<rejp>Spečetěn ve smyslu „pečetěn shora dolů“?
Nebo je to nějaký kudrnatý novotvar pro
spečen?</rejp>
Inu, dobře.
Krásný příklad, co může zavinit lenost a neschopnost… HTML bylo považováno za přežitek a kdyby W3C nebyli takový lempli, nemuseli jsme se vracet k tomuto přežitému molochu, jehož 90% vlastností je stejně na nic a kompatibilita s XML při jeho dnešním rozmachu taky není k zahození, ale když W3C nebylo schopno za 8 let udělat ani fň…
W3C udělalo až moc – snažili se o revoluci v prostředí s množstvím nezávislých subjektů, které se na to můžou vykašlat a revoluci tím pohřbít. Viz Tim Berners-Lee: „The attempt to get the world to switch to XML … all at once didn't work. The large HTML-generating public did not move …“
no on realne jediny rozdil mezi html a xhtml je v tom ze xhtml trochu prisneji definuje pravidla zapisu elementu, atributu a jejich hodnot … plus spousta obecnych zbytecnosti ktere se pouziji jednou z milionu pokusu … takze takova skoda to neni,parsery dnesnich prohlizecu si s benevolentnejsim html umi poradit, takze o moc nejde … predstava ze se ze stranky udela bezchybna datova struktura … heh :-) asi ne
To že xhtml5 existuje i v non-well_formed podobě html5 je naprosto nepochopitelné.
A aby toho nebylo málo, tak k tomu není definováno dtd. Ne že by se mi zrovna dtd v xml líbilo, je to přecijen sgml cizinec, ale kvalitních nástrojů validujících a hlavně doplňujícich při tvorbě xhtml dokumentu je hafo.
Specifikace sice pěkně teoreticky plká že: XML DTDs cannot express all
the conformance requirements of this specification. Therefore, a validating XML
processor and a DTD cannot constitute a conformance checker. Also, since neither
of the two authoring formats defined in this specification are applications of
SGML, a validating SGML system cannot constitute a conformance checker either.
To put it another way, there are three types of conformance criteria:
1. Criteria that can be expressed in a DTD.
2. Criteria that cannot be expressed by a DTD, but can still be checked by a
machine.
3. Criteria that can only be checked by a human. A conformance checker must
check for the first two. A simple DTD-based validator only checks for the first
class of errors and is therefore not a conforming conformance checker according
to this specification.
Nicméně metodu jak to tedy validovat VUBEC nedefinuje! Proč to tedy ku..a nemá třeba relax ng schema?! Nástrojů které by to uměli při práci kontrolovat ala dtd metoda je sice po čertech málo, ale takto se vracíme do doby před 10 lety, do marasmu non well formed.
Řešili jsme to dneska na ábíčku a mimo jiné jsem při tom to Relax NG schéma našel. http://s.validator.nu/, a trunk je http://svn.versiondude.net/…yntax/trunk/. Předpokládám, že zásadním problémem bude, že nejde o oficiální schéma, ale co naplat, člověk se nezavděčí všem.
Že XHTML2 bude odstřeleno mi bylo jasné už od začátku. Nemohlo to dopadnout jinak.
W3C totiž odstřelilo HTML ne proto, že by bylo špatné, ale protože samo W3C vývoj HTML nezvládlo. A pro W3C bylo hrozně lákavé hodit svojí neschopnost na někoho jiného a začít jako čistá lilie s XHTML. Bohužel se nepoučili z vlastní neschopnosti u HTML, a tak naprosto stejným způsobem, ne-li ještě kvalitněji ukázali neschopnost u XHTML. A pokud vytvoří čistě W3C něco dalšího z ranku (HTML,XHTML, nějaký nástupce), tak pokud se nepoučí, do kytek to půjde úplně stejně.
Základní problém je nedostatek sebereflexe a vlastní sebekritiky uvnitř W3C. K tomu jim pomáhá řada papouškujících webdesignerů, kteří se řídí heslem: „Co W3C dělá, dobře dělá“, i kdyby W3C produkovala ty nejhorší výsledky. Právě kvůli nedostatku zpětné vazby, která by kritizovala W3C to muselo přijít oklikou a to až z praxe, kde už se se nedostatky kamuflují hůře.
XHTML 2, stejně jako kdysi HTML vedla W3C stylem: „My poroučíme a můžeme si dělat absolutně co chceme.“ Jenže zapomněla, že to tak není. XHTML2 byla až přílišná revoluce, a tak ho nikdo nechtěl. A tím také už dost dobře nejde jít zpátky.
HMTL5 vzniklo mimo W3C a je to hodně znát. Výrazně kvalitnější práce. Skupina kolem HTML5 udělalo to, co W3C, kdyby nebyli totálně neschopní, měli udělat už v HTML 1. Například konečně stanovit pořádně gramatiku HTML a závazný způsob parsování. Já si vůbec nedokážu představit, že by třeba ISO vydala normu řekněme C++ jazyka, nebo jiného a hned na začátky nebyla do detailu popsaná gramatika, syntaxe, a závazný způsob parsování. Vydávat tak nechutně diletantské a v nejhorším slova smyslu odbyté normy, jako je W3C, to najdete jinde jenom stěží.
XHTML byl stejně jenom truc podnik, a poslední možnost jak zakrýt vlastní neschopnost u W3C. Nicméně dnes už W3C musela s barvou ven – že nezvládla ani nedohadla, co si může dovolit u XHTML, a co už praxí neprojde. A tak musela podruhé rezignovat.
XHTML nepřineslo kromě problémů s kompatibilitou žádnou killer featuru oproti HTML. To, že XHTML dokument je zároveň XML dokument (což je fakticky jediný malý rozdíl oproti HTML) není nic, co by 99,99% lidem něco přineslo. Ke zjednodušení prohlížečů to nevedlo, jak lživě mnozí webdesignéři uvádějí, ba právě naopak, protože prohlížeče najednou musely kromě HTML parsovat i XHTML.
Zkrátka XHTML nemělo nic moc výrazného co nabídnout, ale W3C se rozhodla do verze 2 přinést nutnost vysokých investic do implementace. Protože ale zadarmo nic není, a když požaduje složitost a vyšší náklady na straně prohlížečů, musí za to XHTML také něčím zaplatit – tedy něco výraznějšího přinést. A proto XHTML2 nemělo moc co nabídnout, skončilo právem tak kde je – ve světě nicoty.
Je dobře, že to tak je, a vždycky to tak bude. Revoluce musí být vyvážena přínosy, jinak jde do háje, a pak se takovému pokusu o revoluci říká NAFOUKNUTÁ BUBLINA. A tou XHTML2 bylo.
XHTML2 toho mělo docela dost co nabídnout: XForms, XFrames, XML Events, href a src pro libovolný element, nahrazení alt u img obsahem elementu, sekce, blockcode nebo neomezené množství hlaviček. Největší problém však byl, že XHTML2 se snažilo „navázat“ na XHTML1, místo aby vzniklo jako úplně nový standard.