Odpověď na názor

Tohle mi přijde hodně zajímavé. Jasná mi není jedna věc - já vždycky vnímal jako ultimátní specifikaci právě kód, (pokud je dobře napsaný). Snažím se co nejvíc invariant zakódovat do typového systému. Tím pádem se stává, že až při kódování nějakého zadání se zjistí, že překladač křičí a ukáže mi, že tohle zadání koliduje s nějakou jinou částí systému a je třeba předělat zadání. Vývoj SW je v mých očí vlastně manageování komplexity - snažím se systém popsat na stovkách tisíc řádek tak, aby byl v rámci možností uchopitelný, srozumitelný, dobře dekomponovaný, funčnost ověřitelná.

Když budu mít specifikaci psanou - ve srovnání s kódem - volně, v BMAD, přijdu vlastně o jazyk, který mi umožňuje vyjádřit se zcela precizně (programovací jazyk), jazyk pro popis invariant systému (statický typový systém), strojové ověřování (unit testy) - jak hodně potom můžu věřit tomu, že když agentům řeknu, ať z BMAD specifikace udělají výsledek, dostanu potom opravdu to co chci? A že to zadání je vnitřně nerozporné?