Totéž na Windows. Executable ovšem musí mít v manifestu flag IMAGE_FILE_LARGE_ADDRESS_AWARE.
Na x86 se na Windows dá kernel spustit s parametrem /3GB, který dává procesu možnost alokovat 4GB RAM. Windows mají ten 4GB address space rozdělený na user memory a kernel memory v poměru 2:2 (standard) nebo 3:1 (se /3GB).
Ono to není tak jednoduché. Do toho 4GB adresního prostoru se musí vejít i paměť zařízení (převážně MMIO), včetně video RAM. Pozdější modely x86 procesorů a chipsetů sice umožňovaly přemapovat kolidující RAM nad 4GB, ale přístup k té RAM je pak možný výhradně pomocí PAETak to pokud vím dělá i ten MacOS. Ovšem pokud se používá PAE, tak nemá moc smysl mluvit o tom, že aplikace může adresovat souvislý 4GB prostor. Další problém je pak v tom, že existovala starší PCI zařízení, která dekódovala jen 32-bitové adresy, a vyšší adresní linky prostě neměla. A existovaly také drivery, které se s více než 4GB paměti nepopraly.
Je to samozřejmě jen historický exkurz, který měl i ve své době omezené uplatnění. V době Windows 2000 mělo smysl řešit PAE, protože high-end HW to realisticky umožňoval. V době Windows 2003/XP už byly k dispozici 64-bitové verze Windows.