Chápu dobře, že to má přínos, pokud se podaří boot kernelu a nepodaří (dosud z initramfs) mountnout root? Přístup přes ssh do initramfs by se opravdu občas hodil, i třeba přes link-local adresu.
SSH je možné do initramdisku přidat i teď a není to vůbec těžké.
V článku popisovaný postup má hlavně výhodu v tom, že všichni budou bootovat předem připravený obraz, takže jednak odpadne jejich sestavování na každém stroji zvlášť a hlavně se to bude podstatně lépe ladit. Když se něco rozbije, budou mít vývojáři v ruce přesně ten obraz, který všichni uživatelé startovali. Teď je zodpovědnost rozházená mezi spoustu komponent a tedy dost nejasná.
Díky. V článku se uvádí, že initramfs obsahuje jen vybrané moduly. Předpokládal bych, že při buildu initramfs lokálně se použijí (minimálně) právě moduly, které jsou na daném stroji potřeba. Rovněž se tam přidává i třeba aktuální mdadm.conf, aby měly md zařízení požadované názvy. Bez rebuildu initramfs po změně mdadm.conf mají po rebootu názvy jiné. Jak by se řešily tyhle věci?
predpokladam ze by se na lokalu sestavil jen uzivatelsky etc overlay squashfs co zabere par vterin a bude mit par kB...