Webové prohlížeče: současní lídři a jejich historie (2/2)

Jiří Macich ml. 13. 3. 2013

Ve druhé části pilotního článku k novému seriálu o webových prohlížečích dneška budeme pokračovat v seznamování se s aktuálně nejrozšířenějšími webovými prohlížeči pro PC a jejich historií. Dojde na Google Chrome, Safari od Applu, Operu a Maxthon. Není nezajímavé, že všechny dnes sázejí na WebKit.

V první ze dvou částí pilotního dílu k novému seriálu o moderních webových prohlížečích jsme se seznámili s aktuálním rozložením sil na trhu s webovými prohlížeči a alespoň stručně jsme si představili browsery Internet Explorer a Mozilla Firefox spolu s jejich historií. Nyní se obdobně podíváme na další webové prohlížeče, které lze díky jejich tržnímu podílu považovat za významné.

Google Chrome: odmítaného největší krajíc

Začneme hned u současné jedničky na trhu, tedy multiplatformního prohlížeče Google Chrome (i když jeho prvenství je sporné, ale k tomu se dostaneme). Dlouhé roky se spekulovalo, že internetový kolos Google přijde s vlastním webovým prohlížečem. Ten to však opakovaně odmítal s takovou razancí, že spekulace prakticky utichly.

Google totiž vcelku rozumně a uvěřitelně tvrdil, že se na poli webových prohlížečů hodlá angažovat „pouze“ finanční a marketingovou podporou v té době již existujícího projektu Mozilla Firefox. Tvrdil, že z hlediska vývoje se omezí jen na přípravu různých rozšíření pro tento webový prohlížeč. Připomeňme si, že Google je dodnes hlavním zdrojem finančních prostředků pro tvůrce Firefoxu.

Společnost Google si platila a stále platí za to, že je v tomto prohlížeči jí provozovaný stejnojmenný vyhledávač nastaven jako výchozí. Ačkoliv má dnes Google velmi široké pole působnosti, tak příjmy z vyhledávače, resp. reklamy zobrazované na stránce s výsledky vyhledávání jsou pro něj stále klíčové. Proto si Google za své privilegované postavení dnes platí i v případě dalších prohlížečů, a nejde o malé částky.

Google nakonec přímo vstoupil do války prohlížečů

Na počátku září roku 2008 se doslova jako blesk z čistého nebe objevila první veřejná testovací verze browseru Google Chrome. Nový prohlížeč však nepřekvapil jen svým samotným příchodem, ale i použitými technologiemi. Dříve se totiž všeobecně bralo za hotovou věc, že pokud někdy přece jen Google přijde s vlastním prohlížečem, postaví jej na otevřených základech Firefoxu. Používal by tedy jádro Gecko, které už se dostatečně etablovalo.

Vlastní prohlížeč Googlu přišel v roce 2008 jako blesk z čistého nebe, přestože se o jeho přípravách dlouho spekulovalo.

Opak se však stal pravdou. S Firefoxem a jeho jádrem Gecko nový prohlížeč na scéně neměl a nemá po technické stránce nic společného. Google si pro svůj prohlížeč vybral jiné otevřené jádro: WebKit. Do té doby známé především díky užití v prohlížeči Safari od Applu. Google ale zároveň přišel s vlastním open source projektem Chromium. Z něj vychází právě Google Chrome, ale i další později příchozí prohlížeče. 

Součástí projektu je také engine V8 pro zpracování kódu v jazyce JavaScript. Právě vysoký výkon především v této disciplíně byl další složkou „wow efektu“, který Google Chrome svým příchodem vyvolal. Po několika letech, kdy jednoznačně nejsilnějším tématem souvisejícím s vývojem webových prohlížečů byla bezpečnost, přišly novodobé rychlostní závody. Google si byl zjevně moc dobře vědom, že uživatelé Firefoxu si nejvíce stěžují právě na chabý výkon.

Rovněž věděl, že JavaScript bude v éře webových aplikací stále důležitějším. Vyšší výkon při jeho zpracování Google potřeboval od prohlížečů napříč trhem pro rozvoj svých vlastních služeb. Nejen odstartováním novodobých výkonnostních závodů mezi prohlížeči si Google Chrome získal pověst inovátora. Ta ovšem není vždy na místě. V mnoha případech se jen potvrdila marketingová síla Googlu, jemuž se podařilo prosadit jako novinky prvky, které přinesly mnohem dříve jiné prohlížeče.

Ne, že by si snad sám Google drze připisoval neoprávněná prvenství. Ta mu byla přisuzována jinými – od koncových uživatelů po odborná média. Příkladem budiž anonymní mód, který prohlížeč Safari z dílny společnosti Apple přinesl na platformu OS X o několik let dříve, ale bez větší mediální pozornosti. V prohlížeči od Googlu však funkce získala obrovský ohlas a její integrace se stala prioritou pro konkurenci včetně Mozilla Firefoxu a Internet Exploreru.

Režim anonymního surfování v prohlížeči Google Chrome vyvolal velmi pozitivní ohlas, přestože tutéž funkci nabídlo mnohem dříve Safari bez větší uživatelské i mediální pozornosti.

Spojení řádku s webovou adresou a pole pro zadávání vyhledávacího dotazu do jediného prvku také nebylo novum. Prohlížeči Googlu je též neprávem přisuzována inicializace zatím posledního evolučního stádia uživatelského rozhraní webových prohlížečů. Nicméně již o nějaký ten pátek dříve na minimalistické pojetí bez tradičních nabídky a odlehčeným nástrojovým panelem vsadil ve své sedmičkové verzi Internet Explorer. To se psal rok 2006.

Vývoj svého prohlížeče byl Microsoft přinucen znovu nastartovat, když Mozilla Firefox povážlivě ukrajoval z tržního podílu Internet Exploreru. Uživatelé se navíc začínali poohlížet i po dalších tzv. alternativních prohlížečích. Zatímco Microsoft ale s novým konceptem uživatelského rozhraní napoprvé zrovna nezabodoval, Google dopadl s nepříliš se lišící konceptem diametrálně odlišně. Dost možná i proto, že mu Microsoft prošlapal cestu. Zbořil zdi, které Google již nemusel překonávat. 

Buď jak buď, první uvolněné testovací verze prohlížeče Google Chrome sice vyvolaly mohutný „wow efekt“, ale i někteří odborníci na slovo vzatí byli skeptičtí, jestli nezůstane jen u technologického experimentu. A že už se tak dříve i později u mnoha nadějných projektů Googlu stalo. Google Chrome ovšem do této skupiny projektů nepatří.

Google Chrome se prodral až na vrchol

Jen několik měsíců po uvolnění první veřejné testovací verze se Google Chrome v prosinci roku 2008 dočkal verze ostré. Další nové verze Google chrlil jak na běžícím páse a v roce 2010 ještě zkrátil vývojový cyklus mezi dvěma major verzemi na pouhých šest týdnů. Tvůrci prohlížeče otevřeně říkali a říkají, že číslování verzí v jejich podání budeme muset brát s rezervou a nepřikládat mu takový význam, jak bylo dosud u prohlížečů zvykem.

Nový Google Chrome přichází obvykle každých šest týdnů a to nepočítáme ještě servisní aktualizace.

Google totiž svůj prohlížeč od počátku aktualizuje průběžně. Nečeká na nakumulování nějakého většího balíku novinek a změn, jak do jeho příchodu činila prakticky veškerá konkurence. Novinky k uživatelům Google směřuje postupně – obdobně jako u svých webových služeb. To byl v oblasti webových prohlížečů zcela nový přístup, na který musela konkurence zareagovat. Nejvíce se přizpůsobil Mozilla Firefox, jehož vývojový cyklus byl rovněž zkrácen na šest týdnů.

Obdobně rychle jako vycházely nové verze, rostl i tržní podíl prohlížeče od Googlu. StatCounter jej prezentuje jako tržní jedničku již od loňského května, kdy předběhl Internet Explorer. Od té doby si svou pozici pečlivě upevňuje. Ovšem jak již zaznělo v první části článku, tak jiné z mediálně ostře sledovaných statistik staví Google Chrome do jiné pozice.

Podle statistik Net Applications je Google Chrome až tržní trojkou za prvním Internet Explorerem a druhým Mozilla Firefoxem. Navíc od loňského září s výjimkou jednoho měsíce jeho tržní podíl měsíc co měsíc mírně klesá, což je nejčernější série v dosavadní relativně krátké historii prohlížeče Googlu. Každopádně je jisté, že Google Chrome převzal od Mozilla Firefoxu roli dravé ryby v rybníčku webových prohlížečů.

Dnes jde o multiplatformní prohlížeč, který se z osobních počítačů v loňském roce rozšířil i do mobilních zařízení se systémy Android a iOS. Na jeho adresu však nezaznívají jen slova chvály. Některé kritické hlasy vyjadřují obavy, že si Google Chrome podmaní trh obdobně jako Internet Explorer na přelomu tisíciletí, což tehdy vedlo k relativně dlouhé webové době temna.

Jiný názorový proud s kritiky nesouhlasí, protože prý tehdejší Internet Explorer a dnešní Google Chrome nelze srovnávat. Ve všech ohledech určitě ne, ale Internet Explorer také nejdříve přesvědčoval kvalitou. Rozbor oprávněnosti této kritiky a obav by byl na samostatný článek, který by ale jen těžko skončil jednoznačným rozuzlením. Čas ukáže.

Aktuálně je důležité, že se na toto téma alespoň vedou diskuse. Jejich častým předmětem je i míra ochrany soukromí uživatelů prohlížeče od Googlu, byť ty největší spiklenecké teorie o masivním špehování uživatelů se dosud nepotvrdily. I tak ale vznikají mnohé odvozeniny založené na projektu Chromium, které se zbavují kontroverzních prvků. Tou nejznámější je zřejmě SRWare Iron bohužel dostupný jen pro MS Windows.

Safari: král OS X na MS Windows pohořel

Prohlížeč Safari z dílny společnosti Apple je dnes nejširší uživatelské veřejnosti znám především díky své mobilní verzi, kterou jako výchozí a dost dobře plně nenahraditelný prohlížeč používá iPhone, iPad, iPad Mini a iPod Touch, tedy chytrá mobilní elektronika značky Apple se systémem iOS. Safari však má kořeny na osobních počítačích značky Apple se systémem OS X.

První betaverze Safari pro OS X se objevila v roce 2003. Dříve Apple spolupracoval s Microsoftem a na předchůdcích OS X byl výchozím prohlížečem Internet Explorer stejně jako v případě MS Windows. Na konferenci MacWorld 2003 ale Steve Jobs oznámil, že Apple vyvíjí vlastní prohlížeč Safari využívající otevřené jádro WebKit, které si pro svůj prohlížeč o několik let později vybral i Google.

V roce 2005 se Safari stalo výchozím prohlížečem v systému OS X. To už Microsoft delší dobu nepracoval na Internet Exploreru pro tento systém s unixovými kořeny. Jeho uživatelům doporučil přejít právě na Safari od Applu. Tehdy ještě rivalita mezi Microsoft a Applem nebyla zdaleka tak silná, jako je tomu dnes. 

Safari si dodnes drží na platformě OS X nejen roli předinstalovaného prohlížeče, ale i pozici toho nejrozšířenějšího browseru. Multiplatformní Mozilla Firefox pro něj dlouho nebyl hrozbou. Větší šance se přisuzovaly odvozenému a pro OS X lépe optimalizovanému prohlížeči Camino. Ten však také nedokázal Safari příliš zdatně konkurovat a jeho vývoj ustrnul. 

Safari je pod OS X stále jasnou jedničkou i přes příchod multiplatformního prohlížeče Google Chrome. Kde Apple našel klíč k úspěchu? Je to dost možná dáno specifiky komunity uživatelů OS X, pro jejíž podstatnou část jsou produkty od Applu srdeční záležitostí a na konkurenční produkty tato část uživatelů přechází jen velmi neochotně.

Safari po ovládnutí domovské platformy zamířilo i na konkurenční MS Windows. V roce 2007 přišla veřejná betaverze pro MS Windows a v následujícím roce i verze ostrá. Safari však na majoritní platformě osobních počítačů mnoho štěstí neudělalo a v roce 2012 se uživatelé MS Windows šesté generace Safari již nedočkali.

Poslední verze Safari podporující MS Windows pochází z již starší pětkové řady. Na svém webu Apple již Safari pro konkurenční systémy MS Windows nenabízí.

Tradičně tajnůstkářský Apple se ke stažení z MS Windows detailněji oficiálně nikdy nevyjádřil. Není ale těžké si dovodit, že vývoj pro MS Windows se mu prostě nevyplatil. Celkový tržní podíl Safari vždy víceméně kopíroval podíl OS X. Jelikož dominantní pozice Safari na této platformě je všeobecně známá, tak je jasné, že uživatele MS Windows prohlížeč od Applu nikdy příliš neoslovil. Proč? 

Podle některých prostě už pro další prohlížeč nebylo místo. Zvláště po příchodu a rychlém vzestupu browseru od Googlu. Apple si ale dost možná za neúspěch může sám. Mnohé uživatele MS Windows, kteří byli natěšeni ten údajně úžasný prohlížeč vychvalovaný uživateli OS X až do nebes, zklamalo Safari již v testovací verzi. 

Apple mezi uživatele vypustil produkt, který na to ještě nebyl připraven. Získal si tak dosti špatnou pověst. Ano, nějaké problémy se u testovací verze logicky očekávat musí. Bylo jich ale až příliš a Apple tedy nedokázal naplnit velká očekávání. Navíc mainstreamový koncový uživatel si již navykl, že veřejná testovací verze je dostatečně odladěná pro každodenní použití, byť je důrazně uváděno, že k němu ještě vhodná není. 

Později pak Apple velmi pravděpodobně doplácel i na to, že až do posledních chvil nechtěl své Safari přizpůsobit MS Windows. Safari v prostředí MS Windows působilo jako cizí rušivý element. Na totéž si ostatně dodnes stěžuje nemalý počet uživatelů přehrávače iTunes, který je jednou cestou k nákupu hudby v iTunes Store z PC. Až v páté a poslední generaci Safari, která podporovala i MS Windows, se tento efekt cizího elementu Applu podařilo utlumit úpravou uživatelského rozhraní.

Dnes už je webový prohlížeč Safari opět určen pouze pro systémy a zařízení nesoucí známé logo nakousnutého jablka.

Ovšem Apple již nečekal, jestli v dlouhodobějším horizontu přinese tato změna růst tržního podílu jeho prohlížeče. Ze Safari s příchodem šesté generace loni v létě v tichosti opět udělal exkluzivní záležitost pro OS X (a v mobilní variantě pak pro iOS). Těžko říci, jak Apple hodnotí výlet svého prohlížeče na rivalskou platformu. Firma je tajemnější než onen pověstný hrad v Karpatech, na čemž si částečně založila i svou image.

Opera: prohlížeč na prahu nové éry

První verze dnes multiplatformního prohlížeče Opera se objevila v roce 1995. Historie prohlížeče se začala psát ovšem již v roce 1994, kdy započaly práce na jejím vlastním jádru Presto. Norská společnost Opera Software se do vývoje vlastního jádra pustila v době, kdy trhu dominoval prohlížeč Netscape Navigator a růžky začínal vystrkovat Internet Explorer, který jej později drtivě porazil.

Dnes zpětně Opera Software tvrdí, že vývoj vlastního jádra byl v té době nejlepší cestou, jak dělat věci skutečně po svém v tom dobrém slova smyslu. Tedy hlásit se k webovým standardům a podporovat nové otevřené webové technologie. Nyní však Opera Software své vlastní pracně budované jádro opouští, k čemuž se ještě dostaneme. 

Opera si během své dlouhé existence prošla velmi bouřlivým vývojem. Dlouhou dobu se tvůrcům prohlížeče nedařilo najít rovnováhu mezi nabídkou funkcí a jednoduchým ovládáním. Navíc různé verze měly v průběhu historie všemožné vrtochy. Mnohdy se zdálo, že Opera Software snad ani nestojí o masivní rozšíření svého díla, ale buduje prohlížeč pro specifickou komunitu uživatelů, kteří ocení nabídku funkcí.

Jednoduché a přívětivé uživatelské rozhraní pro prohlížeč Opera nebylo zdaleka vždy samozřejmostí.

Tou Opera během své existence většinou převažovala soudobé souputníky. Nicméně v době, kdy už většina webových prohlížečů byla dostupná zcela zdarma a pro uživatele již bylo nemyslitelné za webový prohlížeč platit, Opera vyčnívala reklamním bannerem ve svém uživatelském rozhraní. Legálně se jej šlo zbavit jen zaplacením licenčního poplatku. To Opeře na popularitě nepřidalo. Až od roku 2005 je dostupná zdarma a bez reklamy.

Větší překážkou v rozšiřování mezi řadové uživatele však dlouho bylo celé uživatelské rozhraní, kde přítomnost banneru byla jen špičkou ledovce. Rozhraní přeplněné různými nástrojovými lištami a panely doslova vylekalo většinu běžných uživatelů, kteří hledali alternativu za minimalistický Internet Explorer, jehož vývoj byl na začátku století přerušen. Navíc docházelo k relativně častým radikálním změnám.

Teprve na konci první dekády tohoto století Opera začala procházet obrodou, která ji výrazně přiblížila mainstreamovým uživatelům. Přesto na osobních počítačích dosud žádnou velkou díru do světa neudělala. Alespoň ne svým rozšířením. Kde hledat příčinu? Slabý marketing? Zmeškaná historická příležitost na počátku tohoto století, které naopak dobře využil Firefox? Je to souběh mnoha faktorů.

Opera si vždy našla nějaké funkce, kterými vyčnívala nad konkurencí. Mnohdy je ale nedokázala zabalit do dobře se „prodávající“ podoby. Změna přišla možná až příliš pozdě.

Ve výrazném růstu tržního podílu Opeře nepomohl ani fakt, že je mezi pěti prohlížeči, které Microsoft musí v Evropské unii uživatelům Windows XP a novějších nabízet v rámci tzv. ballot screen. Ostatně ballot screen se obecně žádné velké přesuny uživatelů mezi prohlížeči přisuzovat nedají, protože vývoj je vidět prakticky po celém světě, ať už se tamním uživatelům ballot screen zobrazuje nebo ne. 

Jak již bylo uvedeno v prvním díle článku, ballot screen je výsledkem úspěšné antimonopolní stížnosti na Microsoft u Evropské komise. Stěžovala si právě společnost Opera Software a konkrétně na Internet Explorer předinstalovaný v systémech od Microsoftu. Výsledkem stížnosti bylo nařízení, za jehož porušení Microsoft čerstvě dostal pokutu přesahující půl miliardy euro

Společnost Opera Software ovšem není žádným outsiderem, jak by se z dlouhodobého tržního postavení jejího prohlížeče pro osobní počítače mohlo zdát. Firma se prosadila s prohlížeči Opera Mini a Opera Mobile na mobilní scéně. Ovšem nic netrvá věčně a s příchodem nových mobilních operačních systémů Android a iOS a při růstu chytrých mobilů na úkor těch klasických role prohlížečů Opera Mini a Opera Mobile oslabuje.

Dnes společnost Opera Software je na počátku nové éry, kdy po 18 letech opouští své vlastní jádro Presto. Nejen na osobních počítačích bude Opera nově stavět na základech otevřeného jádra WebKit a projektu Chromium, z nějž vychází Google Chrome. Opera Software také podniká comeback na mobilní scénu, kde prohlížeč Opera Mobile nahrazuje nový mobilní prohlížeč Opera. O těchto tématech jste si zde mohli nedávno podrobněji přečíst, takže je nyní nechme stranou.

Za zmínku ale stojí, že společnost Opera Software byla významným dodavatelem prohlížečové technologie pro první spotřební elektroniku vybavenou webovým browserem. Od set-top-boxů po herní konzole jako je třeba Nintendo Wii (svého času revoluční počin). Nicméně teď mají výrobci elektroniky k dispozici otevřený a licencemi nezatížený projekt Chromium, který je pro ně hned z několika důvodů vcelku pochopitelně atraktivnějším. Ostatně projekt zaujal samotné tvůrce Opery.

Uvidíme, kam se Opera zařadí, až projde nastíněnou technologickou obrodou. Může to být začátek nové zajímavé kapitoly nesoucí se ve znamení růstu, ale i poslední zoufalý pokus udržet se na trhu. Opera Software je sice v zisku a nemá rozhodně existenční problémy, ale výrazným oslabováním na mobilní scéně to beze změn platit věčně nebude. Norská firma, která je mimochodem největším evropským hráčem mezi autory webových prohlížečů, už na změnách začala pracovat. Čas ukáže, kam firmu nakonec zavedou.

Maxthon: nenápadný černý kůň

A z Evropy do Číny, kde má své kořeny Maxthon. Dnes jde o multiplatformní prohlížeč dostupný pro osobní počítače MS Windows a OS X, který má též mobilní verze pro Android a iOS. Využívá otevřené jádro WebKit jako všechny dnes podrobněji rozebírané prohlížeče (Opera na něj teprve přechází), takže pozice tohoto vykreslovacího jádra na aktuálním trhu je velmi silná. Maxthon je na tom mimochodem ze všech současných prohlížečů nejlépe, co se podpory HTML 5 týče. 

Maxthon všechny rozšířenější rivaly dlouhodobě poráží v rozsahu podpory HTML 5. Alespoň podle populárního srovnávacího testu na html5test.com

Maxthon začínal jako MyIE. Současný název získal až v roce 2003. Tehdy ale stále byl pouhou grafickou nadstavbou jádra Trident prohlížeče Internet Explorer, které je těžko oddělitelnou součástí MS Windows. Na této platformě šlo svého času o hodně atraktivní volbu, protože přinášela moderní uživatelské rozhraní (vč. tabbed-browsingu) a pokročilé funkce, ovšem nikoliv problémy s kompatibilitou.

Řeč je o éře webů tzv. optimalizovaných pro Internet Explorer, jejichž tvůrci zkrátka vyhověli vrtochům tohoto prohlížeče, přičemž na kompatibilitu s prohlížeči s marginálním zastoupením nehleděli. Maxthon (dříve MyIE) však využíval totožné jádro právě jako Internet Explorer, což byla v temných dobách naprosté nadvlády šestkového Internet Exploreru klíčová výhoda.

Když se Firefox razantněji přihlásil o slovo, tak tvůrci Maxthonu nějakou dobu koketovali také s jeho jádrem Gecko. Šlo o sekundární jádro, na které bylo možné přepnout, ovšem jeho podpora nebyla nikdy bezproblémová. Hlavní kámen úrazu spočíval v tom, že Maxthon po přepnutí na Gecko přišel o řadu svých funkcí, které by ale na použitém vykreslovacím jádru z principu vůbec závislé být nemusely a neměly.

V roce 2010 však přišel přelomový Maxthon 3, který jako výchozí jádro již využíval WebKit bez jakéhokoliv funkčního omezení. Další milníky přišly v roce 2012. To Maxthon poprvé zavítal na osobní počítače značky Apple s OS X. Dočkal se i mobilních verzí pro Android a iOS. Na sklonku roku 2012 přišla čtvrtá generace a Maxthon začal být propagován jako cloudový browser. Cloud je nepochybně buzzword číslo jedna dnešní IT scény. V tom pozitivním i negativním smyslu slova.

V případě Maxthonu se ovšem nejedná jen o pokus povozit se na módní vlně. Vedle rozšířených možností synchronizace známých z většiny moderních prohlížečů Maxthon přišel se zajímavým prvkem, který dost možná brzy uvidíme i u konkurence. Vedle klasického stahování souborů z Internetu do lokálního úložiště umí soubory nasměrovat do internetového úložiště, kde jsou pak uživatelům k dispozici z libovolného zařízení s přístupem na Internet.

Maxthon se dnes prezentuje jako cloudový browser.

Lze si představit, že v budoucnu něco podobného nabídne i Google Chrome či Internet Explorer, když zvážíme, jak hodně Google a Microsoft prosazují svá cloudová úložiště Google Drive a Microsoft SkyDrive. Maxthon ostatně vždy přinášel nějaké ty vychytávky a zlepšováky, které mainstreamové prohlížeče v té době ještě neměly, ale mnohdy si i do jejich funkční výbavy našly cestu. 

Nicméně zároveň bojoval a bohužel dodnes stále bojuje obdobně jako dříve Opera se skloubením bohaté funkční výbavy a přátelského uživatelského prostředí, které bude oslovovat masy a vhodně jim servírovat pokročilé funkce. I vzhledem ke slabé marketingové podpoře se tak Maxthon nemůže rovnat svým tržním podílem prohlížečům jako je Internet Explorer, Google Chrome či Mozilla Firefox.

Prostředí prohlížeče Maxthon je dnes hodně svérázné.

Nicméně po stažení Safari z platformy MS Windows jde o jeden z pěti nejrozšířenějších prohlížečů na této platformě pro osobní počítače. Jeho přesný tržní podíl je ovšem velkým otazníkem. Ve veřejně dostupných statistikách je skryt mezi ostatními prohlížeči. Jeho tvůrci navíc tvrdí, že kvůli špatné identifikaci je mnohdy zaměňován za konkurenční prohlížeče, kterým tak trochu vylepšuje pozici.

widgety

Odhaduje se ale, že by se jeho tržní podíl měl pohybovat někde mezi 1 až 4 %. To dnes na účast v elitní pětce prohlížečů pro MS Windows stačí a pokud má tento odhad reálný základ, tak by dokonce Maxthon mohl být mezi pěti nejrozšířenějšími prohlížeči napříč desktopovými platformami, když by odsunul z páté příčky Operu. 

Tolik k desktopovým prohlížečům, které jsou svým postavením na trhu významné. Pravda, některé více, některé méně. V dalších dílech seriálu budeme jednotlivé prohlížeče dostupné pro mainstreamovou platformu MS Windows porovnávat v různých disciplínách. Ukážeme si tak na slabé i silné stránky a také si přiblížíme některé prvky, které mohou mít klíčové dopady na další rozvoj webu. Později se přesuneme také k mobilním prohlížečům. 

Našli jste v článku chybu?
Vitalia.cz: Výživový poradce: Tyhle fešáky jedu celoročně

Výživový poradce: Tyhle fešáky jedu celoročně

Lupa.cz: Jak udělat formulář, aby ho vyplnil i negramotný?

Jak udělat formulář, aby ho vyplnil i negramotný?

Podnikatel.cz: Babišovi se nedá věřit, stěžovali si hospodští

Babišovi se nedá věřit, stěžovali si hospodští

Vitalia.cz: Voda z Vltavy před a po úpravě na pitnou

Voda z Vltavy před a po úpravě na pitnou

120na80.cz: Galerie: Čínští policisté testují českou minerálku

Galerie: Čínští policisté testují českou minerálku

Lupa.cz: Jak levné procesory změnily svět?

Jak levné procesory změnily svět?

Vitalia.cz: Tradiční čínská medicína a rakovina

Tradiční čínská medicína a rakovina

Vitalia.cz: Test dětských svačinek: Tyhle ne!

Test dětských svačinek: Tyhle ne!

Vitalia.cz: dTest odhalil ten nejlepší kečup

dTest odhalil ten nejlepší kečup

Vitalia.cz: Nová vakcína proti chřipce se aplikuje nosem

Nová vakcína proti chřipce se aplikuje nosem

DigiZone.cz: Regionální tele­vize CZ vysílá "Mapu úspěchu"

Regionální tele­vize CZ vysílá "Mapu úspěchu"

Podnikatel.cz: Tyto pojmy k #EET byste měli znát

Tyto pojmy k #EET byste měli znát

DigiZone.cz: Sat novinky: NASA Ultra HD (4K)

Sat novinky: NASA Ultra HD (4K)

Root.cz: Hořící telefon Samsung Note 7 zapálil auto

Hořící telefon Samsung Note 7 zapálil auto

DigiZone.cz: Budoucnost TV vysílání ve Visegrádu

Budoucnost TV vysílání ve Visegrádu

Lupa.cz: Proč jsou firemní počítače pomalé?

Proč jsou firemní počítače pomalé?

DigiZone.cz: DVB-T2 ověřeno: seznam TV zveřejněn

DVB-T2 ověřeno: seznam TV zveřejněn

Lupa.cz: Jak se prodává firma za miliardu?

Jak se prodává firma za miliardu?

Vitalia.cz: Jak Ondra o astma přišel

Jak Ondra o astma přišel

Vitalia.cz: Tahák, jak vyzrát nad zápachem z úst

Tahák, jak vyzrát nad zápachem z úst