Odpověď na názor

To snad platí všude, že můžete narazit na normálního, rozumného člověka, nebo na blba. Současný narativ je, že kdokoli, kdo měl něco společného s tehdejším režimem, od nejvyššího tajemníka partaje, přes učitele, účetní, až po uklízečku na MNV - ono bylo dost těžké nebýt nějakou formou součástí toho všeho, když skoro vše patřilo státu a stát byl řízen partají -, byl totálně vymaštěný darebák, a všichni ostatní byli persekvovaní disidenti, přičemž co disident, to intelektuál, a kdokoli, kdo se subjektivně cítil nějak poškozen (např. nepřijat na školu), byl automaticky nepřítel režimu, čímž si vysvětloval, že byl poškozen. A tento narativ se poslední dobou neustále stupňuje. Jenže to prostě není pravda! Ano, byli tam darebáci, ale drtivá většina byli normální lidé. Ano, byli političtí vězni, ale drtivá většina seděla za věci, za něž by seděla i dnes. Ano, někteří měli problémy dostat se na školu z politických důvodů, ale většina neúspěšných se tam nedostala, prostě protože na to neměla hlavu, to je celé. Jenže ono je pohodlnější vlastní neúspěch svalit na někoho jiného. A jak už jsem psal výše - bavím se o 80. letech, ne o 50. nebo 70. Tj. o období, které jsem zažil na vlastní kůži. Podle vás každý, kdo netrpěl, musel "ehm, sloužit." Není to pravda. Naprostá většina lidí nijak aktivně nesloužila, ale prostě jen žila svoje životy v podmínkách, jaké tu byly. A rozhodně tu nepanovala atmosféra, že by každý uléhal ve strachu, kdy si pro něj nebo někoho blízkého někdo přijde a už se nikdy nevrátí, jako tomu bylo za Protektorátu. Nejsem tu od toho, abych tu dobu obhajoval (pro můj život byly beztak zásadnější až následující dvě dekády, pokud jde o zážitky a příjemné vzpomínky), ale vadí mi, když se to záměrně démonizuje.

A pokud jde o ty licence - programové rozhraní nemůže být předmětem duševního vlastnictví, a to ani z hlediska autorského práva (resp. copyrightu), ani průmyslových práv. To platí nejen u nás, ale i v ostatních zemích, všech evropských včetně Británie, i v USA. Díky tomuto principu mohly legálně vznikat klony IBM PC, klony mikroprocesorů atp. Zilog se býval mohl soudit, pokud by dokázal, že U880D je kopie na úrovni struktur křemíku. Tady se přiznávám, že nevím, jestli tomu tak bylo. Ale pokud bych vzal referenční dokumentaci Z80 a na základě toho si - bez znalosti designu čipu od Zilogu - navrhnul a prodával součástku, která by se chovala navenek stejně, je to legální i z hlediska amerického práva. Vždyť i Z80 zcela jasně staví na Intel 8085. Totéž samozřejmě platí o klonech mainframů a minipočítačů RVHP (JSEP/SMEP) - šlo o redesign s využitím lokální součástkové základny plus modernizace - přeci jen, originály pocházely ze 60./70. let, tady se to vyrábělo o 10 let později, když už to byly v Americe výběhové typy, a i u nás už byly k dispozici pokročilejší polovodiče než v 60. letech v USA.