně otevřená, necenzorující, společenská (nesnáším ten idiotský překlad "sociální") síť, která na svých uživatelích nedělá pokusy a chrání svobodu slova - tak to ještě zvážím. Do té doby by mě ani nenapadlo mrhat časem na takovéhle hovadiny.
„[...] Jaké "následky" ?? [...]“
Mj. dost výrazné odstřižení od kontaktu s lidmi - jak obecně, tak se známými. Známí se tak-nějak rozprchli po světě, takže osobní kontakt zůstává jen z úzkou skupinou, která je geograficky v mém okolí. Ale třeba co dělají spolužáci, jaké byly třídní srazy, apod., vůbec netuším. Kdysi zde byli spoluzaci.cz, navázání na fungování lide.cz, kde jsem byl. To byla sociální síť, kterou jsem byl ochotný používat, dokud se nezačala opičit po Facebooku. (A nakonec spoluzaci.cz AFAIK zanikli kvůli gdpr, nebo aspoň tak jsem to někde četl.)
Osobně se angažuji v jisté neziskové skupině, která organizuje různé akce. Poslední dobou vidím následek, že se elektronické domlouvání přesouvá z e-mailu na Facebook, čímž začínám vnímat určité odtržení a pokud se mi s tím něco nepodaří udělat, tak nevím, jak dlouho ještě budu schopný fungovat. (A to vše přesto, že web skupiny, který spravuji, má vlastní systém komunikace. To, zda všichni přejdou na Facebook, považuji spíš jen za otázku času a primární účel webu je „místo pro těch pár, co jej odmítají“.)
Dalším problémem je, že jsem introvert a velice špatně navazuji vztahy. Vlastně svůj jediný partnerský vztah, který jsem kdy měl, jsem navázal díky lide.cz. Jistě lze namítnout, že mám tedy víc chodit do zájmových osobních aktivit. Snažím se, ale většina se organizuje na Facebooku, takže se k tomu pořádně nedostanu. Pravidelně se tedy vlastně účastním jen jednoho typu akce, jejíž organizátoři mají podobný názor na Facebook, jako já. A do toho všeho přišla reakce na koronu, díky které i ten jeden fesťák, na který pravidelně chodím, letos padl.
„[...] To že si na věci děláte vlastní názor, nenecháte se tak jednoduše ovlivnit ostatními (či přímo informačně programovat - tak jak jste narazil na tu kauzu s FB), máte více volného času, nejste neustále rozptylován a můžete se tak snadněji koncentrovat, ... [...]“
To je ta pozitivní stránka mince a nijak ji nerozporuji.
„[...] Já to mám úplně stejně - nikdy jsem nebyl na žádné sociální síti. [...]“
No, jak jsem zmínil výše, já byl na lide.cz. A svého času vlastně taky na DeviantArtu.
Obecně „sociální síť“ považuji za nástroj, který může mít své využití. Jenže ty dnešní využívají uživatele a ne naopak. Lide.cz jsem používal k určitému kontaktu (tehdy ještě neexistovaly vlastní příspěvky - jen profil, seznam známých, osobní zprávy, fórum a chat).
Z DeviantArtu jsem odešel ve chvíli, kdy jsem si uvědomil, že nástroj ovládá mě a ne naopak, ale jinak to byla velice zajímavá zkušenost - navázal jsem kontakt s několika cizinci a bylo zajímavé s někým s více-či-méně odlišnou mentalitou diskutovat nad společnými zájmy i jinými tématy (třeba nevyjádřený podmět v češtině).
Já to měl stejně, ale nakonec jsem to vzdal. Tohle je boj který nejde vyhrát, vždy akorát prohraješ, ať už tak že se podvolíš většině a ten pitomý FB si pořídíš, nebo se nepodvolíš a skončíš v izolaci.
Jak říká moje matka, žijeme jen jednou a život je krátký na to abychom ho promarnili ideologickým bojem s něčím co stejně nezměníme, protože 99.9 % populace to naprosto vyhovuje.
„Já to měl stejně, ale nakonec jsem to vzdal. Tohle je boj který nejde vyhrát, vždy akorát prohraješ, ať už tak že se podvolíš většině a ten pitomý FB si pořídíš, nebo se nepodvolíš a skončíš v izolaci. [...]“
Já to už nepovažuji za „boj“ - ve chvíli, kdy jsem dospěl k závěru (narozdíl třeba od lidí výše), že to není možné změnit, přestal jsem to vnímat jako boj. Místo toho to beru tak, že mi na mém aktuálním hodnotovém žebříčku záleží dost na tom, abych se jím řídil, z toho pak vyplývá ona izolace (nebo obecněji, následky, jak jsem psal výše) a tedy to vnímám jako postoj (póza, chceš-li), ne boj.
Nicméně jinak s tím, co píšeš, naprosto souhlasím. V jistém komixu mi utkvěla věta, která to podle mne úžasně popisuje: „civilizace je jako hurikán - když jsi uprostřed a jdeš směrem, jako on, jsi v pohodě, ale jakmile se pokusíš jít jinudy, smete tě“.
S podobnou myšlenkou - vykašlat se na to všechno a stát se ovcí - si pohrávám už nějakou dobu. Jenže, jak jsem psal výše, můj aktuální postoj vychází z mého hodnotového žebříčku (a přesvědčení), takže bych nejprve musel udělat něco s tímto a necítím se na to připravený. Takže místo toho se spíš snažím zaměřit na to, co ve svém okolí ovlivnit můžu a nějak ten život doklepat.
"Jak říká moje matka, žijeme jen jednou a život je krátký na to abychom ho promarnili ideologickým bojem s něčím co stejně nezměníme, protože 99.9 % populace to naprosto vyhovuje."
Jeden clovek zase rikal: "Nadeje neznamena vira v to ze veci dobre dopadnou, nadeje znamena delat veci proto ze je povazujete spravne bez ohledu na to jak nakonec dopadnou".
Ten clovek se jmenoval Vaclav Havel a ackoliv mel na tu dobu velmi nadprumerny zivotni standard, nechal se za vyrejne vyslovovani nazoru opakovane zavirat do komunistickeho kriminalu.