Názory k článku Amiga 600: repase napájecího zdroje a dokončení seriálu
-
Palec nahoru za Nichicon CY, Panasonic FR a zmíněné kousky od Nippon Chemicon. Osobně bych sice na sekundár nacpal spíš levný solid polymer z TME, ale pravda je, že Váš repas je esteticky a ideově věrnější originálu, což se v muzeálních kouscích cení :-) a zrovna Panasonic FR má ESR blízké echtovnímu polymeru.
O kapacity kondíků tolik nejde, hlavně aby bylo dodrženo jmenovité napětí vyšší než reálné pracovní a povolený střídavý proud (ripple current). Jedna pozice, kterou nemá cenu kapacitně předimenzovat, je "47 mikro" filtrace napájení pro PWM kontrolér, obvykle na primáru. Pokud použiju větší (třeba polymer 100 uF/16V) tak zdroji po přivedení napájení trvá o něco déle, než spustí PWM - nejspíš protože počáteční nabití kondíku se děje skrz omezovací odpor, který v kombinaci s kapacitou dává určitou časovou konstantu.
Koukám jste na primáru namísto původního snap-in provedení použil "obyčejné radiální s tenkýma nohama". Proč ne, snap-in kdovíproč už tolik nefrčí (třeba Matsushita/Panasonic ho před lety přestala dělat) a přihnout nohy nebo i přizpůsobit plošák pod tou velkou paštikou není problém, místa máte dost.
Velké rozměry schránky zdroje prospívají chlazení. Tehdejší součástky neměly tak dobré parametry, jaké jsou obvyklé dnes - FETy měly vyšší RdsON a spínaly pomaleji apod. Prostě to celé o něco víc topilo. Škoda že nejde snadno nahradit usměrňovače na sekundáru, zejm. na "nízkých" větvích (5V a nižších). Tomu by slušelo synchronní usměrnění. Schottky přece jenom topí.
-
Díky za reakci. Osobně se držím zásady, že dávám kondenzátory v parametrech výrobce. U zdroje by se u spousty z nich dalo říct, že čím větší, tím lepší (lepší filtrace, více kapacity pro vyrovnání špiček...), ale nechtěl bych to někde dostat do stavu, že to bude kmitat, nebo se chovat jinak nepředvídatelně. Upřímně jsem bastlení na dlouhou dobu opustil, a dříve jsem se věnoval klasickým zdrojům, které jsem bastlil pro zesilovače, takže s návrhem, měřením a zahořováním spínaných zdrojů nemám praxi. Dodržení návrhu výrobce je pro mne největší jistota spolehlivé funkce.
Jinak děkuji i za pochvalu výběru kondenzátorů, jak jsem psal již ve článku, při předpokládaném způsobu využití bych klidně mohl použít i ty nejlevnější kapacity a zřejmě by nikdy nedosáhly svého limitu životnosti, neboť zdroj spíš chci ponechat uschovanou jako součást originální sestavy, ale pohodlnější je použít náhradu, jejíchž ztráta/zničení by mne tolik nebolela. Nicméně pro můj vlastní dobrý pocit používám jen špičkové kondenzátory, cenový rozdíl není u takto malého projektu nijak citelný, a rád podpořím kvalitní výrobce. Řekl bych i že pro oko ostatních elektroniků je pohled na tyto špičkové součástky příjemný :-)
-
S kondenzátory opravdu nepřehánět, při zapnutí jde zdroj krátký moment "do zkratu". Což může a nemusí dát, také záleží v jaké fázi 50Hz sinusovky ho člověk zapne.
(A taky u větších spotřebičů to nemusí dát jističe. Mám tu velký laboratorní zdroj, který tak v 50 % případů zapnutí vyráží 6A jistič. Nerad ho zapínám.)
-
Jasně, ten velkej kondík na primáru není žádná legrace. Ale na sekundáru se nestydím trochu kouzlit s kapacitou a hlavně s ESR, které jde ruku v ruce s dovolenou proudovou zatížitelností = s životností. Že může náhrada konvenčního elytu low-ESR polymerem měnič destabilizovat (rozhoupat regulační smyčku), to je učebnicová poučka. V praxi jsem to viděl jednou jedinkrát - když jsem z nudy repasoval nějaký 15W "zdroječek do zdi" (wall wart), nacpal jsem na sekundár polymery a on mi pak v určitém rozsahu nízkých zátěží pískal, na skopu bylo vidět nepatrné sínusové zvlnění výstupu.
-
Také jsem řešil zdroj Atari 800XL, generoval náhodně napěťové špičky.Měl jsem možnost připojit souřadnicový zapisovač, tam byly pěkně vidět, interval asi 10 minut. Bohužel mi tento zdroj odpálil paměti v počítači. Také jsem ho zkoušel rozebrat a pak dlabal tu pryskyřici ven. Původní trafo šlo na nový zdroj použít, takže po výměně pamětí to zase fungovalo, L.P. 1991
-
Já mám tyhle články rád, člověk se hned ocitne 30 let zpět, kdy se vše dalo opravit s pistolkou a bylo na to vidět (tedy až na ten zdroj k C64 - taky jsem si naběhl a po půl hodině práce s pilkou na železo bylo bohužel jasno). Pár podnětů:
1. Záleží, jak je zdroj navržen, ale tady bych očekával zp. vazbu z nejvíce zatížené 5V větve, takže proto ten pokles na 12 V. Jinak mírně vyšší napětí na 5V a 12V větvi u těchto starších zdrojů je klasika, výrobce předpokládá úbytek na kabeláži/konektoru a určitou měkkost zdroje. Naopak -12 V bude asi se stabcem 7912, takže bude držet.
2. Zamlada jsme jako levnou nouzovou odporovou zátěž používali žárovky. Takže dnes nejlépe asi sada z auta nebo z obchodňáku.
3. To měření osciloskopem s ohledem na zvlnění není moc průkazné (při pixeláži LCD tam 1 pixelu odpovídá cca 0,4 V při 10 V/dílek, co se týče indikovaných hodnot, tak pokud tam sedí 8bit převodník, bude to s rozlišením podobné), ale chápu, že to může být dáno omezením osciloskopu. DC lze změřit multimetrem a AC složku při AC vazbě osciloskopu s citlivějším vertikálním rozlišením, a pokud to ten levný oscik neumí, tak vazba s externím C s velikostí vycházející ze vstupního odporu osciku.
Každopádně díky za seriál a za oživení vzpomínek nám všem, co jsme na těchto strojích v nácti vyrůstali. -
Vzhledem k tomu, že seriál končí, tak bych za něj také chtěl poděkovat. Sice nejsem takový „pamětník,“ aby ve mně vyvolával nostalgii a nejsem elektrotechnik (když jsem na základce zkoušel různé technické obory, nakonec vyhrálo programování), takže mnohé detaily mi unikají, ale přesto jde o velmi zajímavé téma podané čtivě a pochopitelně i pro takové lidi, jako jsem já.
