Vlákno názorů ke zprávičce Western Digital představil 26TB HDD Ultrastar od kamui - Četl jsem že podle současného vývoje někdy v...
-
Jedna se o srovnani ceny, nikoliv kapacity. Druha vec je, jestli tyhle plotnovy disky bude nekdo chtit, pac cteni max 200MB/s a zapis s bidou 150MB/s je proste tragicke a kdo kdy menil disk a nebo v diskovym poli nahrazoval, tak to pak 5 dni cvdrdlika a ma to sotva polovicni vykon po tu dobu (mluvim o domacim policku na dva disky).
-
Tak jsou spousty situací, kdy to s velkou rezervou stačí. Takové NASky na doma nebo menší firmu ... stejně je to připojeno 1Gbps, takže to i ty rotační disky zvládnou ukrmit. Jasně že s SSD by to bylo svižnější, ale při stejné kapacitě také nesrovnatelně dražší. A ano ... rebuild takového pole trvá dlouho, přesto to lidé akceptují, protože cena za TB je u HDD prostě výrazně nižší.
Pro větší pole, ať už na zálohy či něco jiného, můžete výkon vyškálovat počtem disků. A je potřeba nezapomínat na to, že jsou zde velmi efektivní technologie, jak taková pole akcelerovat pomocí SSD ... ať už se bavíme o řešení v HW RAIDu, nebo využití moderních filesystémů jako je například ZFS apod. Samozřejmě se tak člověk nedostane na výkon full ssd pole, ale je to možnost to pole výrazně zrychlit.
Scénářů, kde potřebujete velkou kapacitu bez nároků na velký počet IOPS je tu myslím hodně a nečekám, že se to třeba do konce této dekády změní.
-
BuldrZlatý podporovatelTak to ani omylem. Samotný rozdíl mezi offline (LTO knihovna, DvD-RAM) a online zálohováním zůstává nepřekonatelný a definuje účel použití.
-
Offline záloha je taková, kterou (mimo dobu, kdy se zrovna zálohuje) nemůže ohrozit chyba uživatele, chyba software, ransomware,... Pokud možno by neměla sdílet hardware se systémem, který data zálohuje (corruptnutá data kvůli vadnému řadiči jsem zažil osobně a zdroj, který odpálil elektroniky všech disků jsem už viděl také). Paranoik by možná tvrdil, že by mimo dobu zálohování neměla být připojená k el. síti (úder blesku).
-
BuldrZlatý podporovatel
Já třeba ano, protože zkrátka musím, samozřejmě nejde o fotografie z dovolené, ale o pracovní dokumentaci např.: rozvodná skříň řídícího systému, kompenzace, vzduchotechnika a vše se do detailu nafotí před zapojením a po zapojení (předání). Jednak slouží jako podklad pro fakturaci, ale také jako důkaz. Nejednou se mi stalo, že po 10 letech zavolal naštvaný zákazník (investor), že jsme udělali něco špatně. Stačí porovnat fotografie a je naprosto jasné, že řve na nesprávného člověk. U každé zakázky se něco do 10-15 let upravuje a mnohdy to dělá někdo jiný - 50x vytelefonovaný projektový plán, 10x upravený podle "aktuálního" plánu zřídka kdy odráží realitu, to je úplně jiný vesmír a vždy se něco upravuje ještě na místě. Do roka se vždy zasahuje, protože se něco změní a často to provádí někdo další ... např.: přidávají se jističe apod. Velké změny zpravidla dělá původní dodavatel, ty malé, kdokoliv kdo má zrovna čas a to je kámen úrazu.
Samozřejmě je lepší mít data "online", tedy přístupná z datového pole (dva identické servery v zrcadle), ale pro jistotu se každý víkend pravidelně spustí pásková knihovna a všechno se archivuje "offline" na LTO4 pásky. Po zálohování se uloží a zůstávají jako pojistka proti zničení Toma a Jerryho, aneb tak se jmenují datové servery, které jsou "pro všechny případy" cca 600 m od sebe a propojené 10GHz WIFI uzlem. Kdyby mi náhodou vyhořel barák, nebo firma. Jinak samozřejmě mám pronajaté cloudové úložiště - disk, kam se zálohují pro ještě větší jistotu šifrované kontejnery s daty (dříve TrueCrypt, dnes VeraCrypt).
Plus si každou sobotu dojdu do práce a to nejdůležitější vypálím na DvD-RAM a odnesu domů (na firmě mám "Toma" s páskovou knihovnou a doma Jerryho s DvD-RAM). A pro všechny případy ještě ve světě. Už jsem o data přišel a jsem tak trochu paranoidní notorický zálohovač všeho. Protože mi to říká pane, mohu si zálohuji si i soukromé, ovšem už bez pásek a pravidelného sobotního pálení DvD-RAM. Na soukromé to zase tak nepotřebuji.
-
M-DISC, případně český DataTresorDisc (ale nevím, jestli to ještě dělají), je SKVĚLÁ volba archivního média pro běžné smrtelníky. M-DISC od Verbatimu existuje i jako BD, i jako BDXL - na to poslední se vejde 100GB dat, jen se ale musíš smířit s tím, že to médium stojí cca 300-400Kč. A když ti během vypalování vypadne na vteřinu elektřina .... no radši bych k tomu přidal i UPSku :-).
DataTresorDisc testoval před lety kolega WIFT na cdr/diit, prohnal to opravdu šílenými testy a byla to VELMI odolná média ... https://diit.cz/tagy/data-tresor-disc
Jinak já osobně zálohuji/archivuji takto: 99% věcí mám na velkém SATA HDD (jeden kus, žádnej RAID atd). Vše, co považuji za hodné uchování, pálím na DVD+R média. Jednou za čas vždy z té série nějaká média vytáhnu a zkontroluju čitelnost. Pokud se mi něco nezdá, přezálohovávám na nová. Ale to se takřka nestává. Jinak fotky dávám i na papír, takže kdyby selhala všechna média, mám papírovou zálohu. Nemluvě o tom, že mnoho mých fotek jsou skeny negativů, takže tam tou primární zálohou je čb negativ, u kterého stopro víme, že pokud byl dobře ustálen, vydrží určitě 100+ let (samozřejmě pokud není na debilní podložce, co podléhá octovému syndromu, což je případ barevnejch negativů typu C-41). No dalo by se o tom dlouze....
-
Je tam ale jeden drobný problém - aby po tých rokoch fungovala aj mechanika. HDD má v tomto jednu výhodu (ktorá je zároveň aj nevýhodou), že mechanika a médium tvoria jeden celok.
Pred rokmi som mal na starosti zálohovanie jednej banky a s páskami som si užil svoje. Napríklad, ak oddelenie nákupu stratí objednávku na nákup nových pások a celý neskutočne byrokratický proces schvaľovania tak musí začať odznova :-).
CD média približne z roku 2000 (zlaté Kodak) stále držia (asi pred rokom som potreboval jeden starý zdroják). Problém je hlavne s priestorom - celá prepravka, asi 100 ks CD, sa dnes dá uložiť na USB kľúč.
Diskety z roku 1995 - Verbatim a Polaroid sú čitateľné, no-name disketa priložená k časopisu Chip už nie (bohužiaľ, mladícka nerozvážnosť tam umiestnila jedinú elektronickú kópiu diplomovky - ostala mi tak už len tá vytlačená na papier).
Nostalgicky odkladám ešte asi 5ks 5,25" diskiet z druhej polovice 80. rokov - nemám žiadnu mechaniku na ich prečítanie.
Momentálne považujem za optimálne riešenie z kompromisného pohľadu zohľadňujúceho použiteľnosť, rýchlosť a zaberaný priestor, NAS v kombinácii s niekoľkými samostatnými externými diskami (umiestnenými na viacerých lokalitách) na najdôležitejšie dáta (tie sú ešte aj v niekoľkých cloudoch, ide hlavne o fotky). -
Ano, to je obávám se největší slabina těchto neorganických DVD a BD médií. Jejich životnost je násobně vyšší než životnost DVD a BD mechanik, i kdyby nakrásně šlo o mechaniky vyrobené v roce 2045. Ostatně je to 6 let co Funai jako poslední výrobce na světě ukončil výrobu VHS videí. Čili řekněme za 10+ let se budeme moci bavit o tom, že tyhle "20 let satré klumpy" přestaly fungovat. Tou dobou budu stále ještě doma mít perfektně čitelné VHS kazety nahrané v roce 1992.
-
"99% věcí mám na velkém SATA HDD (jeden kus, žádnej RAID atd). Vše, co považuji za hodné uchování, pálím na DVD+R média"
To chce hodně odvahy. Kolik už těch DVD je? V případě havárie disku bych nechtěl čekat, než se nakopírují data z desítek či stovek DVD a postupně do mechaniky ládovat jedno po druhém a pokaždé se modlit za čitelnost.
-
Tak ten 4TB HDD obsahuje z velké části snadno rekonstruovatelné věci jako filmy/seriály. Zbytek, čili rodinná videa a fotky pravidelně zálohuju.
Těch DVD je odhadem 40ks rodinnejch věcí + cca 500ks film / seriálů / dokumentů, co se tu a tam opráší, případně tu a tam předělají do x265/opus, když jdou na novější DVD zálohu (např. jsem takhle onehdá přezálohovával už trochu zlobící DVD z roku 2004 na nová média, nicméně to zabralo zlomek prostoru).
-
Na ty testy si dobře vzpomínám, to jsem četl s velkým zaujetím, jako ostatně všechny články od WIFTa. Kdyby někdo podobným způsobem potrápil ty M-DISCy a sepsal o tom článek, byla by to paráda - ale to už asi v dnešní době nemůžu čekat. Další otázka, která mě v souvislosti s tím napadá, je jak jsou na tom kvalitativně dnešní vypalovačky za pár stovek (dobře, u BR trochu víc). Hlavně když to srovnám s dobou, kdy kvalitní (CD-R/RW) vypalovačka stála minimálně vyšší jednotky tisíc, ale člověk taky věděl, že nekupuje zajíce v pytli.
-
Myslím že důvod bude, především v situacích, kdy se přepisuje větší množství dat mnohokrát. Pokud se kapacita SSD bude vyvíjet tak, jak se vyvíjí, tedy každou generací klesá množství potenciální přepisů, tak to 10 TB SSD půjde přepsat tak jednou ;) zatímco HDD....
SSD technologii nepovažuji za spolehlivou, pokud bych měl nějaká důležitá data ukládat na SSD muselo by to být pole s nějakým rozumným stupněm redundance. Od skalních dob, co používám HDD se mi stalo snad jednou, že by mi odešel disk HDD (v době kdy kapacita dává smysl k používání), od dob, co používám SSD mi odchází prakticky každý druhý takový (dříve nebo později). Rekordů jsem dosahoval když jsem vyvíjel a stahoval si pravidelně testovací data ve velkých objemech (tam ty přepisy byly extrémní a SSD šlo do kytek tak za rok, a to byly ještě SLC).
Strategie je: SSD na programy a systém (tam tolik nevadí zničení a je třeba rychlý přístup); HDD na data nehledě na objem a druh (tam je třeba, aby to vydrželo, a to že se to trochu pomaleji načte mi nevadí) samozřejmě v nějakém alespoň mirror RAIDu.
-
Zajimave, ja mam naprosto opacnou zkusenost.
V drivejsich drevnich dobach byly problemy s disky dennim chlebem, rebuildy mirror poli, vymeny vadnych kusu a to jak na desktopech, tak na serverech.Pak se situace sice vyrazne zlepsila, ale od doby SSD disky prakticky neresim, na desktopu ve firme odesel snad 1 kus z desitek a v servech zatim zadny (tuky, tuk) a to ani ve vetsich polich, ale je treba rici, ze jsou to enterprise zarizeni, drazsi, ale spolehlive a ani produkcni databazove servery nedokazaly ty SSD dostat k hranici zivotnosti prepisu.
No a od doby co tu mame NVME uz prakticky o I/O subsystemu nevim... ;-)
-
Čili pouze 200 přepisů a současně použití QLC NAND flash. kdysi jsme takovéhle parametry považovali za šunt. Pravda, vylepšení v algoritmech toho dost kompenzují a člověk obvykle nezapisuje ani desítky TB za den, takže ten garantovaný přepis vydrží za hranici morální životnosti těchto SSD. Ale i tak je tam prostě poměrně blízký strop.
Mimochodem, stále provozuji jedno 3,0Gbit/s SATA SSD, 120GB model s MLC čipy, stáří už pomalu 12 let. Jsou na tom jen Windows + aplikace, zápisů už tolik nebývá (jen občas se tam proženou nějaké aktualizace), ale to SSD stále perfektně drží. Tedy ... ulomil se kus plastu, co drží packou SATA kabel v SSD, tojo, to odešlo už před pár lety :-).
Čili já někdejší odpůrce SSD jsem změnil názor. Už jsem vzal na milost i TLC a momentálně jedu na 500GB SATA Šamšulovi k plné spokojenosti.
-
L.Stříbrný podporovatel
On objem zapisovaných dat typicky nestoupá s velikostí SSD lineárně, takže u větších kapacit (jako to 8TB) menší počet přepisů až tolik nevadí.
