O víkendu 7. a 8. října probíhá tradiční podzimní konference LinuxDays. Těšit se můžete na přednášky, workshopy, stánky a spoustu doprovodného programu. Vstup je jako obvykle zdarma, ale pokud se nemůžete zúčastnit osobně, můžete sledovat streamy z přednáškových sálů a během dne se na Root.cz objeví také podrobné fotoreportáže.
Dívat se můžete rovnou zde, jednotlivé místnosti přepnete v pravém horním rohu videa:
Jako, když jsem viděl, kdo tu přednášku má, tak jsem se koukal, zda to bude tak slabé jak bych čekal. Velmi mě překvapilo, že to bylo ještě horší než jsem očekával. Asi pět minut jsem si myslel, že si dělá srandu, ale on to myslel fakt vážně.
Mě vážně fascinuje, že pana Bechynského vídám pravidelně snad na všech možných i nemožných konferencích přednášet. Největší bizár byl na JavaDays (asi placená prezence od MS, nebo si to nedokážu představit), to byla poslední kapka a na tu konferenci fakt už nepůjdu.
To je hezký komentář od takového toho ajťáka podle všech předsudků, který nemá rád lidi. „Cože, to na konferenci pro lidi nebylo nic lepšího než lidi?“
Myslím, že když se chce někdo dozvědět o těch věcech na stolech, má dorazit na konferenci – a může se pobavit s lidma, kteří jsou za těmi stoly. Pokud někdo chce vidět jenom fotky těch věcí, najde je na internetu vyfocené v daleko lepším prostředí, než je provizorní instalace někde na konferenci.
Fotografie z konference podle mne nemají sloužit jako náhradní konzumace programu konference. Je to opravdu jen ilustrace atmosféry na konferenci. Ke konzumaci obsahu jsou prezentace a videa – a pro ten doprovodný program je holt potřeba přijít osobně.
Ono tam těch gramatických chyb je víc. Pak taky psaní bez diakritiky… Já myslím, že to bylo v rámci potvrzení, že jsem to trefil :-)
Neviděl bych to tak hrozně, podle mě dostatečně reprezentující fotogalerie. Ono člověk dycky hledá kompromis mezi autentičností a třeba i vlastní nejistotou, kdy by dotyčné oslovil, aby se mu podívali do objektivu. Málokdy je příležitost udělat skupinku tak, že to za prvé vypadá autenticky a současně se všichni koukají do objektivu.
Mě se to povedlo třeba kdysi v Krnově, když jsme čekali na projekci. Našteloval jsem flexaretu před plátno, nastavil mechanický časovač a během asi 8sekund ve stylu dupajícího stáda bizonů doběhl do naší řady sedadel, abych "zmrznul" právě v moment, kdy závěrka cvakla. Díky tomuhle tyjátru mám boží fotku celého sálu (navíc velmi detailní, neb flexa VI, ilfordí svitek, Tmax vývojka). Bez takových příběhů to prostě nejde, viz třeba tady fotka kongresu USA: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/kultura-cech-umi-vyfotit-lidskou-pospolitost-u-hasicu-na-vsi-i-v-americkem-kongresu-232101
... a takových příběhů prostě člověk nevykouzlí desítky za jeden víkend na IT konferenci.
Málokdy je příležitost udělat skupinku tak, že to za prvé vypadá autenticky a současně se všichni koukají do objektivu.
Spíš skoro nikdy. Normální člověk se nedokáže dívat do objektivu, myslet na to, že je focen, a tvářit se přirozeně. Nakonec ani ty modelky se netváří přirozeně, jen při tom vypadají dobře. Ostatně je to vidět i v té galerii R. France: jediný, u koho bych řekl, že se tam tváří přirozeně, je Václav Havel na poslední fotce - a zrovna ten se (ne náhodou) do objektivu nedívá. Osobně daleko radši vyfotím někoho tak, že se sice dívá mimo objektiv, ale má přirozenou a zajímavou mimiku, než aby se mi křečovitě usmíval do objektivu.
Co se galerií z LinuxDays týká, primární problém je IMHO kvantita, kvalita je pak spíš důsledek. Ať se na mne autor (nebo redaktor nebo kdo to má na svědomí) nezlobí, ale ~200 fotek je na reportáž strašně moc. Na webu akce, kde si to najdou zájemci, budiž, ale jako reportáž na Rootu by 20-30 bohatě stačilo. Takhle jsem si celkem jistý, že výrazná většina z těch, kdo galerii (kteroukoli z těch dvou) otevřeli, ji stejně neprošla zdaleka celou. Kdyby jich bylo těch dvacet, mohly to být jen ty, u kterých je jasné proč ano, takhle to spíš působí, jako by byly zařazeny všechny, u kterých nebylo hned jasné proč ne (a bohužel i pár takových, u kterých to jasné je). Jako bonus by si s nimi autor mohl dát i trochu víc práce; ve výsledku by to IMHO konferenci prokázalo daleko lepší službu.
Ale nakonec se to všechno stejně odvíjí od toho počtu. Vyprodukovat z takovéhle akce 200 opravdu zajímavých fotek, to je nejspíš nadlidský úkol. Takže je potřeba být při výběru mnohem tvrdší. Ono je dobré podívat se na to pohledem čtenáře: nad dobrou fotkou budu chtít strávit aspoň, řekněme, 10 sekund, 2000 sekund je přes půl hodiny, tak dlouho u reportážní galerie nebude trávit skoro nikdo. A určitě je příjemnější zážitek si za pět minut projít třicet zajímavých fotek než listovat dvěma stovkami, z nichž se možná tak u každé desáté zastavím, abych si ji opravdu prohlédl.
