Děkuji za pěkný sourh. Poslední 2 články řadím mezi top minimálně za poslední dva týdny :)
Můj laický pohled na systemD je asi takový, že když jsem před několika lety (bylo mi tehdy asi 13) objevil GNU/linux, byl jsem očarován jeho transparentností a možnostmi maximálního nastavení. Taková novodobá stavebnice. Člověk se do něj mohl pořádně zavtat a poznával jsem, jak asi takovým OS funguje. Nebyly to ty chytré Okna, které člověk spustil a ono to nějak jelo.
Dnes mi přijde, že se díky SystemD z linuxu stává právě takový neprůhledný a těžkopádný systém jako tehdy Windows. V každé verzi se nahrazuje jeden ze zavedených funkčních nástrojů, sem tam se něco rozbije a člověk si musí zatraceně dávat bacha, jakou verzi SD zrovna provozuje a co za dokumentaci čte.
Už to tady bylo naznačeno, místo ntpd máme timesyncd, který stejně nefunguje jako plnohodnotný ntp server a dalším takovým má být narazení sudo.. opravdu to potřebujeme? :/
Puvodni idealy systemd - coby inteligentnejsiho spravce sluzeb spatne nebyly. Jenze postupne se z toho stava tezkopadny moloch, ktery se snazi resit a prevzit na sebe uplne vsecko (nejen vlastni spravu behu sluzeb) - a pritom hromada veci nefunguje poradne, jen se stale chrli nove a nove featury. Namisto zdokonalovani tech par existujicich.
To je ale obecny problem s vyvojari - chteji menit svet, ale uz moc nechteji resit problemy, ktere zmenami vyvolaji - kdyz neco v nejakem momente v plnem detailu nedomysli. Lennart Poettering je typicky priklad takoveho cloveka.