Hlavní navigace

Co můžeme čekat od umělé inteligence? Nikdo neví, ale džin z lahve už utekl

8. 12. 2023
Doba čtení: 15 minut

Sdílet

 Autor: Root.cz s využitím DALL-E
Zatímco (před)předloni byla nejčastější slovem v médiích i éteru zkratka COVID-19, letos je to jednoznačně AI. Nejspíš nikdo na této planetě nemá realistický odhad, kam nás to dvě písmenka zavedou.

Jediné, co víme jistě, je to, že nás AI zavede někam. Takže nevíme vlastně nic. Je to totiž AI, která momentálně udává budoucí chod světa a my jako lidstvo se jí snažíme držet, seč nám síly stačí, ale vlastně jen reagujeme na její rostoucí potenciál. A tak třeba zakládáme různé aliance, ale to nic nemění na tom, že AI je černá labuť a jako taková to byla/je/bude ona, kdo rozhodne o směřování lidstva ve zbytku tohoto století.

Džin z lahve

Umělé inteligenci se přisuzuje řada vlastností, z nichž některé jsou reálně podloženy a jiné hraničí s magií plnou růžových jednorožců či dávno tuto magickou hranici překročily. Bez ohledu na to, nakolik je či není hloupost očekávat, že by AI uměla ze vzorku slin rozpoznat vaše volební preference, umí toho hodně. Jakmile jde o vzor, který lze natrénovat, je schopna se natrénovat miliónkrát rychleji než jakýkoli člověk.

Kolorovat fotografie umí s každým dalším rokem lépe a lépe, o tom už jsme si začátkem roku povídali. Současná „4k 60fps AI upscaled“ videa z roku 1901, kterých jsou na YouTube mraky, budou za 10 let působit směšně a za 20 let už takové úpravy nerozeznáme od někdejší skutečné reality. V rozpoznávání hlasů pro soudní identifikaci či podpisových vzorů bude tak dokonalá, že nahradí soudní znalce a nebudeme muset řešit, že nám obžalovaný nechce poskytnout vzor svého podpisu – budeme maximálně řešit, je-li už je, či ještě není takový AI důkaz právně přípustný.

Už dnes může lépe analyzovat rentgenové snímky, zvukové záznamy. Prostě vše, co v seriálech typu CSI působilo před 20 lety směšně, bude za 20 let ode dneška standardní realita. Netvrdím, že dokonalá, ale bude to realita, na kterou jsme zvyklí. Podobně jako před 40 lety bylo naprosté sci-fi mít něco jako internet, hrát hry ve fotorealistické kvalitě Unreal Enginu 5.3, být neustále ve spojení s kýmkoli na planetě skrze sociální sítě, mít 24 hodin denně u sebe fotoaparát a videokameru či třeba prosté moci si zajít do obchodu koupit kdykoli cokoli, klidně v neděli odpoledne.

AI je tady, vypustili jsme džina z lahve a zpět se nevrátí. Můžeme se jen bavit o tom, co vše změní, jak rychle to změní… a jak to souvisí se základním nepodmíněným příjmem.

O práci nepřijdou všichni

Kdo ví, kdo vše přijde o práci? Dle mého nikdo. Já mohu jen tiše doufat, že Petr poslední měsíce netrénuje doma nějakou neuronovou síť, aby „psala komentáře jako Ježek“. Nemusíme se jistě široce bavit o tom, že běžné zpravodajství, které se přebírá typicky ze zahraničních zdrojů, může jednoho dne psát automat. On v tom bude AI systém efektivnější než my, protože my autoři zpráviček zde vždy vyzobáváme dílčí novinky nejen, ale i podle osobních preferencí (a samozřejmě i podle priority a důležitosti témat). AI systém bude schopen přebírat, přeložit, přeformulovat naprosto vše, co se každý den stane.

Hypoteticky tam na Rootu může jednoho dne nastat moment, kdy zde bude vycházet 100 zpráviček denně. Ale kdo je bude číst? Je to příliš velké množství, nikdo to neučte a tak buď velectěný čtenář bude muset na Roota vrhnout svou naučenou AI, která mu to proseje na jím preferovaná témata, nebo doufat, že naše AI se naučí nejen psát zprávičky, ale i selektovat témata a psát jen to, pro co sem čtenáři typicky chodí.

Nicméně i tak v sobě chovám naději, že kdyby – na základě tohoto hypotetického scénáře – jednou klidně celý Root psaly AI systémy, tak sama myšlenka toho, že čtete „texty z automatu“ vás odradí. Tak jako vedle levných unifikovaných rohlíků v supermarketu přežívají i drahé řemeslné pekárny a vedle nábytku z řetězců typu IKEA také staří dobří truhláři, přežije i nebohý malý Ježeček zde na Rootu.

Člověk totiž z povahy své není tvorem, který by chtěl žít v unifikovaném umělém světě řízeném nějakými automaty. Protože v takovém světě se rychle dostaví deprivace, deprese, zdravotní problémy.

Lékaři a trampové

Dobře tedy. Přežijí lékaři? Ano, nepochybně, na 100 %. Ale dovolte mi zde poprvé veřejně napsat můj řadu let starý odhad: bude jich postupem dekád méně a méně a ještě méně bude těch kvalitních. To je nevyhnutelné a my vlastně MUSÍME vyvinout lékařské AI a robotické systémy, aby tento propad či pokles kompenzovaly. Vysvětlím.

Starší generace si uměly poradit. Dnešní řekněme sedmdesátníci jako malí kluci rozdělávali oheň křesáním či třením dřívek. Uměli si v lese najít jídlo, osmažit nad ohněm, uvařit nějakou jednoduchou polévku. Nebylo na to potřeba chodit do skautu či kurzů přežití, byla to součást běžného života. Chodilo se třeba s babičkou na klestí, hrabalo se listí, sbíraly se klásky na poli, rozpoznávaly se holubinky od muchomůrek a tak dále. Bylo se převážně venku a pokud doma bylo nějaké masmédium, tak rádio, které se pouštělo na chvilku večer.

Moje generace řekněme z přelomu 70. a 80. let už tohle tolik nezažila. Přišly televizory a pravidelné, později celodenní vysílání. Přišly VHS rekordéry, MC kazety, 8bitové počítače, s nimiž začala éra, kdy my děti už jsme méně času trávily venku v přírodě děláním fyzických věcí, ale o to více „honěním panáčků po obrazovce“. Bodejť, ono té přírody, klestí, hub na panelákových sídlištích moc nebylo a do nejbližšího lesa to bylo často desítky minut MHD a na to nebyl čas.

Ano, najednou nebyl čas. Ten čas, to je ta podstatná věc. Toho se nám, moderní západní civilizaci 21. století, za kterou všechno dělají sofistikované stroje a ona přesto nemá čas na děti, rozjímání, usebrání, prostě nějak záhadně nedostává.

Ještě jsme ale, my čtyřicátníci, nějaké dovednosti nabyli. Umíme to, nebo si budeme schopni poradit se dřevem, nakonec i tu vodu bychom si opravili, elektriku také natáhli, svíčky na motoru vyměnili. Beton umíchali. Ale už je toho méně. Ona nám i ta prostá průmyslová evoluce hází klacky pod nohy. Můj otec ještě někdy v 90. letech, když začala zlobit naše barevná TV Tesla, sáhl po výrobcem dodaném schématu, multimetrem (vlastní konstrukce, postaven dle časopisu Amatérské rádio) našel závadu, v obchodě Tesla koupil nové součástky a TV spravil. Já toto dnes udělat nemohu, veškerá elektronika je v podstatě jedno ARM SoC, jeden DRAM a jeden NAND flash čip a cokoli se podělá, znamená konec TV přístroje, protože se to typicky podělá až po záruce a oprava se spíš nevyplatí.

Generace dnešních dětí a dospívajících to má ještě horší. Pokud nemají v dosahu nějakého toho mýtického dědečka s jeho dílničkou, nebo nenavštěvují nějaký kroužek (pokud jej mají v dosahu a vešli se do jeho omezených kapacit), mají smůlu a rozvoj jejich fyzické zručnosti, či spíše nezručnosti, spočívá v patlání prstem po ploše displeje. Jemná i hrubá motorika se nerozvíjí, jak by měla.

Samozřejmě ne u všech, ale roste podíl dětí, jejichž reálné dovednosti jsou výrazněji pod průměrem předchozích generací. A tím se vracím k těm lékařům: nemáte-li dobře rozvinutou motoriku a prostorovou představivost, těžko z vás může být chirurg. Domnívám se tedy, že chirurgů bude za 50 let ode dneška méně a méně a často už budou jen obsluhovat chirurgické roboty. A jednoho dne už je nebudou ani tak obsluhovat, jako jim spíše jen dávat pokyny, co mají udělat.

Pozor: já si nestěžuji, jen konstatuji a odhaduji budoucí vývoj. A pokud AI nebude mít nějaké blbé úmysly, pak lepší míti na sále precizního AI robota než nekvalitního chirurga. Jakkoli to bude vlastně změna k lepšímu, musím připomenout svoji původní myšlenku výše: AI přebírá otěže a lidstvo se jen veze. V medicíně to dle mého rozhodně nastane.

Podobně dopadne zčásti školství. Jen zčásti. Když půjdete do nemocnice na operaci, budete chtít během toho řekněme jednoho týdne po zákroku mít kontakt s lidskými bytostmi – lékaři, sestřičkami nebo aspoň paní, co uklízí nádobí po večeři. Nebudete si chtít povídat s jakkoli pokročilou umělou inteligencí, ať už se bude jmenovat HAL 9000, nebo jinak. A stejné bude i ve školství.

Měnící se vzdělávání

AI značně promění vzdělávání. Už mění, vždyť na VŠE ruší bakalářky. Ve chvíli, kdy se o tom psalo v médiích, mě nenapadaly otázky, které se nabízejí, napadlo mě jediné: proč tedy, když ta bakalářka lze snadno „ošulit pomocí AI“, vůbec bakalářky existovaly? Víme přece dobře, že v Česku i jiné bují šedý průmysl, kdy si můžete za nějaké ty desítky tisíc Kč nechat napsat bakalářku či diplomku, u které vám zhotovitel i garantuje, že bude úspěšně obhájena (jak to garantuje, raději ponechme být). Spousta dílčích prací často vzniká na bázi CtrlC-CtrlV, přiznaném v citacích či nepřiznaném. A ty práce tak nic reálného nevypovídají o kvalitách daného studenta.

Toto rozhodnutí VŠE u změně zakončení bakalářského studia vlastně ilustruje ono jisté zkostnatění vzdělávacího systému a pravděpodobně může být ku prospěchu kvality absolventů, že budou místo psaní těchto prací plnit něco jiného. Škarohlídsky bych dodal: dokud se i to nenaučí AI plnit lépe.

Ostatně vedoucím a oponentům se uvolní ruce od spousty administrativní zátěže spočívající ve čtení typově stále podobných textů zvících desítek stran, které ne vždy jsou něčím zajímavé. Proč tento čas univerzitních školitelů neuvolnit na prospěšnější činnosti ve vedení studentů oborem? Vždyť ona sama závěrečná práce vlastně neprokazuje to podstatné: schopnost práce s informacemi, jejich vyhodnocování, vyvozování závěrů, ověřování hypotéz atd.

Pokud toto dokáže třeba ChatGPT takzvaně „nafejkovat“ a jediným efektem takové práce bude, že spotřebuje mnoho hodin práce vedoucího a oponenta, pak je to zbytečné a rozhodnutí VŠE lze chápat jako opodstatněné. Když by Bc. práce psaly AI systémy za studenty, logicky by se nabízelo nechat i jejich hodnocení na univerzitní AI. A pak bychom došli k dokonale bizarnímu momentu, kdy by profesor rozhodl o úspěšném absolvování nového bakaláře jen proto, že jeho AI systém mu řekl, že ten druhý AI systém napsal kvalitní závěrečnou práci. No, už se v tom babrám příliš dlouho, ChatGPT by tento odstavec asi napsala lépe, než já.

Vyhubení lidstva prozatím vynechme

Jestli si AI jednoho dne uvědomí sebe sama a bude to tady chtít převzít, dnes vynechme. Pro mou úvahu není tato myšlenka podstatná. Jde mi primárně o to, že jedno dne, v nepříliš vzdálené budoucnosti, budeme děti vychovávat s pomocí AI, pokud budeme v životě plout s hlavním proudem.

Kdo dnes pluje s hlavním proudem, ten má v kapse chytrý telefon, doma chytrou TV s Netflixem, mikrovlnku, automaticky espressovač, robotický vysavač, automatickou pračku se sušičkou, auto elektrické či s automatickou převodovkou a případně vše propojeno skrze nějaký systém chytré domácnosti, takže ze svého chytrého telefonu může ovládat svou chytrou žárovku až do zblbnutí. Dneska kafe uvaříme jedním tlačítkem. Za pár let už bude jen stačit říct „Ok Google, kafe“ a Google z hlasu pozná, co chcete ve čtvrtek v 10:20 za kafe. Místo 10 minut s moka konvičkou, je to 1 sekunda práce.

Ale času máme méně.

A do toho přijde AI. Ta AI, která podle zvuků, obrazu, IR obrazu či lidaru pozná, kdo přišel domů a podle toho bude vědět, co má zapnout, co má vypnout, jak nastavit teplotu, co pustit či nepustit na TV, jestli klukovi nastartovat PlayStation 7, nebo podle výrazu tváře spíš bude sedět na telefonu a tak dále.

Kdy takový jedinec, který se do tohoto narodil a v tom vyrůstal, bude vůbec něčeho hmatatelného schopen? Jaké odborníky a v jakých oborech budeme z generace dětí, která teď přichází na svět, mít za 30 let? Jaké obory budou na středních a vysokých školách? Vždyť supermarkety budou plně automatizované (možná až na pár skladníků a údržbářů), diagnostiku za lékaře zvládne automat “železná AI panna“, učení se matematice nějaká AI verze Isibala s Valáškem, učení se na hudební nástroj … no … to už moc nefrčí ani dnes že jo. Gramatiku za nás AI opraví lépe už dnes, obchodní dopis také napíše a rovnou do něj nahází data z firemního účetnictví. Ani jazyky nebude potřeba se učiti, neb ty BT špunty, co dnešní mládež nosí beztak v uších, i když je zrovna nepoužívá, budou umět v reálném čase zvukový překlad mezi všemi jazyky po vzoru babylonské rybky Douglase Addamse.

Na co bude člověk vlastně potřeba? Nemůžou z nás všech být odborníci na dohled nad AI systémy. To šlo v době třetí průmyslové revoluce, kdy nutnost přeškolit se ze zámečníka na obsluhu stroje byla ve schopnostech 100% zámečníků. Ale přeškolit se z čehokoli na experta na IT systémy, jejich vývoj a obsluhu, to dokáže dle mého skromného názoru méně než 1% lidí, kteří „kvůli AI přijdou o práci“.

Ne, takto to zní moc radikálně, něco mi musí unikat. Možná prostě jen to, že to, aby všemu vládly dokonalé AI systémy, bude stát tolik energie, že takové množství energie nebudeme schopni poskytnout. Takže tu pořád budou dělníci v továrnách, učitelé ve školách, doručovatelé zásilek, řidiči autobusů, lékaři na pohotovostech i odděleních, pekaři v pekárnách, prodavači v obchodech.

Nepodmíněný příjem a virtuálno

Jen jich bude méně. Zatím spíše věřím v ten směr vývoje, kdy stroje budou přebírat stále více a více práce. A až všechny ty stroje postavíme, tak najednou nebude potřeba tolik pracovníků. A teprve poté, za nějakých 30 až 40 let, nastane ten problém, co s lidmi. Co s tou polovinou národa, která může pracovat, ale nemá kde a co dělat. V tu chvíli bude muset dojít na nějakou formu poskytnutí základního důstojného žití nikoli jako odměnu za práci, ale bez podmínek.

Tedy pokud mezitím AI nevymyslí něco jiného.

Co ale budou lidé dělat s nabytým časem, je už otázka spíše filosofická. Jakou hodnotu má pro člověka prožitý život, pokud jej prožil zabořený do TikToku, Instagramu, Twitche, Pornhubu, CandyCrushSagy? To dnes ještě nevíme, ostatně ani současné děti takto život neprožívají, jen zhruba čtvrtinu bdělého stavu denně (další dvě čtvrtiny tráví ve školních lavicích a zbylá čtvrtina je na jídlo, toaletu, koupelnu).

Ten definitivní obraz ještě nevidíme, ale něco mi říká, že Zuckerberg se svým metaversem prostě přišel jen příliš brzy a idea odpovídá směřování vývoje lidské společnosti. Té západní, moderní, civilizované. Generace lidí, kteří nejenže budou ochotni trávit většinu života online ve virtuálnu, se prostě ještě nenarodila. Narodí se zrhruba za 10 let a posadit je do VR/AR bude aktuální tak za 20 let ode dneška.

Pokud vám to zní příliš přitažené za vlasy, tak vzpomeňme na negativní efekt dlouhých COVIDových lockdownů na rozvoj dětských duší. A to byl pouhý rok a půl a ty děti měly kontakt se svými nejbližšími. My víme, jak negativní efekt má odtržení člověka od kontaktu s jinými. Proto existují ve vězeních samotky, proto komunisté v 50. letech politické odpůrce umísťovali do samotek na dlouhá léta (a to šlo o dospělé jedince).

Nejhorší není, když nějaká taková negativní změna nastane, ale když ji poté nezrušíme. Když se stane novou normou. Vzpomeňme třeba týdenní jesle a výzkumy prof. Matějčka. Nebojím se ani tak příchodu AI do lidských životů v míře větší, než v jaké ji tu už dnes máme. Bojím se dne, kdy zjistíme, že pro nastupující generace se to stalo normou, jejich způsobem žití. Nejsem technooptimista, který věří, že spojení člověka s AI systémy bude ku prospěchu lidstva. Ještě ne. Nejsme na to připraveni.

Džin už vylétl z lahve

Má-li lidstvo nejen přežít a vzkvétat, potřebuje několik věcí. Tou první je pochopitelně neválčit, zejména ne zbraněmi hromadného ničení. A jelikož se válčí zejména o suroviny a vliv, je potřeba vyřešit energetickou nedostatečnost lidstva, která momentálně stojí na fosilních zdrojích typu ropa/plyn. Vrtule se soláry to opravdu nespasí (rozhodně ne v lednu o zatažené půlnoci), stejně jako je nereálné postavit těch zhruba 1000 jaderných reaktorů, které by to celé potřebovalo (a stavět je každých 50 let). Zkrátka fanděme projektu ITER, to by fakt pomohlo.

Druhou stránkou mince, která na dostatku elektřiny stojí, je právě rozvoj AI. Pokud Nvidia vyrobí u TSMC triliardu akcelerátorů typu Hopper, jsou k ničemu, nebude-li ty systémy čím napájet. A jakmile bude něco takového vyrobeno a AI systémy spouštěny, lze předpokládat, že jednoho nepříliš vzdáleného dne dojdeme do bodu, kdy jak USA, tak Čína a jiné země, budou mít dostatek technologií a know-how pro pokus o vládu nad světem. To bude ten kritický moment, který v tomto století nastane: aby se všechny strany domluvily na nějakém vzájemném respektu.

To dobou nás bude drahně přes 10 miliard a klimatická změna na této planetě si bude žádat další a další energii. V krutých zimách na vytápění, v krutých létech na ochlazování. V ten moment, pokud se zde na této planetě nějak spolu porovnáme a domluvíme, bude vhodné si připomenout tou dobou možná 100letého vizionáře Elona Muska a jeho představu člověka jako multiplanetárního druhu. A to bez AI nepůjde.

Ať už se tedy na AI díváme optikou, že během příštích 20 let zde všechno zničí, nebo optikou, že všechno změní, stane se tak. Doufejme, že to bude k lepšímu a pracujme na tom, aby naše děti nebyly na AI závislé tak, jako my na Googlu a GPS. Protože pak by naše vnoučata mohla na nás křičet, že jsme jim zničili život. Ale křičet nebudou, neb to nebudou vědět. Budou žít v nové AI normalitě, která pro nás bude pohledem na ně zhruba stejně smutná, jako dnes pohled smutných stařenek na vnoučata zabořená do TikToku odvrativší od telefonu zrak jen aby vznesly nějakou otázku typu: „Babi, dáme reel?“

Možná kdybychom zde v Česku vytrénovali AI systém, aby nám vládl na základě objektivních kritérií a nechali jej přerozdělovat zdroje a prostředky, nestačili bychom se divit, jakým způsobem by Česko fungovalo. Jistě by někteří lidé přišli o velkou spoustu věcí a jiní získali víc, než teď mají, ale ve výsledku by se těch 10,85 miliónu lidí v této zemi mělo tak nějak dobře. A možná by tahle AI vládla lépe, než jakákoli vláda, která tu od Sáma byla.

DT24

A když to vztáhneme celosvětově, tak si dovolím vzpomenout jednu informaci z rozhovoru s Jordanem Petersonem, kterou jsem přepočetl na Kč: Pokud měsíčně vyděláváte více než 56 tisíc Kč, pak jste mezi 1 % nejbohatších lidí na světě.

Chtěli byte žít ve zcela objektivním, AI řízeném neo-komunismu, kdy se všichni mají stejně dobře, mají zaručen základní příjem a nikomu nic zásadního nechybí, stejně jako nepřebývá?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Příznivec open-source rád píšící i o ne-IT tématech. Odpůrce softwarových patentů a omezování občanských svobod ve prospěch korporací.