Vlákno názorů k článku Digitální Česko: nechápem to všecko od Ivan Nový - Každý zákon regulující ekonomiku, je škodlivý, protože petrifikuje...

Ad kriminální prostředí - souhlasím, pravdu má ovšem ten kdo má pádnější argument, např.: .45

Pokud byste vyškrtl sousloví "na sociální výdaje" tak bych s vámi víceméně souhlasil. Sociální výdaje jsou imho nejlépe investované státní peníze. Okamžitě se otočí, stát obratem vybere velké procento daní (dph třeba) a tyto peníze také živí spoustu dalších lidí - třeba prodavačky v supermarketech, hospodské, řemeslníky a podobně.

Co je na státních výdajích špatné - různé dotační programy pro soukromé firmy, daňové prázdniny pro zahraniční korporace, nezřízené výdaje na zbrojení, sanování zkrachovalých bank, splácení nevýhodných půjček, nevýhodné nákupy (blanka, opencard...), a tak dále.

Pokud od sociálních výdajů odečtete důchody (které by měly být imho úplně odděleny, neuváděny v rozpočtu a spravovány nezávisle např. ČNB) tak těchto sociálně vydaných peněz bude řádově méně než ostatních, například výše zmíněných výdajů.

No a to je ten problém, peníze na sociální výdaje jsou do ekonomiky přidány z vnějšku, otočí se jen jednou, a jako Černý Petr zůstanou bankám, protože na straně příjemce sociálních dávek nevznikne díky nim potenciál na další nákup zboží či služeb. A co teď s těmi penězi navíc, když nejsou kryty reálnou poptávkou? No je to jednoduché, půjčí se (rozdají) lidem a právě v tomto kroku vznikají CDS, protože jelikož po nich není poptávka, není tolik lidí, kteří by byli schopni splatit z nich poskytnuté úvěry, "půjčí se" komukoliv. No a proto, aby to banky mohly udělat, musí se razit téze o vymahatelnosti práva, aby tento krok, měly banky právně kryty. Stát to bankám zákonem rád ošetří, protože ty peníze se tisknou pro něj, a celý proces se opakuje, zadlužení státu roste, roste jalový výkon ekonomiky, zhoršuje se kondice bank ...

Peníze na penze vytváří úplně ten samý problém a je jedno, zda je spravuje stát a nebo penzijní fondy. V případě průběžného systému, který je přirozeně deficitní zvětšují tlak na tisk peněz a celou situaci zhoršují, v případě penzijních investičních fondů je to taky problém, protože pár lidí z těch fondů, nenahradí "výpočetní kapacitu a invenci" těch lidí co jim je dali do správy, fondy pak investují hromadně, což uměle zvedá cenu akcií a vede to k tomu, že cena akcie nemá souvislost s reálnou kondicí firmy, což vede na vznik dalších poruch. Burza pak uměle stahuje kapitál z ekonomiky, díky nadhodnoceným akciím, což přifukuje akciovou bublinu a poškozuje reálnou ekonomiku, a posiluje jalový výkon. Peněz je více, ceny akcií rostou, jen není co reálného za ty peníze koupit, kam je reálně investovat.

Máte v tom trochu hokej, ale pokud byste se odprostil od mantry o sociálních výdajích, je v tom kus pravdy. Opravdu, sociální výdaje potažmo důchody nejsou příčinou deficitu státního rozpočtu. Zkuste se zamyslet nad důvodem, proč je nutné mít sociální systém (nápověda - třeba rozložení IQ ve společnosti), jaký důchod by měl dnes člověk co bral 1200 Kčs před 25 lety, kdyby si musel spořit, a jaká je motivace správců fondů ke zhodnocení vkladů klientů (nápověda - fondy žijí převážně z poplatků za správu = procento uložené částky).

Ano potřebujeme sociální systém, ale nepotřebujeme státní sociální systém, protože ten je přirozeně deficitní a po pár generacích kolabuje, začnou mu chybět zdroje.

Tím přirozeným jedině funkčním sociálním systémem je širší rodina. Všimněte si, že tento sociální systém funguje i ve válkou rozvrácené Sýrii.

Každý má dostatečné IQ na to, aby se uměl o sebe postarat. Každý má dostatečné IQ na to, aby mohl úspěšně investovat. Všichni nemusí vymýšlet něco nového, stačí se jen dívat kolem sebe a kopírovat úspěšná řešení, což lidé s průměrným IQ dělají a tato strategie slaví úspěch. Není třeba za každou cenu vymýšlet něco svého. Sice se při kopírování nedosahuje takového zisku, jako když najdete nějaké originální řešení, ale za to se ten zisk dosahuje snadno a je stálý, protože časem se ustálí na nějaké minimální hodnotě.

Kopírování je v evolučním algoritmu společnosti velmi důležité, šíří informace o nalezených úspěšných řešeních napříč společností, je základem kultury i trhu. Rozhoduje o tom, které inovace se prosadí a které nikoliv.

Jinak investování skrze fondy rovněž oslabuje evoluční algoritmus společnosti při hledání optima rozdělení zdrojů, protože je více jednostranně zaměřeno, vzhledem ke kumulaci kapitálu a tím, že rozhodnutí za mnoho lidí dělá jeden člověk, se snižuje pravděpodobnost nalezení optimálního rozložení zdrojů. Hledání serializuje, paralelita hledání řešení klesá, společnost se v hledání optimálního řešení stává méně efektivní. Je to patologie principu kopírování, lidé úspěch v jednom případě, který je záhodno zkopírovat, mění ve falešnou víru, že ten, kdo byl jednou úspěšný, bude úspěšný i příště, ale takhle svět nefunguje.

Nejefektivnější je postup při kterém se udělá mnoho individuálních pokusů najednou v prvním kroku a ve druhém kroku, většina zkopíruje to, co se jim individuálně zdá úspěšné. Pokud to rozhodování centralizujete, klesá efektivita hledání řešení až k nemožnosti jeho nalezení (typicky centrální plánování, kvóty, dotace, penzijní systémy, investiční fondy).

Díváte se na svět z pohledu mladého úspěšného člověka. Nějakých 15% společnosti není schopno se o sebe finančně postarat (investovat, nebo kopírovat úspěšné vzory), prostě nemají intelekt na to rozeznat, co je pro ně výhodné a co ne. A zapomínáte na ty okolní, bezskulpurózní podnikatele (podomní prodejci energií, šmejdi, úvěrové společnosti, rádobyfinanční poradci), kteří si mastí kapsu právě na těchto nešťastnících. Ti pak nemají šanci.
A ohánět se rodinou v zemi, kde 50% sňatků končí rozvodem? :-) Hypotetická otázka: Kterého otce by mělo dítě podporovat ve stáří? Prvního, kterého poznalo, biologického který ho opustil před narozením, anebo toho který žije s matkou momentálně?

Průběžný důchodový systém je přece to o čem básníte - přeci důchody jsou vypláceny na základě odvodu - tzn, že dítě platí důchod rodičům. Tak to předpokládám dělal váš otec/matka vašim prarodičům, tak nyní je to na Vás - zabezpečit je pomocí odvodů na jejich důchod. Je to asi nejspravedlivější systém, zejména tím, že kopíruje inflaci a daří se mu procházet krizemi. Samozřejmě, musí být dobře nastaven.

Individuální spoření bohužel trpí inflací (uměle udržovanou) a investování do fondů taktéž, plus riziko krachu při periodicky se opakujících krizích (cca každých 20 let +-).
A jedinec s průměrnou mzdou prostě není schopen vyplatit svým rodičům průměrný důchod. Sám si to spočítejte kolik odvede na důchodovém.

A to byste se divil, jak dobře se lidé se sníženým IQ o sebe dobře dokáží postarat, mnohdy lépe než ti s velmi vysokým IQ.

Tíhu své vlastní existence by měl nést každý sám. Silní mají pomáhat slabším, ale bez prostředníka státu.

Asi mluvíme každý o jiné věci - Já tvrdím, že těch 15% lidí není schopno se o sebe _finančně_ postarat (tzn, našetřit fin. polštář, investovat, zhodnotit investice). Samozřejmě, že se o sebe postarat dokáží (většina).

Vaše poslední dvě věty nedávají dohromady smysl. Buď platí jedna anebo druhá.

Chiméra zlého státu byla vytvořena za účelem (naštěstí neúspěšné) privatizace důchodového systému. Prostě se jedná o obrovský balík peněz, na který si dělaly zálusk soukromé finanční skupiny. Bohužel jste na to naletěl a bohužel tomu stále věříte.

"Tíhu své vlastní existence by měl nést každý sám."

A zitra by melo byt hezky....

Nikomu, no dobre - skoro nikomu, nepreji nic zleho, ale pan Ivan Novy by patrne mel poznat, ze staci jeden skutecne spatny den a z mladeho uspesneho muze je najednou troska, ktera se o sebe opravdu, ale opravdu postarat nedokaze.
Doufejme, ze mentalne dospeje driv, nez se mu neco takoveho opravdu prihodi ...

A nebo sis toho spíš nevšiml. Typické je to třeba pro šmejdy, podomní prodavače, falešné eshopy, pokladní v hyper a super marketech, u najmutých lidí (zaměstnanci, řemeslníci), zákazníků a klientů v některých oblastech (sw pirátství, plagiátorství).

Nic co děláte nemá být bez rizika, to vás udržuje ve střehu a posiluje algoritmus hledání optima.