Co si budem povídat, to přetáčení kazet tužkou je v tomto kontextu spíš taková legenda pro pobavení. Kdo přehrával kazety na věži, to neměl potřebu dělat. Když měl puštěnou kazetu, mohl v pohodě v druhém slotu přetáčet jinou.
Týkalo se to walkmenů, důvodem bylo šetření baterek (u věží mimo mísu) a u někoho možná to přetáčení během poslechu druhé kazety.
Tužkou se spíš namotávaly vytažené pásky. Obvykle to dělá lepkavá přítlačná kladka, na kterou se začne pásek namotávat. Většinou se to dá alespoň dočasně vyřešit očištěním kladky a capstanu uchošťoury namočenými v isopropanolu a pak případně opatrně jemným šmirglem (jen kladku), pokud je kladka ztvrdlá.
No hlavně bylo nutno kazetu přetočit tužkou (a nejlépe na jednu a pak i na druhou stranu až na konec) pokud ji někdo vozil v autě. Tam se totiž třepáním povolovala a závity na cívkách se tak rozvolnily že při pokusu o otáčení se shrnuly a zadřely a žádný kazeťák už s nimi nehnul. Mnohdy to byl boj takovou kazetu vůbec rozchodit ;-)
Přetáčení kazet tužkou jsem jako dítě miloval od chvíle, kdy jsem zjistil, že to tak perfektně sedí. Kazet jsem měl k dispozici dost, magnetofon dvojče taky, že se to dá roztrhnout a pak to nefunguje jsem zjistil rychle. A japa mě to bavilo.
A celé to začalo tím, že jsem zkoumal, proč jsou některé kazety dole zlepené (aby se daly přepsat)
Těhle pár hodin ticha rodiče nikdy nedocenili.
Děda všechny pásky poslepoval, a pak mě to naučil na mé vlastní sadě kazet, které jsem dostal. Mě stejně nejvíc bavilo nahrávat a pak si to pouštět, ať už sebe nebo rádio, potom kopírovat pásky, všechno možné. Navíc tehdy se kazety daly najít i po venku (netuším proč), měl jsem jich na blbnutí dostatek.
Jako dětská hračka bylo přetáčení kazet perfektní věc. Vůbec celý magnetofon. Naučil jsem se na tom spoustu věcí, ať už motáním pásek ve čtyřech letech, nebo s walkmanem v pubertě. I pájet jsem se učil na magnetofonech.
Gramofon je moc citlivý, s CD není žádná legrace.
20. 1. 2026, 11:24 editováno autorem komentáře