Vlákno názorů k článku Amiga 600: repase napájecího zdroje a dokončení seriálu od František Ryšánek - Palec nahoru za Nichicon CY, Panasonic FR a...

Palec nahoru za Nichicon CY, Panasonic FR a zmíněné kousky od Nippon Chemicon. Osobně bych sice na sekundár nacpal spíš levný solid polymer z TME, ale pravda je, že Váš repas je esteticky a ideově věrnější originálu, což se v muzeálních kouscích cení :-) a zrovna Panasonic FR má ESR blízké echtovnímu polymeru.

O kapacity kondíků tolik nejde, hlavně aby bylo dodrženo jmenovité napětí vyšší než reálné pracovní a povolený střídavý proud (ripple current). Jedna pozice, kterou nemá cenu kapacitně předimenzovat, je "47 mikro" filtrace napájení pro PWM kontrolér, obvykle na primáru. Pokud použiju větší (třeba polymer 100 uF/16V) tak zdroji po přivedení napájení trvá o něco déle, než spustí PWM - nejspíš protože počáteční nabití kondíku se děje skrz omezovací odpor, který v kombinaci s kapacitou dává určitou časovou konstantu.

Koukám jste na primáru namísto původního snap-in provedení použil "obyčejné radiální s tenkýma nohama". Proč ne, snap-in kdovíproč už tolik nefrčí (třeba Matsushita/Pa­nasonic ho před lety přestala dělat) a přihnout nohy nebo i přizpůsobit plošák pod tou velkou paštikou není problém, místa máte dost.

Velké rozměry schránky zdroje prospívají chlazení. Tehdejší součástky neměly tak dobré parametry, jaké jsou obvyklé dnes - FETy měly vyšší RdsON a spínaly pomaleji apod. Prostě to celé o něco víc topilo. Škoda že nejde snadno nahradit usměrňovače na sekundáru, zejm. na "nízkých" větvích (5V a nižších). Tomu by slušelo synchronní usměrnění. Schottky přece jenom topí.

Díky za reakci. Osobně se držím zásady, že dávám kondenzátory v parametrech výrobce. U zdroje by se u spousty z nich dalo říct, že čím větší, tím lepší (lepší filtrace, více kapacity pro vyrovnání špiček...), ale nechtěl bych to někde dostat do stavu, že to bude kmitat, nebo se chovat jinak nepředvídatelně. Upřímně jsem bastlení na dlouhou dobu opustil, a dříve jsem se věnoval klasickým zdrojům, které jsem bastlil pro zesilovače, takže s návrhem, měřením a zahořováním spínaných zdrojů nemám praxi. Dodržení návrhu výrobce je pro mne největší jistota spolehlivé funkce.

Jinak děkuji i za pochvalu výběru kondenzátorů, jak jsem psal již ve článku, při předpokládaném způsobu využití bych klidně mohl použít i ty nejlevnější kapacity a zřejmě by nikdy nedosáhly svého limitu životnosti, neboť zdroj spíš chci ponechat uschovanou jako součást originální sestavy, ale pohodlnější je použít náhradu, jejíchž ztráta/zničení by mne tolik nebolela. Nicméně pro můj vlastní dobrý pocit používám jen špičkové kondenzátory, cenový rozdíl není u takto malého projektu nijak citelný, a rád podpořím kvalitní výrobce. Řekl bych i že pro oko ostatních elektroniků je pohled na tyto špičkové součástky příjemný :-)

S kondenzátory opravdu nepřehánět, při zapnutí jde zdroj krátký moment "do zkratu". Což může a nemusí dát, také záleží v jaké fázi 50Hz sinusovky ho člověk zapne.

(A taky u větších spotřebičů to nemusí dát jističe. Mám tu velký laboratorní zdroj, který tak v 50 % případů zapnutí vyráží 6A jistič. Nerad ho zapínám.)

Jasně, ten velkej kondík na primáru není žádná legrace. Ale na sekundáru se nestydím trochu kouzlit s kapacitou a hlavně s ESR, které jde ruku v ruce s dovolenou proudovou zatížitelností = s životností. Že může náhrada konvenčního elytu low-ESR polymerem měnič destabilizovat (rozhoupat regulační smyčku), to je učebnicová poučka. V praxi jsem to viděl jednou jedinkrát - když jsem z nudy repasoval nějaký 15W "zdroječek do zdi" (wall wart), nacpal jsem na sekundár polymery a on mi pak v určitém rozsahu nízkých zátěží pískal, na skopu bylo vidět nepatrné sínusové zvlnění výstupu.