Vlákno názorů k článku Dá se ještě žít bez systemd? od karlik - Já bych se na to celé podíval z...
-
karlik (neregistrovaný)
Já bych se na to celé podíval z trochu jiného úhlu.
Linux se čím dál více stává méně průhledným na nastavení, začíná to být stejná nepředvídatelná "černá skříňka", jako Windows.
Pokud jsem se bavil tímto systémem, tak proto, že bylo vše přehledné a jednoduše nastavitelné v textových konfiguračních souborech, ne kvůli zautomatizovaným procesům pro nastavení systému, které v některých případech fungují.
Takže to vypadá na budoucí přechod k Microsoftu, který si na nic takového nehraje a prostě jede.
Proč bych měl používat systém, kterému nebudu rozumět?
Řekl bych, že "systém zadarmo" není pro mne motivace. -
Wololo (neregistrovaný)
"Proč bych měl používat systém, kterému nebudu rozumět?"
Nerikam, ze jsem zastance systemd, je fakt, ze to jeste neni odladene, takze vetsinu stiznosti tu chapu a jsou relevantni a opravnene a dobre ze jsou. Jak to bude se systemd a kernelem to ukaze cas, ale snad to nebude tak sileny, ze by se s nadsazkou systemd zadratoval do kernel (chtel jsem puvodne napsat, aby se systemd nestal novym kernelem :) ).
Systemu kazdopadne nebudes rozumet, proto, ze se ho nenaucis, nebo nesnazis pochopit. Je to jako si stezovat, ze starou skodovku sis opravil a stacili ti na to tri-ctyri nastroje a dnesni skodovku si neopravis sam ani kdyby ses na usi stavel. Je to proste vyvoj.
Koncovemu uzivateli to bude jedno.
Adminovi, to jedno nebude, ale stejne si to bude muset ochocit nebo zmenit pozici/obor.A neni to cerna skrinka, je to opensource, takze muzes zacit cist ;) Nebo prelez na BSD a mas klid (aspon zatim).
-
Filip JirsákStříbrný podporovatelJá jsem třeba kdysi přešel na Gentoo, protože pro mne ostatní distribuce byly právě tou černou skříňkou. V Gentoo bylo přesně to, co jsem si tam nainstaloval, věděl jsem, jaké jsou vazby mezi jednotlivými komponentami. Jediné místo, které zůstalo zatemněné, byly init skripty. Samotný init skript sice býval jednoduchý na přečtení, ale závisel na dalších skriptech a utilitách, takže zjistit, co přesně a jak se tam vlastně spouští, bylo dlouhé pátrání. Typicky pokud něco nestartovalo a potřeboval jsem to z příkazové řádky spustit pokud možno stejně, jako to dělá ten skript. Když se mi to konečně podařilo zjistit a spustit, tak se ten proces stejně odforkoval na pozadí a bylo to zase k ničemu. Pak jsem přes daemontools a upstart přešel na systemd (když jsem si v různých diskusích přečetl, jak je to hrozné, že to dělá to a to, což se shodou okolností shodovalo s tím, co jsem od správce služeb chtěl a divili jsem se, proč už to dávno nějaký neumí). Když mám rozumně napsanou aplikaci, která nedělá žádnou magii, spořádaní běží na popředí a chyby zapisuje na standardní výstup, a ta aplikace špatně startuje, jednoduše si jednotce přečtu, pod jakým běží uživatelem, v jakém se spouští adresáři a jakým se spouští příkazem, to zopakuju v příkazové řádce, a mám ji ve stejném stavu, v jakém ji spouští systemd. Pro mne tedy systemd init systém naopak zprůhlednil.
-
pk (neregistrovaný)
To jsem nedavno zkousel na Arch Linuxu. Kdyz systemd spusti pri bootu( vyzkousen i rucni start/restart po bootu) acpi demona, tento sice dle logu vidi a nacte soubory v /etc/acpi/events/, ale na eventy acpid nereaguje. Pokud spustim v terminalu prikaz z unit souboru, tak na eventy reaguje. Nikde v logu zadny naznak problemu. Dodnes jsem to nevyresil a podle me to je jasna chyba systemd. Takze je sice hezke, ze to lze rucne pustit "stejne" jak to spousti systemd, ale to neznamena, ze neco vyresite.
