Napájecí zdroj
K počítači se mi do rukou dostal i originální napájecí zdroj. Nebyla to nezbytnost, protože kompaktní Amigy používají stejný, tedy jsem již mohl použít zakoupenou alternativu pro předchozí verzi 500+. Nicméně to samozřejmě potěší, protože vlastnictví originálního zdroje dělá hezkou sadu.
Alternativní zdroj pro Amigu, který jsem již použil v předchozím seriálu o Amize 500+.
I když jej tedy neplánuji nijak výrazně používat (alternativa je menší, lehčí, a nemá historickou hodnotu), tak samozřejmě jej chci repasovat a uchovat. V tomhle ohledu mi zdroj pro Amigu udělal obrovskou radost, neboť někdo se konečně poučil, a zdroj se dá jednoduše rozdělat a opravit. Konečně!
Hned mi vyvanou vzpomínky na zdroj k Atari 800XL, kam jsem se asi hodinu dobýval, načež jsem zjistil, že bez poškození/zničení plastů se tam nedá dostat, a když se člověk dostane dovnitř, stejně nic neopraví, protože vše je zalito nějakým epoxidem. Podobně i Commodore 64, který mám doma (o něm jsem ještě články nepsal). Mám originální zdroj, a když jsem si jej prohlížel, tak opět – žádné šroubky, vše je zaklapnuto/zalepeno/zalito. Nevím, která z těch variant je nejplatnější (či kombinace). Zdroj pro C64 je totiž funkční, a nechci jej rozebírat, když to jednoduše nejde (pravděpodobně by dopadl jako u Atari). Nicméně tyto zdroje rády odcházejí a berou s sebou i celý počítač, takže jej stejně vyměním za moderní alternativu, a původní kostku uchovám tak, jak je. To jsem ale odbočil.
U zdroje pro Amigy je to jinak, čtyři šroubky a jednoduše oddělit kryt. Tedy aspoň u zdroje, který se mi dostal do ruky. Je označen jako Power Supply for Amiga 500/600, tedy novějšího data. Jak vypadal zdroj pro původní „pětistovku“ v tomto ohledu nevím, nedostal se mi do rukou. Na těle je umístěn vypínač (protože Amiga samotná žádný nemá).
Originální napájecí zdroj pro Amigu.
Štítek s parametry zdroje.
Tento zdroj má pro člověka hned několik překvapení. První, když jej vidí, tak jsou rozměry. Jedná se o opravdu docela masivní kostku, rozměry jsou 155×105×75 mm. Druhá, když jej vezme do ruky – ten zdroj je ke kontrastu ke své velikosti lehký, pouhých 850 gramů (včetně kabeláže). Kabeláž zdroje tvoří většinu váhy samotného napáječe. To už nám v první chvíli napovídá jasnou věc – nemáte tu čest s klasickým transformátorovým zdrojem. Druhá věc, co by to mohlo napovídat, je, že byl zdroj vybrakován, ale jelikož vím, že je funkční, tak tato varianta předem padla. Také by to mohlo napovídat, že vzhledem k rozměrům byl kryt původně připraven pro klasický masivní transformátor, ale v rámci vývoje byl použit moderní spínaný zdroj – ale to jen teoretizuji.
Jak jsem zmínil, stačí povolit pár šroubků a jednoduše se dá dostat dovnitř. Tam se předpokládaně ukázala deska spínaného zdroje, velmi čistě provedeného. Zdroj má dost prostoru, takže většina součástek má hodně místa ke chlazení vzduchem (bez nuceného proudění, zdroj nemá ventilátor). Většina aktivních součástek (výkonové tranzistory, IO) je přimontována na pasivní chladiče, jeden z nich s opravdu velkou plochou a bohatým žebrováním. U těchto pasivů jsou ale nedostatky v chlazení zdroje – u menšího chladiče na výstupní straně jsou „přilepeny“ elektrolyty výstupní filtrace, menší kondenzátory jsou tam uzavřeny v takové vyhřívané komůrce. Další renonc je kondenzátor, který se tiskne na chladicí plochu výkonového prvku, ještě je k němu přiohnut, aby mu náhodou nebyla zima. Nepotěší také, že některé součástky jsou porůznu fixované silikonovým lepidlem.
Nicméně je vidět, že Commodore to nijak nepodceňoval, většina kondenzátorů je sice Made in Taiwan (značky Marcon, Richey), ale hlavní kondenzátor na primární straně je Made in Japan (značka Tosin), a všechny elektrolyty jsou dimenzovány na 105°C – tedy odolnější řady s vyšší životností. I proto nejspíš přežily dodnes, zdroj běží stabilně, a na kapacitorech není znát na první pohled jediný náznak tečení či vyboulení.
Elektronika zdroje. Křížky na kondenzátorech jsem si udělal já, pro lepší přehlednost při výměně.
Pro ilustraci se můžeme podívat na následující:
Větev +5V.
Větev +12V.
Na obrázcích vidíte obě hlavní napájecí větve (+5V a +12V). Obě větve jsou slušně stabilní, jen s minimálním zvlněním, které ale také může být projevem nějakého rušení zachyceným mým extra levným malým osciloskopem. Obě také jsou o něco nad definovaným napětím, v realitě tu máme 5,27 V a 12,37 V, což není úplně tragické, nicméně bych ideálně viděl max. o desetinu voltu navíc. Na desce je přítomen trimr pro ladění výstupního napětí, ale bohužel jen jeden pro všechny větve najednou. Tam vstupuje na scénu poslední větev zdroje –12 V, která dává –11,95 V. Což je skoro přesné napětí. Tím je jasné, že pokud bych snížil celkově výstupní napětí, tak bych kladné větve přiblížil ideálnějším hodnotám, nicméně zápornou naopak podvoltoval. Zdroj už takto pravděpodobně opouštěl brány továrny, nicméně je možné, že některé kondenzátory ztrácí původní parametry, a mohly výstup ovlivnit.
Tím se vrátím k hlavnímu bodu, jak je známo, staré elektrolyty jsou staré elektrolyty. Mohou být dosti nevyzpytatelné, ztrácet kapacitu, měnit vnitřní odpor, či dokonce vytéct. Není tedy od věci je rovnou preventivně vyměnit, i když by pravděpodobně ještě něco odsloužily. Stejně jako u Projektu ST (tam už byly kondenzátory natolik mimo udané parametry, že zdroj nefungoval) vybírám náhradní kapacity bez kompromisů – pouze nejlepší japonské značky (Panasonic, Nippon Chemi-Con, Rubycon, Nichicon…), low-ESR verze vhodné pro spínané zdroje, s prodlouženou životností a zvýšenou teplotní odolností (105° C).
Cenový rozdíl kvalitních elektrolytických kondenzátorů oproti nekvalitním výrobcům je většinou v řádu korun, větší rozdíl to dělá jen u hlavního kondenzátoru na primární straně (v tomto případě kvalitní kondenzátor stojí okolo 100,– Kč a neznačkový výrobce cca polovinu této částky). Dalo by se i namítnout, že vzhledem k předpokladu, že zdroj bude používán jen velmi málo, tak by i levné vydržely. Nicméně nehodlám se snižovat k tomu, že budu podporovat výrobce šuntů, v celkovém součtu takové repase jsou to finančně už jen drobné.
Není také od věci vyměnit vstupní fóliové filtrační kondenzátory pro síťové napětí (kondenzátor X). Tyhle kondenzátory, když jsou staré, mají tendenci se hezky zkratovat za doprovodu kouřových efektů.
Kondenzátor X2.
Pozor, nejde použít jakýkoli kondenzátor vhodné kapacity a napětí, musí to být opravdu kondenzátor označený X2 – pro síťová napětí. Tento zdroj má rovnou dva.
A tady je sada nových kapacit pro zdroj:
Sada nových kondenzátorů na výměnu.
Kondenzátory měním 1:1, tj. za stejnou kapacitu, nehodlám nijak zasahovat do původního návrhu. Napěťovou odolnost minimálně jako původní, nebo vyšší (tím se na funkci nic nezmění).
Kondenzátor na primární straně je 68uF/400V, zde jsem pořídil jako náhradu Nichicon řady UCY (CY), která je vhodná pro spínané zdroje. Zbytek na sekundární straně obsadí low-ESR kondenzátory značky Panasonic řady FR-A, Nippon Chemi-Con LXZ a KZM (podle toho, které kapacity jsou aktuálně lokálně dostupné, či je zrovna mám po ruce v šuplíku). Konkrétní set nemá cenu psát, jak jsem se díval, tak bylo několik variant a revizí zdrojů, které se liší vnitřním provedením, takže zájemce o repasi zdroje stejně musí vycházet z konkrétních kapacit v jeho kuse.
Ještě se tu podíváme na samotný plošný spoj, poměrně hezky zpracovaný, oddělení primární a sekundární části je pomocí vynechaného místa na plošném spoji, vyfrézované dodatečné vzduchové mezery se nekonají. Pájení vypadá OK, pouze u vodičů působí lehce amatérsky, účel ale splní. Chladič prvků na sekundární straně je připraven pro fixaci zapájením, nicméně připájen není.
Plošný spoj zdroje.
Pro odstranění původních používám nahřívanou manuální odsávačku cínu. Automatická odsávačka/odpájecí stanice je samozřejmě mnohem komfortnější, ale pro můj aktuální objem použití zbytečně předimenzovaná. Ruční odsávačka bez ohřívání je zase až příliš nepraktická, neboť je třeba místo nahřát, urychleně dát stranou pájku, přiložit na místo odsávačku a odjistit píst. Když člověk není dost rychlý a přesný, cín stihne opět zatuhnout, a odsátí se nepodaří, nebo jen částečně.
Samonahřívaná odsavačka cínu.
Tady už je osazená deska novými kondenzátory:
Napájecí zdroj osazený novými kapacitami.
A tady jsou vymontované kapacity:
Staré vymontované kondenzátory.
Pro srovnání s původním stavem se tu ještě jednou podíváme na výsledky měření výstupu:
Větev +5V po výměně
Větev +12V po výměně.
Jak je vidět, drobné zvlnění-šum zůstává v trochu , ale opět to může být způsobeno rušením např. ze zátěže (mám při měření připojený počítač, nemám vhodnou odporovou zátěž). Na +5V větvi máme stále stejných 5,27 V, ovšem na větvi +12V kleslo napětí na příjemnějších 12,16 V (průměrných, o něco se zvětšilo kolísání mezi min/max hodnotou), což se příjemně blíží definovanému napětí. Záporná větev zůstala na –11,95 V, což je OK. Hodnoty z multimetru bez drobných odpovídají Vavr hodnotě na osciloskopu.
Jak je vidět, po repasi se výsledný výstup příliš nezměnil, kromě drobného polepšení +5V větve, takže původní kapacity sloužily stále dostatečně dobře. Moderní kondenzátory jsou při stejných kapacitách a napětí menší, takže je ve zdroji i více vzduchových mezer, a navíc jsou vzdáleny více od zdrojů tepla (chladiče aktivních prvků), tedy potencionální životnost se ještě zvyšuje.
Připojený počítač se chová zcela korektně.
Poslední věcí je očištění krytu, jednoduchá záležitost, IT pěna, mikroutěrka, kartáček a „Magic Eraser“. Očištění samozřejmě včetně kabelů a ošetření koncovek Kontaktolem.
Čištění zdroje pěnou.
Vyčištěný zdroj.
Takže zdroj je vyčištěný a nové kapacity by měly zaručit spolehlivou funkčnost do budoucna.
Pozn. pro zájemce o podobný proces repase zdroje přidávám varování – na samotné výměně není nic zásadně složitého, ale pokud nejste elektrotechnicky zdatní/vzdělaní, mějte na paměti, že pracujete na přístroji, který funguje na síťovém napětí, a nevhodnou manipulací může způsobit smrt vaší či osoby z blízkého okolí. Nebezpečný může být tento přístroj i odpojený, neboť kondenzátory si uchovávají náboj i po odpojení ze sítě. Zásadou je všechny elektrolytické kapacity před manipulací vybít a při testování mít přístroj připojený za proudovým chráničem. Nenesu zodpovědnost za vaše chování.
Kompaktní šestistovka je fajn
V tento moment tedy mohu blok uzavřít, Amiga je ve výborné kondici, startuje z HDD a tedy již mohu zkoumat možnosti Workbenche lépe, než když se musí načítat z disket. Otevírá mi to také prostor ke snadnějšímu zkoušení aplikací.
Svůj názor na tento model jsem již uvedl v textu, pro shrnutí mohu zopakovat, že „šestistovka“ se mi velmi líbí. Ty kompaktní rozměry mají prostě něco do sebe, stroj je drobný a přitom velmi schopný. Oproti staršímu modelu nabízí snazší možnosti připojení (integrovaný kompozitní výstup, integrovaný IDE a PCMCIA řadič). Nevýhody a omezení plynoucí z rozměrů se v mém případě nijak neprojevily a neomezovaly mě.
Rozšíření paměti, které jsem k němu dostal, je velmi užitečné, umožnilo mi odzkoušet pár nových věcí, ale vzhledem k omezení aplikace WHDLoad by rozšíření až na 4 MB zde mělo svůj význam.
Tedy v tuto chvíli je počítač součástí zbytku party a rozhodně nezůstane jen na výstavce. Nicméně v tuto chvíli jej přece jen čeká drobné odložení, protože tu mám další práci, a to v podobě 2×600. Tam je toho k dodělání trochu více.
Na závěr bych chtěl poděkovat všem čtenářům za přečtení a příspěvky do diskuze, serveru Root.cz za prostor a svojí partnerce, která mi to doma trpí. Zase někdy příště naviděnou.
