Odpověď na názor

Podle mne je to sporné. Pokud udělám změnu a to URL si "přegeneruju" ručně (Export do - URL), je skutečně jiné. Neudělá se to automaticky, ale až na vyžádání.
Není to sporné. To ukládání do URL bylo zmíněno jako řešení situace, kdy by prohlížeč při uspání záložky kompletně zapomněl stav aplikace. Beze vších pochyb tedy „při každé změně“ bylo myšleno „při každé změně automaticky, bez zásahu uživatele“. Kdyby se prohlížeč choval tak, jak si Ratbatcat vymyslel – že by prohlížeč při uspání záložky kompletně zahodil celou stránku a při probuzení celou stránku nahrával znova ze serveru – pak by ten váš export do URL nijak nepomohl. Protože by si uživatel musel před uspáním stránky ručně vyexportovat URL, někam ho uložit a při obnovení stránky pak zase stránku z URL načíst.

Zároveň také neplatí, že URL může mít jen 2048 znaků, protože v mém případě to bylo 100 000 znaků.
Z kontextu diskuse je jasné, že jsem psal o tom, na co se mohou tvůrci aplikace spolehnout. Takže otázka zní: „Mohou se tvůrci aplikací spolehnout na to, že bude v prohlížeči vždy fungovat URL v adresním řádku prohlížeče delší než 2000 znaků?“ Odpověď je, že se na to spolehnout nemohou, a žádné vaše pokusy s jedním prohlížečem na tom nic nezmění. Software se totiž píše tak (a to vám stále uniká), aby fungoval všude, ne aby fungoval jenom na vašem počítači.