Odpověď na názor

No, nevím... I v příhraničním okresním městě, kde jsem vyrůstal, se našlo nemálo majitelů osmibiťáků - z těch, co jsem znal, tak spousta commodoristů, spousta ataristů, docela dost didaktikářů gamářů, jeden spectrista a jeden sharpista. Každou třetí neděli v měsíci od 9:00 byl sraz C64kařů v nároďáku, ataristi myslím měli každou první neděli. TV Merkur byly v počtu několika kusů na místě, stačilo přijít jen s vlastním kazeťákem, vždycky se našel někdo, kdo donesl i počítač. Nějak si nevybavuji, že by šlo zrovna o politicky exponované jedince, nebo o někoho s konexemi. Počítač se dal pořídit z druhé ruky přes inzerát, zcela legálně dovézt (většinou z NSR), nebo prostě koupit v Tuzexu (tam to taky nejspíš dováželi z NSR, protože manuály a GEOS byly v němčině). Didaktik byl k mání v běžných prodejnách Elektra a stál kolem 3000 Kčs (konec 80. let). Tehdejší celníky bych rozhodně nepodceňoval, protože museli projít solidní nalejvárnou ze zbožíznalství, umět cizí jazyky - byla to poměrně prestižní profese. V případě C64 byl navíc v pravém dolním rohu hrdý nápis "personal computer".

Poslední dobou cítím čím dál větší potřebu reagovat na podobné storky, protože pokud budu věřit tomu, že nejsou vymyšlené, tedy rozhodně nešlo o běžné situace. Celníci tehdy měli v hledáčku na prvním místě drogy, historické předměty/kulturní památky, zlato, valuty, porno VHS... Protistátní materiály nebyly zrovna artikl, se kterým by se celník běžně setkával - buď náhoda, nebo předem vytipované osoby. Import technologií ze Západu nebyl něco, co by režim aktivně potíral, k tomu neměl důvod. Tvrzení, že tehdejší celník, navíc sloužící "na čáře", by si nechal namluvit, že jeden z nejčastěji dovážených počítačů, který jistě neviděl poprvé, je psací stroj, je pro mě skutečně velmi těžko uvěřitelné (tím netvrdím, že těžko uvěřitelné věci se nemohou občas přihodit). Navíc elektronický psací stroj s pamětí, který dokáže vyrobit neomezené množství kopií zadaného textu, by byl nejspíš z hlediska možného zneužití k výrobě protistátních textů mnohem podezřelejší předmět. Mimochodem, přístroje umožňující výrobu rozmnoženin textu/kreseb jste v prodejnách kancelářských potřeb nenašli - to se dodávalo do škol, úřadů, podniků jinou cestou.

Taky bych asi "vyzvídání" učitelek stran auta a priori nebral jako něco osobního. Tak byly prostě zvědavé. U nás taky všichni okolo věděli, kdo má doma video, satelit, počítač, nebo kdo má auto... A nevím o tom, že by je někdo kvůli tomu udával nebo prověřoval. Co mě znepokojuje mnohem víc, že když si v bance dnes chci vybrat hotovost ve výši o něco větší než je průměrná mzda, dávají mi vyplnit formulář s kolonkou, k čemu hodlám ty peníze použít.

Zkrátka připadá mi, že čím více času uplynulo od dob minulých, tím více historky z těch dob košatí a jsou zasazovány do reálií, jež sice té politické éře rámcově odpovídají, ale tak o 20-30 let dříve, než by odpovídalo době, v níž se údajně odehrály.