Odpověď na názor

Podle toho, co jsem slyšel, byl kryt z materiálu typu polyuretan a byl stříkaný do formy. Myslím, že byl i pěněný kvůli váze a vyplnění formy. Jednalo se levnější nízkotlakovou formu. Vysokotlaké vstřikování a forma o těchto rozměrech jsou drahé. V paměti mi název materiálu zní jako IPUR nebo I-PUR, ale nalézt to nemohu, PUR je běžná zkratka pro polyuretan.

Co se přehřívání týče, tak jsme měli jak moduly BASIC, Grafik a i Pascal (tak rok 1987 na Gymnáziu u Libeňského zámku). Tak mě napadlo vyndat BASIC, vložit Grafik a Pascal a opravdu se mi povedlo implementovat interpolované čáry. Ten Grafik měl paměť nějak nepřímo adresovanou, pokud si pamatuji, možná adresa a barva přes 8255 nebo nějak jinak vytvořené IO obvody. Ale po krátké chvíli s začal stroj přehřívat (pěněný polyuretan sice není tak dobrý izolant jako polystyrén, ale na odvod tepla z elektroniky to dobrý nápad není) a celá horní část krytu se začala vydouvat. Rychle jsem počítač vypnul, vrátil původní moduly a dokud byl kryt rozehřátý, tak vzdutí stlačil dolů a pak již podobné pokusy nezkoušel. Chlazení dozadu žebry měly jen zdroje.

PMD-85 na tom bylo s konstrukcí o něco lépe a videopaměť byla mapovaná do posledních 16 kB adresního prostoru. Text se ale musel vypisovat vždy po bodech a řádka grafické paměti byla rozdělená na 48 byte pro 288 bodů (v byte dva bity na barvu a šest na jednotlivé pixely) a pak zbylých 16 byte na návrat paprsku. Těch 256 x 16 byte jsem často pro nějký stav programu v assembleru používal, aby mi zbylo více ve spodních 32 kB kontinuální RAM.