Hlavní navigace

Co je to desktopové prostředí?

Svatopluk Vít

Když používáte Linux, hodně lidí se vás ptá, jakou distribuci používáte. Stále více lidí se však ptá, jaké desktopové prostředí používáte, případně padne dotaz na okenního správce. Desktopové prostředí není typickou věcí, kterou by se mohl chlubit pouze Linux. Ale právě Linux nabízí velké množství variant.

Nejdříve suchá teorie – desktopové prostředí je styl grafického uživatelského rozhraní a určuje, jak se bude daná linuxová distribuce ovládat. Je to moderní styl ovládání, který nahradil dříve používané konzolové (můžeme říci textové) rozhraní. Desktopové prostředí typicky zahrnuje styl ikon, dekoraci oken, typy ovládacích panelů, pozadí a doplňky na desktop (anglicky widgets). Obvykle se k ovládání počítače využívá myš a mnoho operací se dá provádět stylem „táhni a pusť“ (anglicky drag and drop), tj. přetahováním jednotlivých objektů z okna do okna. Například stačí otevřít dvě okna a kopírovat mezi nimi soubory tak, že v jednom okně na soubor kliknete, držíte tlačítko myši, posunete se po obrazovce a nad cílovým oknem objekt upustíte uvolněním tlačítka myši.

Někdy se také můžete setkat s výrazem okenní správce či správce oken. Dříve se tak označovalo desktopové prostředí, dnes se od něj upouští, protože správce oken je dnes jen jednou z několika součástí desktopového prostředí.

Grafické rozhraní však není tak moderní záležitostí, jak by se mohlo zdát. Prvním prodávaným prostředím bylo prostředí dodávané s počítačem Xerox Alto už v sedmdesátých letech minulého století. Upadl však v zapomnění. Masověji se o grafickém prostředí začalo mluvit až v souvislosti s počítači firmy Apple Computers. Jejich grafické rozhraní se nazývalo Lisaa lidé za ním stojící jsou ti, kteří definovali dnes už nepostradatelné prvky jako jsou ikony, okna, nabídky a kurzory. Dalším podstatným příspěvkem bylo rozhraní GEM, kvůli jehož podobnosti se dostaly společnosti Apple Computers a Data Research do soudního sporu, jehož výsledkem bylo provedení jistých změn v GEM. V roce 1985 se GEM (ve variantě TOS) začíná šířit po světe v rámci počítačů Atari řady ST, později jej přijal i další slavný výrobce – Amstrad. Do světa „normálních“ PC-AT počítačů se GEM dostal s příchodem operačního systému DR DOS verze 6 až mnohem později. Pak se ovšem přestalo Atari ST vyrábět, přišla Microsoft Windows 3.0 a na výborný GEM se zapomnělo. To bylo na počtku devadesátých let 20. století.

Aby byl výčet kompletní, sluší se zmínit ještě minimálně Workbench, což bylo grafické prostředí velmi populárních počítačů značky Amiga. Ten byl však vyvíjen interně a bez spolupráce s někým dalším. Asi si dokážete představit šok člověka, který pracoval s Atari ST nebo Amigou, kterého jste později posadili k MS-DOSu, který byl v té době výhradně textový.

Pokud se podíváme na grafické rozhraní systémů založených na Linuxu, setkáte se s pojmenováním The X Window system, někdy také jen X či X11. Je to speciální modul, který zajišťuje zobrazovací protokol a přidává základní funkce pro vytvoření grafického rozhraní (práce s klávesnicí/myší, zobrazování oken atd.) Jeho základní princip spočívá v tom, že je možné celkem snadno oddělit od sebe dva počítače, které se na vytváření grafického rozhraní podílejí. X Server tak může v jedné schvíli spolupracovat s více klienty (aplikacemi) a ty mohou být na jednom počítači (varianta nejobvyklejší) nebo i na vzdálených stanicích připojených po síti či po internetu. V dávných dobách spolu soupeřila dvě grafická rozhraní nazávaná Open Look a Motif. Ten druhý bitvu vyhrál a Open Look opět upadl v zapomnění. Lze tak zjednodušeně říci, že předchůdcem dnešních moderních desktopových linuxových rozhraní je právě Motif. Motif byl navržen tak, aby připomínal rozhraní Microsoft Windows 3.11, ale přišel s vlastními prvky pro vykreslování tlačítek, posuvníků nebo nabídek.

V dnešní době se situace ustálila. Ačkoliv z úst skalních Linuxáků uslyšíte, že to není pravda, dnešní nejčastěji používané desktopové rozhraní jsou prakticky jen dvě – KDE a GNOME. Obě se vyznačují tím, že mají přibližně stejnou velikost (cca 200 MB) a obsahují přibližně stejné aplikace. Jak již totiž bylo řečeno na začátku, desktopové prostředí s sebou do systému přináší i některé aplikace, jako je např. textový editor nebo multimediální přehrávač. Některé linuxové distribuce se striktně drží KDE, jiné GNOME (bavíme se o výchozím nastavení, lze to celkem jednoduše změnit). Jiné nabízejí několik variant dle předinstalovaného desktopového prostředí (např. Ubuntu má výchozí desktopové prostředí GNOME, jeho varianta Kubuntu má nastaveno KDE). Často uslyšíte, že někteří uživatelé obě prostředí nemají rádi právě díky jejich „nafouknutosti“, a proto využívají služeb jiných prostředí. Ano, to je ona proklamovaná svoboda. Částečně jim lze dát za pravdu, protože obě prostředí požadují trochu více operační paměti a rychlejší procesor, není to ovšem nic mimořádného (doporučuje se 256 MB RAM a procesor cca 800 MHz).

Mám-li se zmínit o méně používaných prostředích, nesmím zapomenout na Xfce. Jeho výhodou je, že má mnohem menší požadavky než výše zmiňovaná prostředí. Zásadním rozdílem je prostorová náročnost, která se pohybuje někde kolem 16 MB. Proto je to vhodné prostředí pro malé LiveCD distribuce. Ještě útlejší je Enlightenment, které s podobným komfortem potřebuje něco kolem 3 MB. A pro opravdové minimalisty existují ještě extrémisté v podobě Blackbox či Fluxbox, kteří mají méně než 1 MB. Z uvedeného popisu je jasné, že tato prostředí nebudou tak „všeobjímající“ jako KDE nebo GNOME, ale nabídnou podobný komfort ovládání a velmi rychlou odezvu. Hodí se výtečně i na starší počítače s málem paměti a na nových strojích budou běhat opravdu ďábelsky rychle. Chcete-li se podívat, jak takové minimalistické desktopové rozhraní vypadá, zkuste různé linuxové distribuce, které mají např. 200 MB a méně (např. Slax, Damn Small Linux, Puppy Linux aj.) Opravdu se to vyplatí a i velmi starý počítač (např. 10 let starý) může dostat nový životní impuls.

Volba správného desktopového prostředí není zase až tak kritická, je velmi obvyklé, že většina linuxových distribucí obsahuje desktopových prostředí několik, můžete si vyzkoušet všechna a pak začít používat to, které vám sedí nejvíce. Navíc se nemusíte bát, pokud je nějaký program napsán přímo pro určité desktopové prostředí, že by nefungoval, i když toto prostředí nepoužíváte. Běžně je možné aplikace pro KDE využívat i v GNOME a naopak. Vaše distribuce by si to měla umět vyřešit instalací příslušných balíčků.

Našli jste v článku chybu?