Odpověď na názor

Nemam rad obhajovani cervenych karkulek a zlocinneho rezimu tehdy.

Já zase nemám rád přehánění, nebo přímo lhaní.

Z copyrightu a licenci sincaliru si u cipu nikdo tehdy hlavu nedelal.

U čipů je chráněn konkrétní layout, tj. maskwork. Vyrábět a prodávat vlastní čip s identickým chováním je možné = funkční klon. V případě Didaktiků Gama šlo o mikroprocesor - pokud vím, používal se U880D - východoněmecký klon Z80. ULA byl originál od Ferranti. Software v ROM -dtto- navenek chování identické (s určitými odlišnostmi, dílem bugy, dílem jinak organizovaná paměť), jinak vlastní práce lidí ze Skalici => legální, protože rozhraní není považováno za duševní vlastnictví. Didaktik M měl místo originálu ULA sovětský nepřesný klon => na první pohled jiný poměr stran TV obrazu.

Že si za minulého režimu nikdo nedělal těžkou hlavu s ochranou duševního vlastnictví je široce rozšířená lež, kterou pomáhali rozšiřovat i lidé z příslušných branží - technici zvuku, interpreti. Kteří ovšem o právním pozadí toho všeho neměli ani tušení. ČSSR rozhodně mělo zájem obchodovat s kapitalistickou cizinou, takže muselo dodržovat i příslušné mezinárodní dohody a úmluvy. Mimochodem, jedním z devizových exportních artiklů byla i čs. filmová tvorba, zejména animované filmy a filmy/seriály pro děti. A naopak, např. kvůli podvozkům lokomotiv se od Švýcarů kupovaly licence na použité konstrukční řešení. Ostatně i u česky přezpívaných singlů máte na tehdejších gramodeskách copyrightovou klauzuli původního autora hudby.

S celníky trvám na tom, co jsem uvedl - C64 deklarovaný jako psací stroj by rozhodně neprošel. Byli vzdělaní a inteligentní dostatečně na to, aby vám tohle nezbaštili.