4 roky jsem hledal to správné distro. nejvíc mi ze všech možných bylo sympatické OpenSUSE (dodnes nevím proč,ale kvalitním systémem to nebylo. Nicméně problémy, které jsem musel řešit jsem bral jako součast života linuxáka. A nevadí mi ani dnes :D) Pak mi spolubydlící ukázal Arch, pomohl s instalací a jsem nadmíru spokojen. Systém velmi přehledný a jednoduchý, Vesele si mi šlape na mašince už skoro půl roku a nehodlám měnit… Doporučuju všem, kteří se už přestali bát příkazové řádky…
Nepokladam sa za nijak zvlast nadaneho a „prechod“ z apt na pacmana mi zabral… no, aby som to hodne prehnal, asi 5 minut :-) V podstate cely „prechod“ fungoval asi takto:
- apt-cache search nieco → pacman -Ss nieco
- apt-get install nieco → pacman -S nieco
- apt-get update → pacman -Sy
- apt-get update && apt-get upgrade → pacman -Syu
- (v najhorsom pripade sa na to daju spravi aliasy :p)
Plus pribudlo par moznosti (pacman -D, pacman -Q,) ktore by som s APT spravit mozno ani nevedel.
Zaroven bol pacman a PKGBUILDy hlavny dovod, preco som u Archu ostal.
konfiguraky sou umisteny stejne – to je vec kazdyho balicku…
akorat tam nejsou prasarny od debianu, co mely vsechno zjednodusit…
proste plati to co je v manualu.
treba lighttpd na debianu byl pro me nadlidsky ukol, tak jsem vzal konfigurak z archu a nahradil jsem s nim ten debiani bastl…
pokud jde o balickovaci systemy, tak jsem udelal prehledovou tabulku ovladani balickovacich systemu na ruznych distrech… sou v ni vzdycky odpovidajici vyrazy pro ruzne systemy. najdes ji na strance:
http://blog.harvie.cz/useful-gnulinux-commands/
IMHO tohle jsou dvě možný koncepce a těžko říct, která je lepší – každýmu asi vyhovuje něco jinýho:
1. distro má nějaké svoje „policy“, kam umísťuje konfiguráky + třeba nějaké patche, aby místo jednoho souboru bylo možný použít něco jako /etc/balik.d/* + skripty, který se souborama v tomhle adresáři manipulují
2. distro balíky neznásilňuje a instaluje všechno tam, kam to umístil autor (pokud to není nějaká vyložená zhůvěřilost)