v uvodu naznacujete neco v tom smyslu, ze 'interaktivni aplikace
potrebuje bezet ve vice vlaknech...'. Lez jako vez, prirozenejsi
je pouzit neblokujici volani a rozumne strukturovat dany program.
Funguje to pak stejne dobre jak s thready, jenom neni treba se
vyrovnavat s kernel-level slozitosti (vymyslet zamykaci strategii,
ladit to cele). Spojovat thready automaticky s vyssim vykonem
nebo lepsi interaktivni odezvou je neopodstatnene.
To je pekna blbost, kazda trochu slozitejsi GUI aplikace musi pouzivat vice threadu aby vypadala "plynule". Vsek se podivej do seznamu procesu napr. na mozillu. Nejcasteji GUI bezi v hlavnim threadu, funkce kde hrozi zdrzeni se pousteji v dalsich. Neblokujici volani nic neresi, protoze funguji >mezi dvema procesy
Mimochodem - poučte, prosím, neznalého. Příkaz "ps -m" by soudě podle manpage měl vyhazovat i počet vláken, nicméně mně se tak neděje, výstup je stejný jako když tam ten parametr není. Jak zjistím pod Linuxem počet threadů v procesech?
Přesně tak. Platí pravidlo, že jakákoli akce, která blokuje GUI déle než desetinu sekundy by se měla provádět v sekundárním vlákně. Pokud aplikace žádnou takovou akci nemá, je zbytečné se vlákny zaobírat. Smůla je, že většina aplikací není takto triviální. Dvě vlákna pro jednodušší GUI aplikace často stačí.
