Hlavní navigace

Chytré nabíjení Tesly, moderní nomádi a síť Mastodon, zápisky z OpenAltu

14. 11. 2023
Doba čtení: 15 minut

Sdílet

O víkendu proběhl v Brně osmnáctý ročník konference OpenAlt. Mluvilo se o tom, kde leží hranice otevřené komunity, jak moderní technologie umožňují digitální nomádství a proč dává smysl síť Mastodon.

Anežka Müller: Kde leží hranice otevřené komunity?

Česko.Digital je malinká neziskovka s velikou komunitou, ve které se propojují lidé se zájmem o digitalizaci a veřejnou správu. Cílem je provádět organizace veřejné správy a neziskového sektoru procesem digitální transformace. Organizace vznikla v roce 2019 a od té doby se nashromáždilo v komunitě 6300 lidí. Máme za sebou dvacet projektů, aktuálně nám jich běží asi patnáct.

Hlavními hodnotami důležitými pro fungování takové komunity jsou otevřenost, profesionalita, efektivita, spolupráce a užitečnost. Na našich projektech většinou pracují dobrovolníci, kteří nám dávají to nejcennější, co mají: svůj volný čas. Musíme s ním pracovat efektivně.

Otevřenost se v organizaci promítá do mnoha různých věcí: od otevřeného software, přes veřejné informace na wiki, transparentní financování a otevřenou komunikaci. Při otevřené komunikaci už můžeme narážet na hranice. Jde o online komunitu, která intenzivně využívá platformu Slack. V ní je přibližně 100 kanálů a měsíčně je na ní aktivních 650 lidí. Chceme mít co nejnižší přístupovou bariéru, aby kdokoliv nový mohl získat veškeré informace. Vše by se tedy mělo řešit pokud možno online, aby byly všechny informace dohledatelné.

Komunita je velmi pestrá a už v otázce samotné otevřenosti se jednotliví členové rozcházejí. Někdo tlačí otevřenost za každou cenu, ale jak daleko máme zajít? Kdy už je to praní špinavého prádla navenek? Někdy je lepší rozumný přístup, kdy je vše ve výchozím stavu otevřené, ale pokud existuje velmi dobrý důvod, je možné od toho ustoupit. Organizace občas dostává neveřejné dokumenty a je potřeba se rozhodnout individuálně, jak se zachovat. Otevřenost za každou cenu není dobrý přístup ve všech případech.

Otevřenost také naráží na bezpečnost informací. Nejde o GDPR a podobné regulace, ty máme vyřešené. Ale máme různé citlivé údaje, osobní data a podobně. Na začátku se všichni uživatelé znali a věřili si, ale s růstem organizace bylo potřeba tyto otázky řešit. Udělali jsme si vlastní audit a rozhodli jsme, jak s kterými daty zacházet. Jde o filozofickou otázku, kde končí hranice otevřenosti. Každý z té komunity tisíce lidí na to má jiný názor.

Komunita Česko.Digital na začátku neměla žádná pravidla chování, protože stavěla na konkrétně definovaných hodnotách. Jenže jak lidí přibývá, všichni se neznají a ztrácí se bezpečné prostředí. Bylo tedy potřeba vytvořit nová pravidla, která zajišťují otevřenost tak, aby dávala smysl. Pravidla postupně upravujeme, podle měnící se situace.

V takto otevřeném ekosystému není možné pevně rozdělit zodpovědnost, v takhle živém prostředí to není možné. Jedinou možností je, když všichni zodpovídají za všechno, jinak to nejde.

Josef Jebavý: Jak pracovat remote a být nomád

Většina lidí si myslí, že nomádství znamená dlouhou dovolenou v zahraničí. Práce z pláže není úplně ideální, protože vám do displeje svítí sluníčko a máte tam spoustu písku. V oblasti HR lidé obvykle neumí správně pojmenovat základní věcí. Home office znamená, že obvykle chodíte do kanceláře a občas se domluvíte, že budete pracovat z domova. „Vy musíte požádat, abyste mohli zůstat doma.“ Naopak vzdálená práce (remote work) znamená, že pracujete z domova a občas přijedete do kanceláře. „O to vás musí naopak požádat váš zaměstnavatel.“ Nomádství pak znamená, že trvale pracujete vzdáleně.

To je možné díky technologiím a díky open source, který nám umožňuje spoustu věcí. Objevuje se celá řada různých výmluv, proč to nejde: nedostatečný sociální kontakt, chybějící procesy, špatná komunikace a podobně. Obvykle je hlavní problém v ostatních, kteří nevědí, jestli jste vlastně v práci nebo doma. Je proto potřeba mít nastavené rutiny, připravit si pracovní prostředí a nastavit si procesy.

Pro realizaci je potřeba projít byrokracií, zajistit si dostatečné nástroje a vybavení. Velmi pomůže asynchronní přístup, který zjednodušuje spolupráci s ostatními. Příprava prostředí je také zásadní, pracovat dlouhodobě na notebooku je velmi nepříjemné a je třeba přidat dobré periferie a třeba i kvalitní židli. Dobré je mít i polohovatelný stůl, který ale na cestách mít obvykle nemůžete. I to je ale možné různě řešit, například kreativním využitím místního nábytku.

Zajímavou variantou jsou také coworkingová centra, která se dají najít po celém světě. Nabíjení je možné řešit například z auta, kde je možné pomocí jednoduchého měniče nabíjet přímo z 12 V. Problém může být v připojení k internetu, kde je možné využít místní Wi-Fi, nebo lze sáhnout po mobilní síti. Nejlepší je pořídit si místní SIM kartu, kde budete mít lepší podmínky než při roamingu.

Zásadní je výběr pracoviště, pokud chcete dlouhodobě pracovat a odvádět dobrý výkon. Někdo preferuje kavárny s notebookem, někdo chce použít coworkingový prostor nebo pracovat z pronajatého bytu. S financováním není problém, protože pracujete a máte příjem. Někdy to může být výhodnější než bydlet v nějakém velkém městě. Je důležité si promyslet, jak chcete bydlet. Můžete si pronajmout byt či pokoj nebo si pořídit obytné auto. Můžete do toho jít i punkově a jezdit autem se stanem. Tam pracujete méně, protože cestování má přednost.

Když takhle nomádsky pracujete, chcete využít volný čas na výlety po okolí. Pokud jste zaměstnanec a máte pevnou pracovní dobu, musíte využít víkendy. Pokud pracujete asynchronně, můžete si rozvrh upravit třeba podle počasí. Pobyt v zahraničí je také vhodné využít ke studiu cizích jazyků.

Jozef Mlích: PineTime – hračka pro programátora

PineTime jsou hodinky od PINE64, mají v sobě čip od Nordic Semiconductor nRF52832 taktovaný na 64 MHz. Paměti je 64 KB, k dispozici je 512 kB flash a 4MB SPI flash. Displej má rozlišení 240×240 pixelů, hodinky mají bluetooth a vydrží asi týden při běžném používání. Software se skládá ze dvou částí: firmware běží přímo na hodinkách, druhá část software pak na připojeném mobilním telefonu. Jako firmware je možné použít InfiniTime, Wasp OS nebo Rust Riot. Na mobilu pak je možné použít univerzální GadgetBridge, nebo Amazfish či některé další. Bluetooth služby jsou nějakým způsobem standardizované, takže máte šanci, že vám alespoň něco bude fungovat.

Vize je taková, že jde o hodinky, které respektují vaše soukromí. Proč vlastně mít chytré hodinky? Základem jsou tři oblasti: sledování zdraví, zobrazování oznámení a další aktivity. Je tak možné například zobrazovat počasí, ovládat přehrávání hudby a spouštění jednoduchých aplikací. Řada aplikací je omezena tím, že hodinky mají velmi málo paměti. Zpráv se vám tam vejde pět a jsou omezeny na 100 znaků. Snažil jsem se přesvědčit vývojáře, ať to zvýší alespoň na 150, ale byli neoblomní.

Projekt je otevřený a přispívá do něj spousta lidí, ale zařazování změn trvá poměrně dlouho. Musíte přesvědčit řadu lidí, že váš kód je dobře napsaný a navíc splňuje jejich představy. Firmware InfiniTime je napsaný v C++ a existuje i simulátor, ve kterém je možné si vše vyzkoušet na počítači. Některé funkce je potřeba vyzkoušet přímo na hardware. Existuje speciální verze pro vývojáře, která má přístupný UART.

V současné době hodinky umí oznámení, přijímání a odmítání hovorů, měření kroků a tepu, aktualizaci firmware přes bluetooth, ovládání přehrávání hudby, synchronizaci času a zobrazování předpovědi počasí. Aktualizaci je možné provádět bezdrátově, pokud se něco rozbije, stačí podržet na deset sekund tlačítko a nabootuje předchozí verze.

Uživatelé přicházejí se spoustou nápadů, které by bylo možné implementovat. Viděl jsem požadavek na obecné ovládání čehokoliv, třeba spoušť na foťáku. Existuje celá řada různě upravených firmwarů a proslýchá se, že někdo pracuje na nové verzi hodinek. Je to otevřený hardware, takže je možné tam dát novější procesor, který bude mít více paměti.

Petr Stehlík: chytré nabíjení Tesly z FVE

Elektromobilita je aktuální téma, které v České republice teprve nastupuje. Máme velké zpoždění proti zbytku světa. S elektromobily přichází čistý vzduch u silnic, ticho a klid a nezávislost na ropě. Většina válek za posledních padesát let byla kvůli ropě. Na rozdíl od ropy si můžeme elektřinu vyrábět přímo doma a jezdit tedy zadarmo. Kromě několika dálkových cest jsem za půl roku nezaplatil za elektřinu ani korunu.

Kalifornská firma Tesla je tu už déle než dvacet let a v současné době vyrábí tři modely a své automobily postupně označila jako S3XY. Všechny vozy mají výkonný počítač, který umožní plně automatizovanou jízdu.

S elektromobilem je chytré kombinovat vlastní fotovoltaiku. Petr Stehlík si před dvěma lety posázel střechu svého domu solárními panely. Je fantastické sledovat, jak vám pak teče elektřina zdarma. Denně to umí vyrobit 40 kWh energie. Celkem jeho elektrárna umí ve špičce vyrobit 10 kW elektřiny, uložit je možné je v šesti bateriích o celkové kapacitě 14,4 kWh. Baterie LiFePo mají proti jiným mnohem menší tendenci hořet.

Pro nabíjení je možné použít jednoduchý „hloupý“ wall konektor, který je levný a má sedmimetrový kabel. Nemusíte pak přemýšlet, kterým směrem do garáže zajet.

Domácí systém funguje jako velká UPS, která se nabíjí z panelů na střeše. Můj střídač má dvě větve, jedna je zálohovaná a druhá ne. Elektřinu je možné dodávat do sítě nebo ji v případě potřeby dokupovat. Proto jsem si pořídil elektromobil, protože jsem nechtěl elektřinu posílat do sítě a dostávat za ni almužnu. Nabíjení auta je ale potřeba řídit chytře, abychom zbytečně nedokupovali elektřinu ze sítě nebo naopak zbytečně neposílali vyrobenou elektřinu ven, když můžeme nabíjet.

Dnes je možné nakupovat elektřinu na spotovém trhu, kdy může být cena velmi vysoká, ale i záporná. Tohle je řešení obecného problému, který může zajímat i uživatele bez fotovoltaiky. Když je elektřina levná, můžete ji pak uložit do teplé vody nebo se experimentuje s ukládáním do rozžhaveného písku.

Při řízení nabíjení auta je tedy potřeba sledovat aktuální vyráběnou energii a nastavovat správně spotřebu. Můj střídač GoodWe má plně přístupné ovládací rozhraní a mám k dispozici stovky parametrů. Pokud nemáte přístupné rozhraní střídače, můžete měřit proud třeba pomocí Shelly 3EM. Na druhé straně je potřeba mít také chytrý wallbox s API, na kterém je možné dálkově ovládat nabíjecí proud. Pokud si koupíte oba výrobky jedné firmy, budou spolupracovat a máte vyřešeno.

Wallbox je možné si postavit i doma, existuje projekt OpenEVSE, který používá moderní komponenty. Je to velmi jednoduché zařízení s jištěním, které umí používat jednoduchý protokol, kterým zásuvka komunikuje s autem. Pro řízení je pak možné použít Home Assistant v kombinaci s Node-RED. Home Assistant sám v síti najde spoustu zařízení a snaží se z nich sbírat data. Je možné ho připojit také rovnou s elektromobilem, kde je možné v případě Tesly ovládat a automatizovat opravdu velkou spoustu prvků.

Automatizace je možné psát přímo v Home Assistentu, ale díky integraci s Node-RED je možné to provádět plně graficky. Můžete si jednoduše veškerou automatizaci naklikat a pokud vám to nestačí, můžete psát vzorce přímo do grafu. V demonstrovaném případě se automatizace spouští každých dvacet sekund, zkontroluje se připojení wallboxu, stav nabíjení, proběhne výpočet dostupného proudu a v případě potřeby změny se informace pošle do automobilu.

Jiří Eischmann: Fedora Asahi Remix: Linux na Apple Siliconu

Před třemi lety Apple uvedl vlastní čipy založené na 64bitové architektuře ARM. Nedávno byla uvedena třetí generace M3, která zatím v Linuxu podporovaná není. Největší výhodou je bezkonkurenční poměr výkonu a spotřeby. U notebooku je výhoda ve výdrži na baterii i malém zahřívání.

Krátce po uvedení nových Macbooků se objevil projekt Asahi Linux, který si dal za cíl portovat Linux na tento nový hardware. Je to komunita velmi zkušených dobrovolníků, jejich práci při reverzním inženýrství je zajímavé sledovat. Komunitu sponzoruje více než 1500 lidí, kteří pomáhají platit hardware i část vývojářů. Je tam i česká stopa, Martin Povišer je hlavním vývojářem ovladačů pro audio.

Asahi si původně vybral Arch Linux jako svou vlajkovou distribuci, před časem se rozhodli přejít na Fedoru. Výsledkem je Fedora Asahi Remix, což je vlastně Fedora pro aarch64 doplněná o některé vlastní repozitáře. Snaží se všechno poctivě mainstreamovat, ale celé kolečko nějakou dobu trvá. Než by se novinky dostaly k uživatelům, mohlo by to zabrat několik měsíců. Vývoj v Asahi je ale tak rychlý, že by to bylo zásadní zpoždění.

Proč vlastně mít Linux na Macbooku, když macOS je výrobcem odladěný a funguje bez problémů? Já jsem prostě na Linux zvyklý a na macOS narážím na věci, se kterými se mi sžívá velmi těžko. Výhodou je, že Linux nikdy nevolá domů a zaměřuje se na soukromí. Macbooky jsou také výhodné pro vývojáře, kteří se zaměřují na sestavování programů pro ARM. Neseženete jiný hardware, který by byl podobně výkonný. V Linuxu je možné použít nested virtualizaci, která je na macOS zakázaná. Linux je v mnoha operacích citelně rychlejší než macOS, což je zkušenost hromady lidí. Týká se to zejména operací, které běží na CPU.

Instalace není složitá a zabere asi 15 minut. Většina z toho je čekání na to, až se něco stáhne a nainstaluje. Instalátor je vlastně shellový skript, který si spustíte v macOS. Ten vás provede celou instalací, zeptá se vás na rozdělení disku, výběr desktopu a verzi Fedory. Musíte ještě odsouhlasit vypnutí bezpečnostní politiky ve firmware. Poté už stačí restartovat a máte nainstalovanou Fedoru.

Při tomto způsobu instalace nejsou podporovány všechny funkce, například není možné mít nainstalovaný systém na disku šifrovaném pomocí LUKS. Plánuje se ale plnohodnotný grafický instalátor, takže by pak bylo podporováno úplně všechno.

Systém pak běží naprosto stabilně, včetně vysokého grafického výkonu. Systém běží nad tlustou vrstvou firmware, takže operační systém má všechno připravené zadarmo a funguje to. Funguje Wi-Fi a Bluetooth, touchpad, funkční klávesy, podsvícení, čtečka SD karet, webkamera a uspávání. V tom režimu spánku ale počítač vydrží asi dva dny, to není moc.

Nefungují video výstupy, což je nejzásadnější problém, který ale bude brzy zřejmě vyřešen. Hodně blízko je podpora repráčků a mikrofonu, ještě to ale testují. Nefunguje hardwarová akcelerace dekódování videa. Spotřeba je velmi podobná provozu na macOS, já mám vypozorovanou výdrž devět nebo deset hodin, ale je to hodně variabilní. Nefunguje ani TouchID, což je asi nejuzavřenější část hardware.

Z hlediska software nefunguje nic, co není přeloženo pro architekturu aarch64: Google Chrome, Spotify, Skype, MS Teams, Steam a všechny hry. Hry jsou připravené pouze na Intel, v Linuxu není žádná překladová vrstva. Problémy jsou pořád s desktopovou virtualizací, která zatím neběží tak dobře jako na platformě x86.

Petr Hodač: streamování s OBS

OBS Studio je nástroj pro nahrávání a streamování videa. Po instalaci a prvním spuštění narazíte na dva problémy. V nastavení je možné změnit výstupní rozlišení videa, které je ve výchozím stavu nastaveno na HD, ale ne na full HD. Stejně tak je nízko nastaven výstupný datový tok, který je dobré upravit alespoň na 4500 Kbps. Potřebujete mít počítač z posledních deseti let, aby stíhal video zpracovat. Buď je potřeba mít dostatečně výkonný procesor nebo používat akceleraci.

Pokud chcete streamovat na nějakou existující platformu, je možné do nastavení vložit klíč a rovnou začít. Můžete použít vlastní video server nebo servery jako YouTube nebo Twitch. To je úplný základ toho, jak je možné nastavit OBS. Ještě jsme se nic nenaučili, ale už to děláme správně.

Alfou a omegou práce s videem jsou vstupy, ať už používáte webovou kameru nebo třeba mikrofon. Základem práce s OBS jsou scény, které se skládají z různých zdrojů. Můžete si vybrat spoustu variant, včetně nahrávání plochy nebo okna. Všechno byste si měli předem vyzkoušet, abyste se vyhnuli různým problémům se vstupy. Když něco testujete, dejte si to na celou obrazovku, ať na to vidíte.

Jednotlivé vstupy se ve scéně chovají jako vrstvy, takže je potřeba je použít ve správném pořadí. Některé vstupy nesou i zvuk, který je pro video ve skutečnosti velmi důležitý. Důležité je vyházet všechny vstupy, které nechcete. Například zvuky ze systému by vás neměly rušit. Ve scéně používané pro pauzu byste například měli pohlídat vypnutí mikrofonů.

Pokud máme vše připravené, můžeme začít nahrávat nebo streamovat. Nahrává to všechno, co to streamuje. Existují i různé moduly, které umožňují streamovat na více platforem najednou nebo třeba ukládat zvuk zvlášť. Je dobré pak mít k dispozici technika, který se stará o přepínání scén místo samotného přednášejícího.

Jiří Eischmann: Fediverse: Mastodon a ti další

Fediverse je anglickou sloučeninou slov federation a universe, tedy česky federovaný svět. Jde o síť služeb, které navzájem komunikují pomocí protokolu ActivityPub. Běžné sociální sítě jsou centralizované, kdy jedna autorita řídí provoz v celé síti. Opačným extrémem je plně distribuovaná síť, kde klienti komunikují přímo, aniž by byla zapojena autorita. Fediverse je někde mezi tím, takže uživatelé používají distribuovanou síť autorit. Dobře je to možné přirovnat k e-mailu, kdy různí uživatelé používají různé decentralizované e-mailové servery.

Protokol ActivityPub začal vznikat v roce 2014 a už o dva roky později vznikla sociální síť Mastodon. Existuje ale celá řada jiných implementací jako Misskey pro microblogging, Pixelfed jako sociální síť pro obrázky, obecná sociální síť Friendica, video platforma PeerTube a podobně. Dnes mluvíme hlavně o Mastodonu, což uživatele ostatních implementací rozčiluje, ale je to trochu diskuse jako Linux versus GNU/Linux.

Nejvíce uživatelské základny tvoří Mastodon, který je jednoznačně dominantní a pokrývá 78 % uživatelské základny. Je to vidět i na kvalitě, nástroje už jsou vyzrálé a hodně uživatelsky přívětivé. Z hlediska instancí je nejpopulárnější mastodon.social, která je spravovaná organizací stojící za vývojem Mastodonu.

V českém prostředí se vyprofilovaly tři velké instance: MastodonCzech.cz, Mastodon.arch-linux.cz a Witter.cz. Celkově má Fediverse deset až dvanáct milionů uživatelů, přičemž aktivní je zhruba jeden a půl až dva miliony. Největší nárůst proběhl v loňském roce, kdy Twitter oznámil řadu změn. Předtím jsme se na Mastodonu všichni osobně znali, pak to najednou explodovalo do neuvěřitelných rozměrů.

Výhodou sociální sítě Fediverse je, že jde o jedinou sociální síť, kterou mají v rukou uživatelé. Není to produkt, ale je to v globálním měřítku jediná síť, která je ovládaná uživateli. Běžné služby centralizovaných sociálních sítí jsou určeny pro inzerenty, ne pro uživatele samotné. Uživatelé například chtějí, aby jejich příspěvky viděli všichni ostatní a ti zase chtějí vidět všechny, které sledují. Komerční sítě chtějí za dosah zaplatit, což jde proti uživatelům. Na Mastodonu nikdo záměrně neomezuje dosah zprávy jen proto, že jste do ní například vložili externí odkaz, který uživatele odvede pryč.

Decentralizovaný model umožňuje také decentralizovanou moderaci pod heslem „svoboda slova není svoboda dosahu“. Vy si můžete vždycky rozjet vlastní instanci, kam si můžete psát, co chcete. Ostatní instance ale nemají povinnost vaše řeči šířit dál. Jednotlivé instance ale nemají takový vliv, aby se jejich filtrace dala označit za rozsáhlou cenzuru.

Na Mastodonu se vůbec nepoužívají žádné návykové prvky, které běžné sítě zneužívají k tomu, aby vás u sebe udržovaly co nejdéle. Novým uživatelům pak ale může Mastodon připadat nudný. Když na Mastodonu sledujete deset lidí, přečtete si jejich zprávy a tím to končí. Pokud chcete víc, musíte pro to něco udělat: ukázat si místní feed nebo začít hledat. Svůj Mastodon si musíte postupně cizelovat sami, abyste na něm měli svůj obsah.

root_podpora

Při výběru instance je potřeba si zjistit informace o provozovateli. Každý z nich může mít jinou motivaci a může provoz financovat jinak. Někteří provozovatelé třeba vybírají dobrovolné příspěvky. Určitě je potřeba se u instancí podívat na pravidla a způsob moderace. Je dobré si to promyslet úplně od začátku a nejít hned po první instanci. Účet je možné později přenést, ale změní se vám uživatelské jméno. Když ho máte na tričku, musíte si nechat udělat nové.

(Autorem fotografií je Petr Krčmář.)

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Petr Krčmář pracuje jako šéfredaktor serveru Root.cz. Studoval počítače a média, takže je rozpolcen mezi dva obory. Snaží se dělat obojí, jak nejlépe umí.