Odpověď na názor

Já si tu dovolím jednu vzpomínku na spolužáka, jehož rodiče byli uteklí, takže tu žil jen s babičkou. Rodiče mu pravidelně posílali z Anglie dopisy. Jenže pokud přiložili nějakou tu bankovku na přilepšenou, dopis buď nedorazil, nebo byl tvrdé měny zbaven.
Jednou mu však rodiče poslali obyčejnou, malou, placatou kalkulačku. Tady tenkrát kralovaly stolní přístroje, případně menší kapesní sovětské kalkulačky se svítícími LED segmenty - a on měl vlastní malou kalkulačku s displayem z tekutých krystalů! Všichni jsme mu ji záviděli. A protože byl kamarád, napsal rodičům, zda by mu nemohli poslat ještě jednu, že by ji dal kamarádovi.
Jeho maminka tu - u nás zcela nedostatkovou - kalkulačku dostala za pár drobných k nákupu v obchodě s potravinami, což bylo pro nás zcela nepochopitelné. Nicméně se jí podařilo se domluvit s obchodníkem, získala asi 30 těchto levných kalkulaček, a postupně mu je posílala v dopisech. A on nám je prodával, kus za cca 50 korun, takže před koncem školního roku jsme byli jediná třída, kde mělo každé dítko svou vlastní kalkulačku! (A matikářka a třídní učitelka, pochopitelně, také.)